Autoforum

/

Foto: Opel

Poslední roky byly k naftovým autům v Evropě mimořádné kruté, ačkoli tyto motory neztratily nic ze svých přirozených výhod. Byly upozaděny regulacemi a dogmatickým uvažováním výrobců, které jim prodělává čím dál víc peněz. Stellantis už toho nechce být součástí.

Na dieselové motory měl svého času každý svůj názor podobně jako dnes na elektromobily. Byly vlastně i protežované v principu podobným způsobem, třebaže ne v takové míře, a tak se spoustě lidí začaly protivit. My jsme ale nikdy nepodléhali podobným náladám, proto jsme i tento druh pohonu vnímali takový, jaký je, s jeho výhodami i slabinami.

Emotivně to vlastně diesely mají znovu podobné - je těžké na prostoru nějakých 4 až 5 tisíc otáček se zvukem šicího stroje a výkonem gradujícím obvykle desítky procent pod maximálními otáčkami vzbudit nějaké emoce. Fandové tedy diesely obvykle nemusí, protože chtějí zvuk a gradaci, obojí je z dieselů těžké až nemožné zajistit v podobě, která by nadšencům lichotila. Pokud ale dojde na praktické aspekty, nemá diesel sobě rovného - jeho efektivita zejména při o něco vyšší (ne však příliš vysoké) zátěži, jeho prakticky neznatelný zvukový projev ve vyšších rychlostech a nenucené dodávky výkonu i v nižších (ne však nejnižších) otáčkách jsou přesně to, co oceníte při cestování na delší vzdálenosti s většími auty.

Zůstávají tu jisté dodatečné servisní náklady, to ano, ale nejsou zásadní a snadno na ně zapomenete, až přepochodujete Evropu po dálnicích rychlostmi klidně i blížícími se 200 km/h s tankováním po mnoha stech kilometrech, kdy řízení můžete věnovat přesně tak málo pozornosti, kolik při dálkových přesunech potřebujete. Ve stručnosti řečeno - miluji Porsche 911 GT3, ale na cestu z Prahy do Paříže bych bez váhání sáhl po Audi A6 3,0 TDI, takhle prosté to je.

Tohle je vysoká liga, ekvivalentní pohledy ale platí i níž. A za sebe říkám, že byť jsem „benzinový člověk”, auta jako Škoda Octavia nebo VW Passat ztrácí bez motoru 2,0 TDI podstatnou část svého kouzla. Lidé to vidí vesměs stejně - uvážíme-li, kolik špíny bylo na tyto motory nakydáno, kolik zad ze strany jejich vlastních „rodičů” (automobilek) musely shlédnout, je až fascinující vidět, jak zůstávají populární. Například v onom Audi A6 je loni dle dat SDA chtělo 406 kupců z 655, do Passatu 949 z 1 379 a i do oné Octavie, kde už je poměrně citelnou překážkou pro jejich volbu cena, 7 586 zákazníků z 18 330. A projděte si trh s podobnými vozy a bude to všude stejné - dokonce i takové BMW, král benzinových šestiválců, loni v Česku prodal 3 077 dieselových aut z 5 779 vozů celkem.

Při pohledu na tato data, kdy například Audi dělá roky všechno proto, abyste ani nevěděli, že nějaké diesely vyrábí, si racionálně uvažující obchodník musí položit otázku: A co takhle nabízet zase víc dieselů? Obchodní logika je jasná, přesto jsou otázky, které prostě v našem oboru dávno nepadají. To až Stellantis se nyní rozhodl dát zase na chvíli přednost obchodu před ideologií. A vyrazil přesně tím směrem.

Kroky automobilky, která v posledních týdnech zaujala ostentativním odchodem od protežování elektrických a dokonce i hybridních aut, nazýváním věcí pravými jmény a otevřenou filipikou na adresu EU, totiž čítají i posílení nabídky naftových modelů, jak vypichuje Reuters. A není to něco, co by firma nyní halasně oznamovala, že udělá, je to něco, co už chvíli skutečně dělá.

Informaci o sedmi nových naftových modelech uvedených v poslední době je třeba brát s rezervou, protože Opel Combo, Peugeot Rifter a Citroën Berlingo jsou prakticky stejná auta. A Opel Astra a Peugeot 308 k sobě též mají blízko, a tak stačil jeden krok, aby při nedávných facelifech získaly zpět svůj 1,5litrový diesel o výkonu 130 koní. Zaskočit ale může nový diesel 2,2 pod kapotou Opelu Zafira, též pohled do nabídek DS či Alfa Romeo může překvapit tím, kolik naftových motorů čítá. Tady si prostě můžete vybrat a náhoda to není.

„Rozhodli jsme se ponechat vznětové motory v našem produktovém portfoliu a v některých případech o rozšířit naši nabídku těchto pohonných jednotek,” říká k věci mluvčí Stellantisu s tím, že tak reaguje na poptávku zákazníků. A máme pocit, že trefuje hřebíček na hlavičku hned několikrát.

Jednak poptávka po dieselech nikdy nikam nezmizela, jeho výhody jsou spoustě lidí blízké. Tyto motory byly v prvé řadě „vyregulovány z nabídek” zejména menších aut, málokdo se k nim otočil zády. V řadě zemí (typicky v mé druhé domovině v Nizozemsku) je už skoro nemožné (a rozhodně nevýhodné) je koupit, na tom krok Stellantisu nic nezmění. Kde ale neplatí tolik omezení, tam s nimi pořád může bodovat. A to vlastně i snáz, neboť konkurence ubylo a třeba Číňané naftová auta téměř nenabízí.

Tento krok tedy může přinést úspěch, větší význam ale má morálně. Stellantis zas dělá obchod, ne ideologii. Nechce primárně plnit cíle příští evropské pětiletky, chce plnit vaše přání a řídit se poptávkou, ne diktátem, jak sám říká. Skoro by si mohl notovat jednu slovenskou píseň: „S čistou tvárou sa možem baviť a kašlať, čo by som mal a nemal robiť, nas...”. A to je sympatické, jakkoli chápeme, že to někteří budou považovat za stejně nevhodné a vulgární jako onu píseň...

Zdroje: Reuters, Stellantis, SDA

Petr Miler