Autoforum

/

Foto: Mercedes-Benz

Už není významné významné evropské automobilky, která by si jej přála, přestože téměř všechny ještě před pár léty plánovaly přechod na elektrická auta často dřív, než zamýšlela sama EU. Teď tu stejnou EU žádají o úlevy, nic velkého ale nečekáme, Brusel kroky zpět nedělá.

Musíme dnes být rádi za film „Marečku, podejte mi pero!”, který brzy oslaví úctyhodných 50 let od svého dokončení. Ačkoli jde o komedii, nechybí jí jistý filosofický rozměr a dovoluje snáz pochopit rozličné lidské jednání. Nechala tak zdomácnět řadu typických lidských charakterů a v osobě Viktora Hujera vykreslila, že šplhouni zůstávají šplhouny bez ohledu na věk, inteligenci, vzdělání nebo společenské postavení.

Takové lidi potkáváme pravidelně a ač se do historie obvykle nezapsali v dobrém, pořád přichází noví a noví. Existovali za protektorátu, existovali v dobách ČSSR, existují i nyní v jistém područí EU. A není to jen česká specialita, prakticky všude se najdou tací, kteří budou bez rozmyslu pochlebovat jakémukoli shora tlačenému trendu místo toho, aby vlastní hlavou došli k poněkud inteligentnějšímu chování.

Tohle do značné míry přispělo k úpadku automobilového průmyslu v EU, který začal sázet na jedinou, navíc značně nesmyslnou kartu, jíž už skoro 10 let vykreslují jako zničující skuteční experti v oboru. Vybrat si jakoukoli „jedinou možnou budoucnost” by bylo tupé, vybrat si zrovna tu elektrickou bylo naprosto absurdní. Přesto se k ní automobilky začaly hlásit jedna po druhém a jako Viktor H. nejen respektovaly cíle, ke kterým míří kruté mechanismy EU, ale dokonce „chodily do kabinetu” s tím, že „je čas” udělat to celé o trochu dřív.

Takhle se chovaly téměř všechny velké firmy a není náhodou, že lidé takto jednající už skončili, popř. naprosto změnili svůj přístup. Situaci celkem trefně shrnuje agentura Reuters, která připomíná všechny absurdní cíle jednotlivých automobilek staré často jen pár let, které v mezičase došly nejen přehodnocení. Nyní ty samé firmy dokonce doufají, že EU, kterou tak podporovaly v zavádění nesmyslných direktiv, nakonec ubere a nechá je ještě chvíli dýchat.

Takový VW chtěl v roce 2030 prodávat 70 procent aut jen na elektřinu, v roce 2025 je ale jen na jednotkách procent a všechny původní plány zrušil. Jeho šéf náhle skončil. Stellantis šel ještě dál a v roce 2030 měl být v Evropě elektrický zcela, ani ten se takovému stavu ani neblíží a všechny pevné plány odpískal. Jeho šéf po spektakulárním selhání též náhle skončil. Renault chtěl být do roku 2030 stoprocentně elektrický dokonce globálně, dělal si dokonce čáku být „nejzelenější” automobilkou vůbec. Ten samý nesmysl zatím jen odložil o 5 let, také jeho šéf ale skončil. Mercedes chtěl být do roku 2030 jen elektrický v Evropě a všude, kde to „podmínky dovolí”. Ten se nedostal prakticky vůbec nikam, původní plán už zrušil a nezávazně doufá aspoň v polovinu. Jeho šéf neskončil, jeho naprosté převlečení kabátu je ale snad ještě výmluvnější než rezignace.

Takto bychom mohli pokračovat dlouho. Snad s výjimkou BMW a pár menších automobilek chtěli všichni to samé v různých odstínech modré. Teď už nechtějí a téměř v jednom šiku bojují za uvolnění zákazu spalovacích motorů od roku 2035 ze strany EU. Je to jako kdybyste se vydali katovi s tím, že chcete dekapitovat. A když napřáhne sekerou, začali jej žádat o smilování. Co si asi pomyslí?

Je to bizarní situace, klíčoví hráči zastoupení Evropskou asociací výrobců automobilů (ACEA) ale dnes skutečně svorně požadují uvolnění předpisů zaměřených na faktické nařízení prodeje elektromobilů na kontinentu. Co se během těch pár let změnilo? Technicky vůbec nic, z pohledu preferencí kupců vůbec nic, pouze jsme se o oněch pár let přiblížili datu „konečného řešení”, které je stejně neschůdné jako dřív, akorát zkrátka ubyl čas věřit v zázraky

Výrobci tak dnes říkají, že trh se na tak dramatický posun nedokáže připravit a i kdysi největší Hujeři otáčí jako o život. Stellantis varuje, že beze změn pravidel hrozí průmyslu „nevratný úpadek”, Mercedes říká, že zákaz spalovacích motorů způsobí kolaps evropského automobilového průmyslu. To jsou pozoruhodná slova od lidí, kteří o tomtéž jen o pár let zpátky mluvili jako o jediné cestě k prosperitě.

Pikantní je, že se dnes stále více lidí z automobilek v boji za tuto agendu nebojí narážet ani na to, že ačkoli prodejní čísla elektrických aut nejsou dvakrát přesvědčivá, beztak nejsou reálná. Čachry s prodeji elektromobilů už dříve provalili němečtí dealeři, kteří mluví jak o tom, že automobilky ve velkém prodávají tyto vozy samy sobě, tak o tom, že nutí právě dealery kupovat je i bez existence koncového zákazníka pro ně. Docela by nás tak zajímalo, kolik z pouhých 5,43 % aktuálně prodaných elektromobilů v ČR míří za skutečnými zákazníky.

Ale zpátky do Bruselu. Podle Reuters přijde EU v reakci na stesky automobilek s „balíčkem podpůrných opatření pro automobilový průmysl”, což bude jistě skvělá věc. Čekejme něco jako odložení o rok, úpravu parametrů přerozdělovacích mechanismů, víc dotací z peněz, které dávno nemáme apod. Bude to všechno směšné - jakákoli snaha řídit neřiditelné musí být od základu zrušena, jen to dovolí průmyslu znovu dýchat. Jinak celý problém akorát na chvíli zameteme pod koberec, kde žádný nikdy dlouho nezůstal.

Zdroje: Reuters, SDA

Petr Miler