Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Výrobci aut jeden po druhém zastavují výrobu nových vozů s ohledem na nedostatek komponentů, problémem současného automobilového průmyslu ale není jen to, že je něčeho málo. Problémem je spíše to, že ničeho není tak akorát.

Žijeme v době, jejíž obraz se nepochybně stane významnou součástí učebnic ekonomie a souvisejících disciplín. Až nepříjemně názorně totiž ukazuje, jak křehkým soukolím se globální ekonomika stala a jak malé vidle do ní stačí zapíchnout, aby se celý systém začal hroutit. Na jednu stranu je to pochopitelné, tlak na maximální efektivitu přirozeně vede k eliminaci jakýchkoli rezerv. Pro některé ale může být obtížně pochopitelné, jak nepříjemné to má následky a kam to až může zajít.

Prakticky po celý letošní rok píšeme o nedostatku čipů a dalších komponentů pro výrobu aut, který má přes veškerou snahu jej řešit stále drtivější dopady. V případě České republiky zašel tak daleko, že Škoda už v říjnu ví, že letos nevyrobí téměř žádné další nové auto, což je nepochybně tristní. Podobné problémy se navíc netýkají zdaleka jen čipů, netýkají se zdaleka jen aut - pokud jste v poslední době něco kupovali, víte, že málo je kde čeho.

Tento převládající stav ale nechává trochu zapomenout na trochu jiný problém a současně vytváří podhoubí pro jeho budoucí. Komplikací není ani tak to, že je všeho málo, tak to vnímáme jako spotřebitelé, problémem je spíše to, že ničeho není akorát. Dodavatelsko-odběratelské řetězce byly současně zasaženy tolika šoky z tolika stran, že vlastně nikdo pořádně netušil a stále netuší, čeho bude kolik třeba. A tak toho prostě dělá nevhodné množství - ať na jednu nebo druhou stranu -, což logicky celý problém jen prohlubuje.

Připomíná to situace francouzského Novaresu, výrobce plastových dílů, který obsluhuje asi třetinu světového trhu s auty. Šéf firmy Pierre Boulet si nyní vylil srdce pro agenturu Reuters a postěžoval si zejména na některé zákazníky z řad velkých automobilek, že nedrží dohody a neodebírají smluvené množství dílů. Je to z jejich strany do značné míry logické, protože co by třeba Škoda dělala s díly pro 100 tisíc aut za měsíc, když jich kvůli jiným chybějícím komponentům vyrábí třeba 50 tisíc? Současně ale chápeme i Novares, že nemá problém vyrábět, odběratel mu včas neřekl, že něco nebude potřebovat, a tak to vyrobil a pak neví, co se zbožím dělat.

Boulet si tak stěžuje na nespolehlivé odběratele, vyhrožuje pokutami a hovoří o sobectví některých. Neřešme, kdo má v tomto případě pravdu, není to až tak podstatné, klíčový je celkový pohled na věc - zatímco některých věcí se vyrábí málo, jiných se vyrábí moc, což dále snižuje efektivitu fungování celých ekonomik a maluje nepěkný obrázek do budoucna.

Současné patálie totiž neskončí tím, že jednou bude dost čipů, auťáky se vyrobí a mír zavládne v srdcích nás všech. Současné patálie skončí tak, že čipů bude v jednu chvíli moc, protože teď všichni nahazují jejich výrobu. I aut bude v jednu chvíli moc, protože za dnešního stavu nikdo vlastně ani neví, jaká je celková poptávka - možná si lidé objednali auto u více firem naráz a přeberou nakonec jen jedno. A plastových dílů od Novaresu může být zase málo, protože Pierre Boulet se nebude dva roky dívat, jak na sklad vyrábí statisíce nárazníků pro Octavii, které nikdo nechce a produkci omezí. A tak by se dalo pokračovat donekonečna.

Situace se zkrátka neuklidní jedním tahem, bude to to taková sinusoida s klesající amplitudou. Věci si budou lidovět řečeno sedat a postupným omezováním přebytků tam či onde se jednou dojde k nějakému vyváženému stavu. Předpoklad, že problémy budou trvat snadno do roku 2023, tak není přehnaný - spíše budeme rádi, když si věci do té doby skutečně sednou.

Zdroj: Reuters

Petr Miler