Autoforum

/

Foto: Bosch

Jít o projev přirozené evoluce jako už mnohokrát v minulosti, šťastní z toho nebudete, ale nezbude než to akceptovat. Když ovšem někdo politicky nařizuje, jak mají a nemají být poháněna nově vyráběná auta bez ohledu na to, jak je to efektivní či žádané, logicky se zlobíte.

Doplněno 29.11.: Dle vyjádření zástupce skupiny Bosch pro Českou a Slovenskou republiku se v tuto v českobudějovickém závodě společnosti nechystá propouštění, které by bylo možné označit za „masivní”, jakým je to plánované v Německu. Podle stanoviska společnosti „přirozená fluktuace a proces náběhu nových projektů a výběh starých, včetně toho pro Mexiko, přináší personální změny v jednotkách osob”.

Informace z dalších zdrojů zjišťujeme.

Nemá smysl si namlouvat, že jakkoli intenzivní přesun automobilového světa k elektrické mobilitě nepovede k propouštění. Někteří se pokouší tvářit, že nikoli, většina firem to ale otevřeně přiznává - od Renaultu po Mercedes. S ohledem na to, že jde o obrovské firmy zaměstnávající leckdy i statisíce lidí, znamená i relativně malé propouštění desítky tisíc padáků. A řetěz nekončí zde, automobilky mají nespočet obchodních partnerů z řad dodavatelů kde čeho, kterých se tento přechod dotkne též.

Jít o přirozený proces, nedá se s tím nic dělat, jde o evoluci vedoucí k efektivnějšímu fungování celé společnosti, což se ve výsledku postará o rozumné uplatnění i pro ty propuštěné. Lepší fungování fabrik připravilo v minulosti o práci nespočet lidí, na ocet ale nezůstali, když tento proces vedl mj. k rozmachu sektoru služeb. Pokud nepatříte mezi starší, zeptejte se třeba svých prarodičů, jestli je někdy napadlo nechat si upravit nehty v nákupním centru. Třeba. Asi ne, dnes je to naprosto běžná služba využívaná miliony lidí.

Problém je v tom, že přechod na elektromobilitu není výsledkem přirozeného vývoje, není efektivním řešením. Jak nedávno troufale prohlásil šéf Stellantisu Carlos Tavares, tento posun není výsledkem práce vědců a techniků. Elektromobily nenabízí automobilky jako lepší řešení, nařizují jej politici jako domnělou ekologickou spásu. Něco takového logicky nepřinese vyšší efektivitu fungování celé společnosti, ale pravý opak. Očekávané propouštění tak nemá spojitost jen s tím, že vyrábět elektromobily je jednodušší, ale také s tím, že jde o dražší a v lecčem horší řešení nevyžádané trhem, a tak se očekává, že povede k celkově nižším prodejům. K čemu v takovém případě zaměstnávat tolik lidí, co dnes?

Propouští tak nejen automobilky, ale i jejich dodavatelé, z nichž k těm největším patří německý Bosch. Jeho šéf Wolkmar Denner je jedním z těch, kteří si výše zmíněné plně uvědomují a EU za její tlak otevřeně kritizují, ve výsledku ale ani jemu nezbývá, než se přizpůsobit. Bosch tak rozjel masivní propouštění, které se v první fázi týká jednotek tisíc lidí.

Část z nich už nebude třeba vůbec, částečně jde o přesun výroby do levnějších lokalit, neboť výroba aut je zatím přes veškeré dotace na straně výroby vesměs prodělečná. Týká se to i České republiky, bezpečně víme o širší veřejnosti zatím neznámém rozjetém propouštění zaměstnanců v Českých Budějovicích (kde zaměstnáno přes 3 tisíce lidí) kvůli stěhování části výroby do Mexika. Tito lidé ale - pokud víme - hromadně neprotestují, ti v Německu ano.

Podle odborářů z IG Metall rozjelo okolo 3 tisíc zaměstnanců továrny Bosche v Bühlu protest proti propouštění z této fabriky, ke kterému se přidali lidé z továren v Mnichově a Arnstadtu. Všechny ty postihne propouštění, které se dotkne řádově jednotek tisíc pracujících. Podle vyjádření společnosti jsou tyto plány „způsobeny globálním posunem k výrobě elektrických vozidel, kvůli nimž se společnost musí přizpůsobit měnícím se požadavkům”. Být to přirozené, asi by to bylo bráno jinak, takto to lidé nechápou jako férové.

Frank Sell k tomu za odbory uvedl: „Nikdo nepopírá, že strukturální změny v Boschi vyžadují velké úsilí. Ale transformace musí být spravedlivá a musí brát ohledy na zaměstnance.“ Tato slova i celý protest ale budou stěží něco platné. Zvykněme si na to, že pod taktovkou EU nebude středem zájmu reálná ekonomická efektivita, ale jiné parciální zájmy, které jdou obvykle přímo proti ní neustálými deformacemi tržního prostředí. To se pak můžeme dočkat kde čeho.

Zdroj: Reuters

Petr Miler