Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Podle bruselských politiků se z Evropy stane v roce 2035 ráj na zemi, podle ostatních druhá Havana zaseklá vývojově v tom, co s 13letým předstihem určili lidé, kteří o automobilové technice nemají páru. Kdo asi bude mít pravdu?

Možná jste tento týden zaznamenali informace, jenž se týkají výstavby nových budov. Členské státy Evropské unie totiž schválily návrh, jenž má vést k zezelenání celého kontinentu. Od roku 2030 tedy bude povolena výstavba jen takových budov, které nejsou zatíženy žádnými emisemi. Do roku 2050 pak na stejnou úroveň mají být přetransformovány veškeré existující budovy.

Něco takového zní naprosto nereálně, ovšem jakmile se podíváte na podrobnosti, ihned zjistíte, odkud vítr vane. Víceméně totiž nejde o nic jiného než o emise vznikající provozem. Nové budovy proto musí být navrženy tak, aby jejich součástí byly solární panely a nespotřebovávaly více energie, než kolik si samy umí vyrobit. A v případě těch existujících je třeba učinit značné revize, jenž ve výsledku povedou k témuž.

Český ministru průmyslu a obchodu Josef Síkela od změny očekává „zlepšení kvality života a snížení účtů za elektřinu“. Tím ovšem jen dokládá, že opravdu jde o jednoho z politiků, kteří jsou od reálného světa odtrženi nejvíce. Stačí si totiž uvědomit, že v dnešní době má na pořízení vlastního bydlení už jen málokdo. Chystané změny však povedou jen k dalšímu zdražování, a tedy ještě horší dostupnosti nových bytů a domů.

Navíc je třeba vnímat, že emisní stopa budov nezačíná a nekončí jen spotřebou elektrické energie. Poukázat můžeme na velké množství materiálu, z nějž je postavena. Ten navíc musí být na staveniště nějak dopraven. Solární panely také nevznikají z ničeho a má-li dům fungovat i v noci, bude třeba akumulátorů, které jsou pro přírodu těžkou ránou a je třeba je pravidelně měnit. Dosažení reálné energetické neutrality je tak nereálné a je velkou otázkou, zda tyto změny vůbec něčemu pomohou. Vyšší ceny ale přijdou zcela nepochybně.

Zatímco o změnách ve stavitelství česká média informovala, další konání politiků se do radaru dostalo o poznání méně. A přitom jde v principu o podobný, ale fakticky ještě pochybnější postup. Členské země EU totiž zároveň odsouhlasily i změny v dopravním sektoru. Požehnán tak byl návrh, jenž od roku 2035 počítá s definitivním zákazem prodeje nových spalovacích aut. Ke stejnému datu pak dokonce mají skončit i hybridní a plug-in hybridní ústrojí.

Nové regulace ovšem počítají s několika výjimkami. Automobilky vyrábějící méně než 10 tisíc aut ročně mají totiž lhůtu prodlouženou o rok, se spalovacími vozy tak musí skončit v roce 2036. U výrobců, jenž vyrábí méně než tisíc aut ročně, se nicméně zatím s žádným zákazem nepočítá. Mimo to bude povolen prodej vozů, jejichž ústrojí bylo uzpůsobeno spalování syntetických paliv. Obecně to lze vítat, pro obyčejného člověka to ale prakticky nic neznamená, ten se bude potýkat s tím samým jako v případě bydlení.

„Díky dnešnímu rozhodnutí je příchod tzv. Havana efektu mnohem realističtější. Po roce 2035 budou naše ulice plné starých aut, protože ta nová buď nebudou vůbec, nebo si je nebudete moci dovolit. Dnešní dohoda zavřela dveře příchodu všech nových technických řešení, neboť EU se rozhodla vložit všechna vejce do jednoho košíku. A to je chyba,“ uvedl k tématu stručně, jasně a přesně Jens Gieseke, právník a zástupce konzervativní Evropské lidové strany.

Právě jeho slova jsou přitom pomalu jedinou jistotou, s jakou můžeme do budoucna počítat. Tedy kromě zdražování naprosto všeho. Dopravní sektor má přitom na kontě naprosto zanedbatelnou část celkových emisí CO2, je to jako bojovat s hurikánem pomocí deštníku. Tragikomické je, že zelení politici za nová pravidla horují s pomocí argumentace, že mezi léty 1990 a 2019 došlo v Evropě k nárůstu emisí plynoucích z dopravy o 33,5 procenta. Přitom jde o výsledek vývoje probíhající právě pod taktovkou EU, do kterého se i elektromobilita propisuje dříve nevídanou měrou. To má být argument proti dalšímu dirigismu, ne pro něj.

Ten zjevně ničemu zjevně nepomáhá, vskutku tak nelze počítat s jakýmkoliv zlepšením ani za 13 let. Tedy tím reálným, však si stačí uvědomit, o jakou změnu se tu fakticky bojuje. Energetická náročnost provozu aut není dána jejich pohonem, ale hlavně tím, jak jsou velká a těžká. Pokud ale diktát EU vede k tomu, že místo tunových spalovacích kompaktů budeme za pár let jezdit dvoutunovými elektrickými SUV, nemá šanci to pomoci ničemu. Emise vzniknou jinde, ale vznikne jich víc.

Zajímavé přitom je, že politici na jedné straně požadují snížení spotřeby energie, ovšem na druhé straně přikazují, aby do budoucna bylo daleko více prostředků, které se bez elektřiny neobejdou. V důsledku toho tak vlastně elektromobily ani nemohou být autem pro každého, stejně jako ony klimaticky neutrální budovy. Místo toho je budou kupovat jen ti bohatší.

Na zlepšení životní úrovně proklamované Síkelou tak můžeme stoprocentně zapomenout. Tedy pokud nejde o životní úroveň politiků a lidí na ně napojených, k nimž zamíří většina z dvou bilionů Eur (cca 49,04 bilionů korun), které EU vyčlenila na boj proti klimatickým změnám. Tak to ovšem končí v jakémkoliv politickém uskupení, kde opozice v podstatě přestala existovat.

Lze už jen dodat, že kromě roku 2035 počítá EU jako se stěžejním termínem i s rokem 2030. K tomuto datu se totiž emise produkované novými auty mají snížit oproti roku 2021 o 50 procent, nikoliv o původně navrhovaných 37,5 procenta. Znamená to tedy, že destrukce automobilového sektoru začne de facto ještě dříve. Dle Greenpeace je nicméně jakékoli navrhované tempo pomalé, podle zelených šílenců by totiž spalovací auta měla skončit nejpozději do roku 2028. To už snad ani nemá smysl komentovat, tohle je tragikomické divadlo naprosto postrádající jakýkoli kontakt s technickou a ekonomickou realitou světa, ve kterém žijeme.

Zdroj: Auto News, AP

Petr Prokopec