Autoforum

/

Foto: Fiat

Tato Evropa nevzkvétá, chce se říci parafrází slov jednoho českého velikána. A je tragikomické, jak odtržené od reality její vedení je - podle záměrů pomazaných hlav měla produkce mířit k vrcholu, ve skutečnosti míří ke dnu.

„Deindustrializace Evropy” bývalo nadneseným spojením, kterým někteří upozaďovaní kritici vedení Evropské unie označovali kroky Bruselu vedoucí právě tím směrem. Dnes to není žádné strašení, hyperbola, dokonce ani varování, je to holý fakt.

Co se děje v Německu, máme na talíři pravidelně, náš západní soused ale už vzhledem ke své velikosti, významu a tradici nepochybně ze scény hned tak neodkráčí. Pokud průmysl, ten automobilový nevyjímaje, zemi opustí, bude to jistě mnohem delší a bolestivější proces. V Itálii, kdysi též průmyslové velmoci, mohou jít věci podstatně rychleji. A automobilová branže jde i tam „hrdě příkladem”.

Před pár dny jsme psali o probíhající zkáze továrny Stellantisu v Cassinu, ta je ale nakonec jen obrazem toho, co se v Itálii děje v mnohem širším měřítku. Také tam žili v domnění, že elektrická revoluce pod taktovkou lidí, kteří by nepostavili ani motokáru z necek, přinese skvělou budoucnost, protože... Protože jsme to přece řekli! Čert vem, co lidi chtějí, čert vem, co se dá vyrobit, čert vem, co kolik stojí. Důležité přece je, na které straně barikády nám ta auta tak nějak stojí, no ne?

Tak jsme se je z racionální půlky existenčního spektra pokusili přesunout do té ideologické. A nyní zjišťujeme, že jsme v tomto procesu všichni skončili někde mezi půlkami.

Itálie jde v tomto ohledu skutečně příkladem, ta už je mezi půlkami dost hluboko. Ačkoli Bella Italia měla dle plánů z roku 2023, kdy se v mezi vyrobilo ještě okolo 750 tisíc aut, zamířit k výšinám a touto dobou se starat o produkci 1 milionu vozů ročně, stal se pravý opak. Jak informují kolegové z Auto News s odkazem na data zveřejněná italskými odbory, ani podržení všech klasických italských značek ze strany koncernu Stellantis k ničemu takovému nevedlo.

Není to veškerá italská produkce aut, téměř veškerá ale ano. A dobrým směrem opravdu nemíří - ve srovnání s už tak špatným rokem 2024 klesla o dalších 20 procent, a tak se nyní značky jako Abarth, Alfa Romeo, Fiat, Lancia a Maserati starají o výrobu pouhých 379 706 vozů. A pozor, to je včetně dodávek, které obraz hodně pokřivují. Pokud zůstaneme jen u osobních aut, dojdeme k pouhých 213 706 autům. Od roku 1954 je to nejnižší zaznamenané číslo a stav opravdu na hony vzdálený od kýženého milionu.

Primární důvody jsou jasné a pořád stejné - vsadíte-li téměř nikým nevyžádaný, nekonkurenceschopný a drahý produkt, který navíc začnete vyrábět za pomoci nesmyslně draze generovaných energií a pod tíhou asi milionu regulací řešících snad i věci jako lapání projevů bzdění na pracovišti, nemůžete prodat nic než projev bzdění v přeneseném slova smyslu. Tak to je a každý rozumný člověk to věděl dřív, než se to skutečně stalo.

Samozřejmě, italská výrobní čísla se nerovnají globálním prodejům Stellantisu, takže tohle není primárně problém firmy. Stellantis vyrábí i v Polsku, Španělsku, Srbsku, Severní a Jižní Americe, Turecku, Číně... Itálie je ale tradičně největším z jeho domovů a místem, které si s jeho klasickými značkami přirozeně spojíme. Přesto tam věci jdou ke dnu. Snad bude lépe, z nějakého důvodu máme pocit, že podstatná část Evropy už zjistila, že cestou další říjnové revoluce cesta k lepším zítřkům skutečně nevede.

Zdroj: Auto News

Petr Miler