Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Z automobilového průmyslu se ztratil elementární smysl pro efektivitu, téměř každý spoléhá na „peníze těch druhých”. Ty ale vždy jednoho dne dojdou a brát z čeho pomalu nemají ani dealeři.

Že automobilový průmysl nezažívá nejlepší léta své existence, už jste si patrně všimli. Zpráv o tom, kam míří v posledních měsících bilance největších světových automobilek, jsme sepsali nehezkou řádku, na tomto místě za všechny jen jedna - pokud dolů jde i zdánlivě neporazitelné Ferrari, víte, že zlé časy může čekat prakticky kdokoli.

Z čeho tento stav pramení, není třeba dlouze řešit. Přeregulovaný sektor, jehož efektivitu dobíjí jakási probíhající deglobalizace, není schopen přicházet s dostatečně žádoucími produkty, za které by lidé byli ochotní platit dostatečně vysoké ceny, které navíc kvůli rostoucím nákladům tak jako tak rostou. Lidem z automobilek, kteří pořád věří tomu, že je navěky spasí následování politické vůle, pravidelně říkáme: Běžte a promluvte si u některého z vašich dealerů s lidmi, kteří vaše auta kupují.

Je to velmi poučný zážitek, který si sám čas od času dopřávám, abych na rozdíl od těchto lidí neztratil kontrakt s realitou. Pochopitelně se pořád najde dost takových, kteří žádné významné problémy nevnímají, dávno dominující pocit ale je, že nové auto lidé (ať už přímo nebo prostřednictvím firmy, kterou ovládají či která je zaměstnává) kupují tak nějak z povinnosti. Z procesu se vytratila touha, radost, nadšení, cokoli z toho ranku. A když si místo auta pomalu jako člena rodiny kupujete autobus, který si musíte sami odřídit, jakou asi máte ochotu za něj utrácet víc, než absolutně nevyhnutelně musíte?

I toto říkáme manažerům velmi pravidelně: Spousta lidí nemá znalosti a schopnosti na to, aby vám byla schopna vylíčit, co přesně je s nějakým autem špatně, i docela obyčejný spotřebitel ale intenzivně vnímá, že to tak nějak není ono, že to není to, v co doufal, co po zkušenosti s dřívějšími modely očekával jako samozřejmé apod. Málokdo toho dbá, lidé z automobilek se uzavírají v bublinách vlastního sebeklamu, do kterých pouští jenom ty, kteří je poplácají po ramenou, i kdyby vrátili na trh povoz tažený koněm. Jak to asi může dopadnout?

No samozřejmě uvadajícími prodeji a klidně upadajícími zisky. Buď toho prodáte méně za stejné ceny, pak vyděláte méně, nebo prodeje udržíte vysoko díky nižším cenám, na které bude část lidí vždy slyšet, a vyděláte méně stejně, pokud vůbec něco. Je to spirála smrti, do které se automobilky vydaly mohutnou sázkou na nevyžádaná řešení, která je současně stojí peníze za nevratné investice do nich, a současně nutí je zanedbávat či jinak devastovat žádané zboží. To pak logicky nevyvolává onu touhu, která by jim přinesla vysoké prodeje či aspoň podobné marže jako dřív.

Tato spirála navíc nekončí u výrobců, točí se dál oběma směry, dealery nevyjímaje. Ti se obecně chovají racionálněji, ani nemají na výběr, ale hrát mohou primárně jen s kartami, které jim rozdávají jiní. A to je ve výsledku dostává do stejné pozice.

U nás podobnou statistiku nikdo nepublikuje, nizozemský BOVAG (Bond van automobielhandelaren en garagehouders, volněji řekněme Sdružení prodejců a opravců aut) ale ve svém pravidelném Branche Barometru uvádí, jak jdou věci ke dnu i v tomto oboru. Obraty dealerů aut sice dál mírně rostou (ovšem díky čemu? Dostaneme se k tomu), marže ale jdou ve výše popsaném duchu do kopru. Průměrný nizozemský dealer tak za třetí letošní kvartál vykázal ziskovou marži pouhých 0,89 procenta, to už je vskutku na samé hranici ničeho.

Pochopitelně se bavíme o relativně nízkomaržovém oboru, kde je několik jednotek procent hodně, ovšem tady už se nebavíme ani o jednom jediném procentu. Ještě loni ve stejném období šlo o 1,43 procenta, což bylo též málo. Takový propad z roku na rok je ale až brutální, neboť při vysokých obratech spojených především s prodejem aut se nominálně bavíme o miliardách, které dealerům najednou nezůstávají.

Dealerům pochopitelně rostou náklady, které nejsou vyvažovány vyššími, ale naopak nižšími maržemi. A ani automobilky tomu nepomáhají, ty mají spíš dost problémů samy se sebou a na dealerech se pokouší zahojit. Například náklady na předváděcí auta prodejcům meziročně o 21,8 procenta, to je jedna z klíčových nákladových položek, jejíž výši mají pod palcem právě výrobci a jejich distributoři.

Dealery tak už živí primárně servis a prodej ojetin, z nových aut jdou nahoru leda méně zregulované dodávky. Nebýt těchto věcí, jsou dávno v červených číslech. Obrat z prodeje nových vozů za třetí čtvrtletí rok klesl v průměru o 169 650 Eur na prodejce, a to i kvůli klesajícím průměrným transakčním cenám spojeným s prodeji konkrétních aut (-1,2 procenta). A protože žádné zlepšení není v dohledu, bude nejspíš dál přibývat takových prodejů, kteří spadnou do červených čísel.

Jako všude jinde pochopitelně přežijí jen ti nejpřizpůsobivější, přičemž recept na úspěch se rýsuje primárně jeden: Prodej většího množství stále ještě žádoucích a navíc levnějších ojetin. Pro dealera nových aut smutný recept na úspěch, co říkáte?

Zdroj: BOVAG

Petr Miler