Autoforum

/

Foto: Ford

Chytrému napověz, říká se, v tomto případě ale skutečně inteligentní lidé nepotřebují ani napovídat. Co se asi může stát, když začnete lidem vnucovat dražší a horší řešení? A ta lepší začnete uměle zdražovat na jejich úkor? Vývoj v Nizozemsku napoví.

Racionálně uvažující člověk nemůže v posledních letech prožívat šťastné chvíle, i kdyby se mu náhodou dařilo ve všem, na co sáhne. Naše životy jsou svírány stále větším množstvím naprosto iracionálních politických rozhodnutí motivovaných tou či onou ideologií neohlížející se vpravo ani vlevo. Faktická argumentace vědeckého a technického charakteru už nehraje ani druhé housle, rozumná diskuze o některých věcech se dávno nevede.

Jen tak se může dít, že EU dál kráčí směrem k nařízení elektrických aut ve všech zemích Unie od roku 2035. Myslím, že člověk nepotřebuje ani žádné zvláštní vzdělání, ani žádnou mimořádnou inteligenci, aby si dokázal říct, že věštit budoucnost tak dynamického technického odvětví na 13 let dopředu (navíc v roli politika obvykle s minimálními životními zkušenostmi z jiného než veřejného sektoru) je totální pitomost. Přesto se tento posun ve vší vážnosti odehrává a zdá se, že dokud nezpůsobí ekonomický nebo sociální rozvrat, nic jej nezastaví.

Podstata problému přitom nespočívá v tom, zda má být auto elektrické, benzinové, plynové nebo třeba makové. Je to jedno, každé řešení bude mít své zastánce a odpůrce, potíž je v samotném principu vnucování jakéhokoli řešení. Nemyslete si tedy, že jsme nějací fandové výfukových plynů a tento článek vzniká na počítači poháněném naftou. Problém je samotné nařízení a pokud by EU rozhodla o povinném prodeji jen benzinových motorů v roce 2035, vadilo by nám to úplně stejně.

Podstata je, že technicky, rozumějte uživatelsky nejlepšího a ekonomicky nejefektivnějšího řešení se dočkáte jen tehdy, když dovolíte různá řešení soupeřit a necháte vzniknout něco s optimálním mixem vlastností ve všech myslitelných ohledech. Dobré auto není auto jen tiché. Dobré auto není jen auto s nízkou spotřebou. Dobré auto není jen auto levné. Dobré auto není jen auto spolehlivé. Dobré auto není jen auto lehké. Dobré auto není jen auto prostorné... Mohli bychom takto pokračovat dlouho - dobrým autem je vůz, který tisíc a jednu vlastnost dohromady v optimálním poměru, který bude nejlépe vyhovovat všem relevantním požadavkům.

Jaké auto resp. jaká auta to budou v roce 2035, nemám tušení, na politika si hrát nebudu. Jedno vám ale řeknu jistě: Nebudou to ta auta, která dnes vyberou politici.

Problémy se začnou objevovat už tehdy, kdy začnete jednu vlastnost vozu uměle povyšovat nad jiné. V nějaké míře se to dělo a bude dít vždy a pakliže to vyloženě nezabíjí vývoj, nemusí to způsobit vážné komplikace. Politici se ale nyní rozhodli vývoj zabít napříč skoro celou Evropou a stanovit mantinely tak úzké, že už se do nich žádný univerzálně a komplexně dobrý produkt za dobré peníze vejít nemůže. Pokud někteří říkají, že to ve výsledku přinese zejména obrovské ekonomické problémy kvůli snížení efektivity fungování nejen samotného automobilového průmyslu (a na něj navazujících firem), ale i dopravy, kterou zajišťuje, nepřehání. Signálů toho, jak devastující dopady může mít ohýbání trhu tím či oním směrem, existuje dost. A jedním z těch nejjasnějších je dění v Nizozemsku, které je mou druhou domovinou. Vidím to na vlastní očí.

Před pár dny jsem se bavil s Jeroenem Eklerem, kolegou z Autoweeku, který připravuje historická data o prodejích aut právě v Nizozemsku. Ačkoli se ví, že prodeje upadají, sám byl zaskočen tím, jak moc se to děje. Naposledy chystal zprávu o prodejích nových vozů v zemi v roce 1987, kdy se kolem mlýnů, tulipánů a coffee shopů (tehdy ještě ne až tak...) prodalo 556 tisíc osobních aut. Zajímá vás loňské číslo? 322 tisíc vozů. Nenašli bychom jinou rozvinutou evropskou zemi, kde by se aktuálně prodávalo o tolik aut méně než v roce 1987. Mimochodem, komunistická Škoda tehdy v zemi prodala 3 500 vozů, to nebylo vůbec málo.

Problém se ale nestal v roce 1988 či kdykoli krátce poté, stal se až ve chvíli, kdy se Nizozemci rozhodli poroučet větru dešti. Nejprve začali okolo přelomu milénia masivně podporovat diesely, což trh negativně ovlivnilo, neboť to vedlo k vyšší daňové zátěži benzinových aut a benzinu samotného. A kdo nechtěl diesel, byl z politické vůle nepřímo trestán. Jako by to Nizozemcům nestačilo coby signál, koncem minulé dekády začali tlačit na pilu elektrifikace úplně stejným způsobem - především tedy uměle zdražili benzinové (a ještě více naftové, protože včera je včera a dnes je dnes) automobily a podporovat začali ty elektrické. A to už byl průšvih, protože zatímco naftu místo benzinu snese kdekdo, elektriku místo spalovacího pohonu snese málokdo. Elektromobily jsou mnohem dražší a hůře použitelné, na ty nejde jednoduše přepnout bez ohledu na to, co s autem děláte.

Nizozemci tak dosáhli jen toho, že stále více lidí nekupuje vůbec nic. Tedy vlastně kupuje něco - obchod s ojetinami láme historické rekordy. Nové vozy se ale prodávají stále hůře a z rekordních 612 tisíc aut prodaných v roce 1999 se smrskly až na zmíněných loňských 322 tisíc vozů. To je ještě blíže polovině a jakýmisi zlomy byly počátek favorizování dieselů, kdy trh klesl asi o 10 % a období od roku 2015 (450 tisíc aut), kdy politická podpora definitivně stihla elektrifikované modely všeho druhu.

Nizozemci jsou navíc pořád relativně mírní - můžete si koupit, co chcete, „jen” vás favorizované řešení bude stát více, než by muselo. I tak to znamená, že polovina lidí z trhu nových vozů za dvě dekády úplně zmizela a z toho zbytku se většina kupců stejně smíří s uměle předraženým autem se spalovacím motorem (elektromobily mají podíl na trhu mezi 10 a 20 %). Následky pro celý automobilový sektor jsou zřetelně negativní, EU ale chce jít ještě dál a přikázat jedno jediné řešení bez výjimky. Co to asi může způsobit?

Jakékoli omezování svobodného vývoje komplexně nejlepších technických řešení toho či onoho bude mít nevyhnutelně za následek postupnou devastaci celého souvisejícího odvětví. To je axiom a čím větší takové odvětví bude, tím větší dopady bude takový postup mít z ekonomického hlediska i na celou společnost. A automobilový sektor je obrovským odvětvím.

Jsme si vědomi toho, že tyto řádky už nikomu odpovědnému oči neotevřou, mohly by je ale otevřít těm, kteří jim dávají moc nad našimi životy - tedy vám všem. To, co nyní EU zkouší zavést, je naprostá absurdita, jejíž negativní dopady vidíme na vývoji v zemích, které se o něco podobného, jen v menším, pokusily dříve. Musíme sami poznat bolest popálenin, abychom poznali, že oheň skutečně pálí, i když to prožili jiní a dávají o tom jasné zprávy? Odpovězte si sami, naši zamítavou odpověď dodávat nemusíme.

Zdroj dat: Autoweek

Petr Miler