Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Výroba hliníku je desetkrát náročnější než výroba oceli a vypouští i desetkrát tolik emisí CO2. Přínos z nižší hmotnosti auta tu je, ale neprojeví se hned.

Hliník se v automobilech používá už nějakou dobu, ale v těch běžných, která si většina lidí může koupit a normálně s nimi jezdit po silnicích, se objevuje až v posledních letech. Důvod je jediný - se zpřísňujícími se limity emisí CO2 je potřeba stůj co stůj snižovat spotřebu automobilů. Hliník je lehčí než ocel a lehčí auto „žere” méně, a to nejen v laboratoři, ale i v reálném světě. K tomu také méně opotřebovává pneumatiky a je jízdně agilnější.

Jenže je hliník také pětkrát dražší a desetkrát náročnější na výrobu a zpracování, než tomu je v případě oceli. S cenou hliníku to je jednoduché, vyšší prodejní cenu zaplatí zákazník při koupi auta. Dražší jsou samozřejmě také opravy po nehodách, čehož se rychle chytily pojišťovny a na auta s hliníkovým skeletem či vnějšími panely karoserie je pojistné vyšší.

Náročnost na výrobu je ale trochu jiný příběh. Výroba oceli je relativně jednoduchý a v průběhu let zdokonalený postup. Hliník se musí vyrábět z bauxitu, horniny, která ho obsahuje, náročným procesem s použitím elektrolýzy a dalších chemických příměsí. Ve výsledku tak výroba 1 kg hliníku spolkne 69 kWh energie a vypustí do ovzduší 16,1 kg CO2, zatímco na výrobu kilogramu oceli spotřebujete 6,31 kWh a emitujete 1,65 kg CO2.

Když dojde na recyklaci oceli a hliníku, je to už trochu jinak. K recyklaci 1 kg hliníku potřebujete jen 5 % energie, která byla potřeba k výrobě onoho kilogramu z bauxitu. I v případě oceli je recyklace mnohem levnější, ale pro recyklaci 1 kg oceli je třeba 10 % energie na výrobu. Problém je, že než se auto dostane od výroby k recyklaci, uběhne dle německých čísel průměrně 14 - 18 let, u náklaďáku prý až 24 let. U nás to může být ještě déle a všude najdete auta, která se nezrecyklují, třebaže u masových výrobků to bude dost pravděpodobně menšina.

Evropské normy spotřeby paliva nicméně hledí jen na to, co dané auto vypustí z výfuku, ne jak to vypadá s jeho výrobou. Ocelárny a podobný těžký průmysl mají však samozřejmě „své” regulace emisí. Ve výsledku je tak to, zda je ekologičtější vůz z oceli či z hliníku, závislé zejména na tom, kolik kilometrů s ním najezdíte. Hranice ale není tak vysoko, od 130 tisíc ujetých kilometrů je ekologičtější auto s hliníkovou karoserií než to s ocelovou. Dá se tak říci, že hliník je z hlediska emisí CO2 výhodou u naprosté většiny automobilů, ale až z dlouhodobé perspektivy jejich využití.

Zdroj: Focus

Marek Bednář