Autoforum

/

Foto: ADAC Presse

Řadu věcí, s nimiž se v životě setkáváme, považujeme za banální samozřejmosti, i ty ale musel někdo vymyslet. A leckdy k tomu vedla dlouhá cesta. Automatické vypínání tankování paliva je jednou z takových - vymyšlena byla téměř před 100 lety a do dnešního dne funguje stejně.

Mluvit v současné době o tankování benzinu či motorové nafty zavání pomalu rouhačstvím. Politici řady zemí vyspělého světa totiž rozhodli, že je čas zakázat cokoli jiného krom elektromobilů. Proč se tímto směrem hrnou, vlastně nevíme, technicky ekonomicky, uživatelsky a nakonec ani ekologicky to nedává žádný smysl. Přesto se na některých místech už počítá s tím, že s rokem 2035 dojde na zákaz prodeje nových spalovacích vozů. O tom, jaké jsou skutečné záměry těch, kteří o takový stav usilují, dnes raději nebudeme spekulovat.

Místo toho se zaměříme na ony čerpací stanice, jejichž kořeny sahají stejně jako v případě samotných automobilů do roku 1885. Tehdy ve Fort Wayne v Indianě prodal Sylvanus Freelove Bowser svou nově vynalezenou petrolejovou pumpu jednomu z tamních majitelů smíšeného zboží. Do té doby se totiž petrolej skladoval ve velkých nádržích, ze kterých byl rozléván do čehokoliv, co si zákazníci přinesli. Něco takového nicméně bylo s ohledem na extrémně hořlavý materiál značně nebezpečné.

Bowser si přitom v 90. letech devatenáctého století povšimnul, že jeho vynález se nehodí pouze k čerpání petroleje, ale i vedlejšího produktu vznikajícího při rafinaci, tedy benzinu. K pumpě tak nejprve přidal hadici a posléze i trysku. Od obsluhy se pak vyžadovalo, aby uměla počítat - každé stlačení pumpy se totiž rovnalo natankování jednoho galonu benzinu. Zaměstnanci stanic navíc přikládali ucho k nádrži aut a dle sluchu odhadovali, zda je již plná, či zda se do ní ještě něco vejde.

Ani tuto činnost pochopitelně nelze popsat jako zcela bezpečnou. Mnohem problematičtější pro majitele tehdy vznikajících prvních stanic nicméně byla hlavním problémem špatná efektivita. Proto se po roce 1900 začaly objevovat první pumpy s měřidly. Žádná z tehdejších stanic nicméně nedisponovala podzemními nádržemi, místo toho se benzin skladoval jednoduše na ulici. Po sérii výbuchů a požárů tak bylo někdy v roce 1910 uzákoněno, že stanice nesmí být v centrech měst.

I přes to všechno se počet benzinek (přirozeně, bez dotací a státních investic do infrastruktury, mimochodem) rozšiřoval, souběžně s tím začaly stoupat i nároky na daleko přesnější měření. Ve 20. letech minulého století tak byly představeny pumpy, ve kterých mohl zákazník skrze prosklený válec přímo vidět, kolik paliva si kupuje. Tato finesa nicméně měla velmi krátkého trvání, neboť s rokem 1934 byl uveden do praxe vynález společnosti Wayne Pump Company, a sice číselné měřidlo. Tím se tankování zjednodušilo i zrychlilo.

Další posun přišel ve chvíli, kdy do hry vstoupil systém tlakového ventilu, který se používá dodnes a jehož princip si můžete prohlédnout na níže přiloženém videu. Právě díky jemu můžete dnes zastrčit pistoli do nádrže a nechat vše na automatice, která při naplnění nádrže průtok paliva zastaví. Její součástí jsou totiž dva vzduchové kanálky, ve kterých se při proudění paliva vytváří podtlak. Ten je kompenzován sáním na konci pistole až do doby, než otvor uzavře palivo. Podtlak pak překoná určitou hranici a potlačí mechanickou západku v pistoli, což vede k onomu typickému cvaknutí a uzavření ventilu na palivovém vedení.

Lze už jen dodat, že ve Spojených státech je dnes zhruba 160 tisíc čerpacích stanic, které se starají o zhruba třísetmilionový vozový park. V důsledku toho každá denně vydá v průměru 4 tisíce galonů, tedy 15 142 litrů paliva. To je opravdu neskutečná obslužnost, která jen umocňuje problémy elektromobilů s dobíjením. Ty musí u stojanů strávit desítky minut až hodin, navíc mnohem častěji, v důsledku čehož by jich bylo třeba ještě mnohonásobně více. Ale to je znovu trochu jiný příběh.

Zdroj: Steve Mould@YouTube

Petr Prokopec