Autoforum

/

Foto: Gordon Murray Automotive

Musíme žasnout nad kreativitou některých lidí a jejich schopností po dekády vymýšlet věci, které ostatní ani nenapadly. Gordon Murray je jedním z takových lidí a nově popsal fungování svého nejnovějšího nápadu.

Gordon Murray, autor legendárního McLarenu F1, loni představil svůj nový hypersport zvaný T.50. Ten sází na vysokootáčkový atmosférický dvanáctiválec, který páruje s manuální převodovkou a hmotností nižší než u Mazdy MX-5. Už tím se vymyká jakýmkoli současným standardům, není to ale zdaleka vše, co jej odlišuje od zbytku produkce. Murray mimo jiné zadní partie osadil obřím ventilátorem, tedy technologií, se kterou začal koketovat již na sklonku 70. let, kdy navrhl revoluční monopost Formule 1 Brabham BT46B.

Sám Murray se nyní v prezentačním videu vlastní firmy rozpovídal o jeho fungování a uvádí, že Brabham BT46B, s nímž Niki Lauda slavně vyhrál jediný závod, než byl zakázán, nebyl jeho primární inspirací. Podle Murrayho byl BT46B „vysavač”, který prostě odsával vzduch zpod auta, novinka je mnohem chytřejší. Spíše než jeho ventilátorová prvotina ho tak inspiroval už zmíněný McLaren F1.

Jen málokdo ví, že motorový prostor této automobilové ikony je osazen dvěma vrtulemi, které odsávají vzduch z prostoru difuzorů, což snižuje aerodynamický odpor o dvě procenta a o pět procent navyšuje přítlak. Stejnou myšlenku rozvinul své vlastní novinky, jen v mnohem větší míře - z ventilátoru udělal viditelný, dokonce hlavní prvek zádě, který dokáže se vzduchem zahýbat o poznání více.

Sám ventilátor je ohromující věc - jen 1,2kilogramový, karbonový klenot, který může jen tak být lehký, pevný a odolný, aby dokázal usměrňovat ohromné masy vzduchu. O jeho pohon se tak stará 48voltový elektromotor, který se může roztočit až na 7 tisíc otáček a sám by stačil na pohon vozu. K tomu ale pochopitelně neslouží.

Jednak pochopitelně navyšuje přítlak při omezení aerodynamického odporu tím, že stejně jako u McLarenu F1 zajišťuje odsávání vzduchu z prostoru agresivně tvarovaných difuzorů. Tím radikálně zvyšuje přítlak uprostřed auta, tedy na úrovni těžiště, a spolu s výklopnými křídly jej dokáže navýšit o 50 %. To je opravdu hodně, sám Murray ale upozorňuje, že hlavní kouzlo celého řešení je vlastně úplně jinde.

Zvýšit přítlak, třebaže za cenu vyššího aerodynamického odporu, umí prakticky každý moderní supersport pomocí všemožných křidélek a průduchů, výjimečnost T.50 je v něčem jiném - přítlak umí snížit, když zrovna není třeba. Murray říká, že největším problémem moderních sporťáků je přítlak sám, který vozy tlačí k silnici a činí je tvrdými a nekomfortními, když to vůbec není třeba. Například při rychlé jízdě po dálnici takový přítlak nepotřebujete a jen za něj platíte omezeným pohodlím a vyšší spotřebou. Proto umí „větrákovo-křídlové” řešení T.50 přítlak také snížit - jak Murray říká, prostě ho poslat k vodě.

Křidélka na zadní odtrhové hraně se v tu chvíli přenastaví do úhlu -10°, aby vzduch neposílaly nahoru za auto, ale dolů za něj a spolu s tím se zavřou klapky difuzoru, což omezí přítlak generovaný tímto způsobem. Větrák v tu chvíli začne odsávat vzduch z prostoru horní části karoserie, což je podle Murrayho překvapivě turbulentní místo, čímž odpor opět sníží a „foukne” jej za auto. Tím vytvoří jakousi virtuální dlouhou záď, která opět proudění vzduchu opět zjednodušuje a odpor opět snižuje.

Jde tedy nakonec o souhru třech prvků, které ve výsledku umenšují přítlak o 12,5 procenta. Nezní to jako tak moc, podle Murrayho je to ale opravdu hodně a neexistuje prý jiné auto, které by stisknutím jednoho tlačítka během chvíle dokázalo tolik.

Geniální? Nepochybně. Co byste také čekali od člověka, který dekády vytíral zrak soupeřům svými nápady v nejprestižnější disciplíně motoristického sportu a pak v podstatě sám zkonstruoval legendu mezi supersportovními auty, za kterou dnes sběratelé platí stovky milionů korun za kus...

Zdroj: Gordon Murray Automotive

Petr Miler