Autoforum

/

Foto: Honda

V normálním světě bychom byli přesvědčeni, že to pro firmu bude poučný faux pas, který ji donutí vyměnit vedení a změnit své směřování dřív, než bude pozdě. V tom dnešním si nejsme jisti vůbec ničím.

Posledních pár let se snažíme pomalu dennodenně varovat před následky nesmyslných sázek jen na elektrická auta. A nejde o následek žádného emotivního odporu, ale ryze racionální postoj reflektující technické limity těchto aut, jejich ekonomická úskalí nebo situaci na trhu. Někteří s námi nesouhlasí, za celou tu dobu jsme ale neslyšeli v podstatě jediný stejně racionální argument, který by naše postoje smysluplně popíral - proti stojí jen víra, přesvědčení, důvěra v prosazení sebeimbecilnějšího nařízení a další faktory, které faktické problémy nemají šanci vyřešit.

Navzdory tomu se za celé ty roky nenašel u automobilek prakticky nikdo, kdo by nám byť jen naslouchal a zamyslel se nad tím, zda nedělá fatální chybu. Místo toho jsme se dočkali nadávek, výhrůžek a dalších mosty pálících kroků. Na čele průvodu takto uvažujících jsme mohli najít Hondu, která žádnou kritiku nebyla schopna přijmout. A jela si svou až do chvíle, než přišla téměř o všechno.

V Evropě už a v Česku už to platí skoro beze zbytku, tady jde o zcela okrajového hráče, na jehož hybridy a elektromobily je zvědavá už jen hrstka skalních příznivců. Jinde dlouho nebyla tak dogmatická, jakmile ale začala elektrické plány spřádat i pro USA a Japonsko, tvrdě narazila. Bohužel až ve chvíli, kdy na jednu kartu vsadila tolik, že už nemá skoro co prodávat.

A podle toho to dopadá. Zmařené stamiliardové investice na straně jedné a obchodní nemohoucnost na straně druhé se postaraly o to, že firma podle agentury Reuters za uplynulý fiskální rok, který skončil 31. března, spadla do ztráty zhruba 400 miliard yenů. To odpovídá 53 miliardám korun.

Samo o sobě je to obrovská částka i na poměry velkých firem, ještě hůř ale vyznívá zasazená do kontextu. Pro Hondu jde totiž o první ztrátu od roku 1957, kdy se stala veřejně obchodovanou společností. Ještě loni přitom dosáhla zisku 1,2 bilionu yenů, tedy 158 miliard korun. Jenže za poslední zhruba půlrok musela kvůli stále většímu nezájmu ukončit řadu elektrických programů, z nichž některé byly těsně před dokončením, u některých pak dokonce již došlo na zahájení výroby. Bylo tak třeba se vypořádat s dodavateli kvůli předčasnému ukončení smluv.

Kromě toho Honda nacpala nemalé peníze do svých továren, aby je uzpůsobila výrobě elektrických aut. Nyní ovšem do nich musí investovat znovu, aby z montážních linek mohly znovu sjíždět spalovací auta. Je to samo o sobě tragické, ještě tragičtější ale je, že to bylo snadno predikovatelné a dalo se tomu vyhnout. Stačilo... používat hlavu.

Vůbec nejtragičtější ale je, že konkrétní lidé, kteří za podobnými fiasky stojí, v čele jimi řízených firem zůstávají dál. Toshihiro Mibe jako by řekl: „Tak mi to nevyšlo, no.” A jelo se dál. Přitom fatálně selhal a firmu poslal do situace, jakou nezažila skoro 70 let. Ale není to jen hlava, co na této rybě smrdí, i české zastoupení Hondy místo toho, aby se pralo za své zákazníky a pokoušelo se tu prodávat, co někdo chce, raději bojuje za své dogmatické přesvědčení a pere se s námi, aby nikdo nepoukazoval na to, jak tupě jedná.

Jak je tohle vůbec možné? Copak tyhle firmy už nikomu nepatří? To je akcionářům ukradené, že místo dividend a rostoucí hodnoty investic dostanou velké kulové a jsou svědky pětinové ztráty hodnoty firmy za poslední půlrok? Tyto faux pas mají své konkrétní viníky a je obtížné chápat, že jich jejich omyly s takovou lehkostí dokola prochází, zvlášť když nebylo vůbec těžké domyslet jejich možné dopady už v bodě nula.

Zdroj: Reuters

Petr Prokopec