Autoforum

/

Foto: Volkswagen

Pozice Němců je obtížně čitelná. Na jedné straně i rok po vypuknutí konfliktu na Ukrajině zůstávají v Rusku aktivní a zajišťují chod své dealerské sítě. Na tu druhou ale chtějí bránit sankcemi nedotčenému dovozu aut.

Od zahájení ruské invaze na Ukrajinu uplynul už více než rok. Západní mocnosti na tento krok zareagovaly zavedením sankcí, kterým se globální společnosti buď přizpůsobily omezením či pozastavením aktivit, popř. z Ruska samy aktivně odešly, ač nemusely. Koncern Volkswagen, pro který je ruský trh velmi významný, se zařadil mezi první jmenované firmy a definitivní tečku za svým podnikáním v Rusku dodnes neudělal. Stále tak drží zaměstnance své ruské továrny „na překážce” doma s částečným platem, provozuje dealerskou síť a zajišťuje servis dříve prodaných vozů - vše v rámci možností daných sankcemi.

Taková situace je pochopitelně složitá nejen pro samotný VW, ale i pro jeho dealery. A nemluvíme jen o Volkswagenu jako značce, ale skutečně celém koncernu. Však i Škodu omezení aktivit v Rusku velmi bolí, neboť po kolapsu jejích prodejů v Číně byl ruský trh jejím druhým největším na celém světě. Za této situace nepřekvapí, že se vozy VW, Škody, Audi a dalších značek začaly do země znovu dostávat díky jakémusi šedému dovozu, přičemž nejčastěji šlo o auta s čínským původem. Pro Volkswagen to svým způsobem představovalo naplnění pořekadla, že vlk se nažral, zatímco koza zůstala alespoň částečně fit - firma sankcím vyhověla, své aktivity ale nadále držela při životě. Nyní ovšem VW udělal krok, který s tím dohromady moc nejde a připomíná chování slona v porcelánu.

Němci totiž navzdory dosud obchodně konstruktivnímu přístupu zvolili spíše ten destruktivní. Automobilka podle informací Handelsblattu začala zakazovat svým čínským partnerům, aby auta do Ruska prodávali. A zašla dokonce tak daleko, že podle VIN aut nabízených v Rusku dává dohromady černou listinu dealerů, kteří udržují vazby na ruský trh. Těmto společnostem pak nemá být dále umožněno kupovat nová auta produkovaná v čínsko-německých továrnách.

Na jednu stranu proč ne. Kdyby se VW rozhodl se svými aktivitami v Rusku seknout za každou cenu a být zásadový, dává to smysl, ale to nedělá - v zemi zůstává aktivní. Současně ale zamezuje tomu, co jeho aktivity může pomoci udržet déle při životě zcela legálními cestami. Problémem by tedy nebylo ani A, ani B, jenže VW dělá tak trochu obojí dohromady, což způsobuje zlou krev na všech stranách.

Nejpodstatnější pro něj je taková reakce právě v Číně. Tato země s Ruskem nadále spolupracuje, sankce nepodporuje a mimo jiné ve velkém kupuje levnou ruskou ropu a plyn. Stále vyšší prodeje čínských aut v Rusku pak komunistické vládě rovněž nevadí. A protože obě velké automobilky, které s VW v Číně spolupracují (SAIC a FAW, ten drží dokonce většinu ve společných podnicích), jsou státem ovládané firmy, kráčí Němci po tenkém ledě.

Čína je totiž pro německou automobilku stále tím daleko nejdůležitějším trhem na celém světě, na kterém je víceméně existenčně závislá. Její registrace však postupně klesají na úkor domácích výrobců. Mezi ně patří právě i značky vlastněné FAW a SAIC. První z nich přitom ve společném joint venture drží 60procentní podíl, což znamená, že Němci sice mohou zakazovat, co chtějí, bez souhlasu Číňanů ale nezmohou nic.

Ve druhém případě pak sice SAIC vlastní „jen“ 50procentní podíl, ovšem i ten je dostačující pro to, aby Němci nemohli jednat jen podle vlastního uvážení. A jít proti čínským partnerům znamená jít proti vrchnímu komunistickému vedení. Stačí tak jediný proti-zákaz a rázem se Němci mohou jít klouzat. To jen připomíná, že politiku by výrobci aut měli nechat být - hledět si svého byznysu a současně vyhovět všem platným nařízením a omezením není něco, za co by mohli být peskováni.

Zdroj: Handelsblatt

Petr Prokopec