Autoforum

/

Foto: Cruise

Pokud někdo věřil, že silnice brzy zaplaví elektrická auta pohybující se bez zapojení člověka, prožívá asi špatný rok. Po vystřízlivění z domnělé elektrické revoluce přichází i tvrdá konfrontace s realitou fungování systémů autonomního řízení.

Elektromobilita a autonomní řízení jsou považovány za technologie budoucnosti. Jednoho dne se možná skutečně stanou hybnými silami, dnes ale takové úvahy pořád představují jen nesplněný a nesplnitelný sen - spalovací pohon i člověk za volantem zůstávají lepšími alternativami. Je sice pravdou, že člověk může být unavený, emotivně rozrušený či z jiných důvodů dělat chyby, celková bilance ale pořád zůstává lepší pro něj. Ani sebelepší algoritmus nestačí na běžnou lidskou intuici, která se při pohybu v nutně chaotickém běžném provozu ukazuje být nenahraditelnou.

Není to jen náš názor, společnost J.D. Power totiž představila výsledky své vůbec první studie zvané Robotaxi Experience, že které vyplývá vnímání této technologie ze strany široké veřejnosti. Už preventivní odpor je velký, když pouze 27 procent dotázaných, kteří s robotickými taxíky ještě nikdy nejeli (ale pohybují se aspoň v jejich okolí), dává autonomnímu řízení palec nahoru. Bližší osobní zkušenost ale situaci k lepšímu nemění, neboť z lidí, kteří už takovou jízdu zažili, se ovšem souhlasně k testům tohoto řešení v běžném provozu vyjádřilo jen 20 procent dotázaných.

Důvodem, proč se lidé robotických taxíků obávají, jsou obavy o jejich bezpečnost a nedůvěra v technologii. Nicméně hned 81 procent dotázaných zmínilo, že před první jízdou potřebuje slyšet kladnou odezvu ostatních. V tomto ohledu lze zmínit jistá pozitiva, neboť pouze 2 procenta lidí po prvním svezení v autonomní řízení zcela ztratilo důvěru. Jak ale ukazuje výše zmíněné číslo, pozitivnější postoje nejsou zase tak silné, když si naprostá většina lidí s osobní zkušeností nepřeje pokusné nasazení těchto aut na silnicích.

Ze studie dále vyplývá, že hned 60 procent dotázaných, a to bez ohledu na fakt, zda už první jízdu mají za sebou či nikoli, nevěří v nadřazenost umělé inteligence. Místo ní považují za volantem za mnohem schopnějšího člověka z masa a kostí, se kterým není spojováno kupříkladu náhlé zastavení uprostřed křižovatky apod. To je poměrně překvapivé zjištění, neboť robotické taxíky jsou jejich tvůrci prezentovány jako pravý opak. Nemají tedy bourat, ani působit dopravní zácpy. Bohužel však přesně na to reálně dochází.

Nedůvěru navíc posiluje fakt, že robotické taxíky selhávají ve čtyřech kritických oblastech. Svezení s ní je totiž považováno za příliš drahé a lokalita, ve které se robotické taxíky pohybují, je pro změnu příliš malá. Mimo to chybí bezbariérový přístup pro handicapované a za nedostačující byla shledána i zákaznická podpora během jízdy. Pokud by nicméně výrobci dosáhli v tomto zlepšení, mohou počítat s pozitivnějšími zkušenostmi zákazníků.

První ročník studie tedy s nadšením nelze spojovat ani omylem. Pro pořádek pak jen dodáme, že společnost J.D. Power při průzkumu oslovila lidi bydlící ve Phoenixu a San Francisku, kde se robotické taxíky pohybují. A aby se obyvatelé těchto měst mohli kvalifikovat, museli mít již alespoň jednu jízdu za sebou či alespoň museli taxík alespoň vidět v akci.

Zdroj: J.D. Power

Petr Prokopec