Autoforum

/

Foto: Seat

„Na vlastní žádost byl jsem právě přijat do funkce ředitele firmy Fiat...” Tohle v 80. letech razily Triky a pověry, mimo parodické písně se ale do ředitelských funkcí na vlastní žádost ani nenastupuje, ani se z nich náhle neodchází. Wayne Griffiths měl skončit na vlastní žádost, o skutečných důvodech jeho konce ale můžeme jen spekulovat.

„A je po Cristosovi,” chce se lakonicky přidat ještě jeden citát, tentokrát z Desperada. Za Cristose v posledních dnech a týdnech platil Wayne Griffiths, šéf Seatu a Cupry, o kterém jsme nedávno řekli, že jako drsňák nejen vypadá, když si dovolil říci, že pod hlavičkou Seatu nenabídne do roku 2030 jediné elektrické auto. Proč? Protože se na nich nedá vydělat.

Je to na jednu stranu něco, co lidé zasvěcení do tajů současného automobilového průmyslu dobře ví, na tu druhou ale není obvyklé o tom veřejně mluvit. Od Griffithse to bylo o to překvapivější, že to za normálních okolností není žádné „enfant terrible” světa aut, je to člověk, od kterého jste v uplynulých letech mohli slyšel i tu nejnesmyslnější větu, kterou lze vypustit z úst, tedy že „budoucnost je elektrická”. Něco takového může říci jen člověk velmi neznalý nebo velmi konformní, realita je samozřejmě jiná. Griffiths nebude neznalý, snažil se povětšinou být konformní.

Buď ho to ale přestalo bavit, nebo viděl, kam jím řízená firma v současné situaci míří, a tak přestal být zcela devótní nejen směrem k elektrickým autům, ale dokonce i k EU. Budete tohle říkat, pokud byste za pár dnů chtěli skončit? Asi ne, Wayne Griffiths ale v pozici šéfa Seatu a Cupry s okamžitou platností skončil, jak informoval sám Seat.

Důvody nejsou známé, automobilka uvádí pouze tolik, že s okamžitou platností odstupuje „na vlastní žádost, aby se věnoval novým výzvám”. Jistě se v životě může stát tisíc věcí, pro které takový krok můžete náhle a bez předchozího rozmyslu učinit, třeba těžce onemocníte nebo se něco podobně nemilého stane někomu z vašich blízkých. Ale to se pak nejdete „věnovat novým výzvám”, v takovém případě se osobní či rovnou zdravotní důvody komunikují.

Nedává nám smysl, aby někdo jeden den bojoval za budoucnost Seatu a proti politickým omezením, která ho dusí, a o pár dnů později se šel „věnovat novým výzvám”. A i kdyby mu třeba někdo „hodil laso”, asi by neskončil ze dne na den, to se obvykle neděje. Čas ukáže víc, ale nedivili bychom se, kdyby Griffithsova slova někoho z koncernu VW zvedla ze židle a vedla přinejmenším k diskuzi, která mohla vyústit ve větší rozkol. Možných vysvětlení je ale na stole víc, jednou se téměř jistě dozvíme to skutečné.

Zdroje: Seat, Autocar

Petr Miler