Autoforum

/

Foto: China Hanking Holdings Limited Media Centre

Elektromobily sice umí přeměnit elektrickou energii v kinetickou velmi efektivně, všechno ostatní je ale problém. Jako by nestačily patálie se samotnou výrobou elektřiny, jsou tu ještě vzácné kovy, jejichž těžba a zpracování jsou jedna velká katastrofa.

Nejspíše vám neuniklo, že Velká Británie míří směrem k ryze elektrické mobilitě. V ostrovním království má být již za devět let zakázán prodej aut se spalovacím motorem, přičemž země by do té doby chtěla elektromobily nahradit i většinu stávajícího vozového parku. Těmto záměrům pak byla do jisté míry uzpůsobena také dohoda o odchodu z Evropské unie, jenž počítá s procentuálními kvótami lokálních komponentů. Británie totiž nechce být elektrickou velmocí jen na silnicích, ale i v případě výroby. Má to však jeden háček.

V případě elektromobility je totiž při stávajících technologiích zcela zásadní těžba vzácných kovů. Jak nicméně uvedla Evropská komise v loňské studii, Evropa a spolu s ní i zbytek světa je v tomto ohledu závislá na Číně. Ta je největším dodavatelem hned deseti takových prvků. Čína je totiž druhým největším globálním producentem kobaltu a lithia, kdy prvního dodává 7 procent a druhého dokonce hned 37 procent z celkového objemu. Mimo to je Čína největším dodavatelem grafitu, stejně jako těžkých vzácných kovů, kdy prvního vyváží do Evropy 47 a druhého dokonce 98 procent.

Aby přitom EU dosáhla svých cílů, které jsou spojené s masovým nástupem elektromobility, pak musí do roku 2030 navýšit odběr lithia 18krát a kobaltu 5krát. To ovšem není nic v porovnání s rokem 2050, do kterého bude muset být produkce navýšena v prvním případě takřka 60krát a ve druhém 15krát. Řeč je přitom stále pouze o Evropské unii, nicméně některé části světa pochopitelně nehodlají zůstat pozadu. Díky tomu má do půlky tohoto století vzrůst odběr vzácných kovů desetinásobně. Znamená to tedy, že EU bude enormně závislá na Číně, nebo musí problém začít urychleně řešit.

S jistým návrhem se již vytasila Isobel Sheldon, hlavní stratég chystané výstavby obří továrny na baterie, která má vzniknout v Northumberlandu. Ochránci přírody z něj ovšem asi radost mít nebudou, jakkoliv se jedná o rozvoj elektromobility, neboť tomuto kroku by měla padnout na oběť mnohdy panenská příroda. Sheldon totiž uvádí, že obrovské zásoby kobaltu „jsou také v Kanadě a v Africe. Lithium pak dolujeme ze země v Cornwalu, zatímco grafit můžete pořídit z Norska či Švédska. V Kanadě pak mají i zásoby niklu, který se ve velkém těží také ve Walesu.“

Suma sumárum to znamená, že aby se Evropa vymanila ze závislosti na Číně, došlo by k výraznému navýšení těžby vzácných kovů na jejím území. Či v Kanadě nebo v Africe. To bude znamenat jen další zásah do životního prostředí, který se přidá k jinému přehlíženému problému - nedostatku elektrické energie z jiných než fosilních paliv. Ta z obnovitelných zdrojů je nedostačující, jak nám ostatně nedávno připomnělo Rakousko, které takřka způsobilo blackout Evropy. A to ve chvíli, kdy elektromobilů jezdí po silnicích pořád jen hrstka.

Pro poněkud hořké pobavení pak už lze jen dodat, že největšími producenty kobaltu a lithia na světě jsou Kongo a Chile, kdy první zmíněná země dodává 59 procent celkové spotřeby kobaltu, z čehož hned 68 procent míří do EU. V případě Chile pak jde o 44 procent a 78 procent lithia. To zní jako „nečínské” zdroje, ale ouha - valná část z této produkce nemíří na starý kontinent přímo, nýbrž oklikou přes Čínu, kde dochází ke zpracování vzácných kovů. Proč? Jak říká Sheldon, asijská velmoc je i díky levné uhelné elektřině používaná ke zpracování levnější než kdokoli jiný.

To ovšem znamená, že aby se Evropané mohli svézt elektromobily s nulovými lokálními emisemi, musí být vzácné kovy nejprve dopraveny z Chile či Konga do Číny, kde dojde k jejich zpracování za pomocí milionů tun CO2 ze spáleného uhlí. Následně jsou pak dané materiály dopraveny do Evropské unie, kde z nich teprve vzniknou „ekologické“ automobily. To má být „čistá” budoucnost? Děkujeme pěkně.

Zdroje: Autocar, Jalopnik

Petr Prokopec