Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Pokud se o auta alespoň trochu zajímáte, jistě jste si toho všimli - v některých vozech pedál plynu „visí” a v jiných trčí z podlahy. Proč to tak je? A jaká mají tato odlišná řešení výhody?

Pedál plynu je dnes nejčastěji zavěšen shora, ale není to tak vždy a už vůbec to tak vždy nebylo. V dobách, kdy byl ještě akcelerátor mechanicky spojen se škrtící klapkou v karburátoru, konstruktéři vycházeli z koncepce vozu, která diktovala to či ono uložení akcelerátoru jako snáze řešitelné. A ovlivňovala též pojetí přídě, které pro změnu mělo vliv na ergonomii pracoviště řidiče.

Závěrem obvykle bylo, že spodní uložení bude lepší. Nakonec jej dobře známe třeba ze starých škodovek, kde se vyloženě nabízelo - táhnout bowden lanka plynu odkudsi z nitra palubní desky, když může být s pedálem spojen přímo ve středovém tunelu, by nedávalo smysl. Motor umístěný vzadu v podstatě ničemu jinému prostor nedával.

S tím, jak se rozmáhala koncepce „vše vpředu” a mezi auty začala vítězit ta kompaktní, se pedál začal přesouvat nahoru, neboť odtud je to k motoru blíže a jde o prostorově méně náročné, při menším prostoru pro nohy snáze ovladatelné řešení. Velké a prostorné automobily ale dále zůstávaly u pedálu trčícího z podlahy i v případě motoru umístěného vpředu a nezřídka byl zachováván jako rys konzervativně pojatého, prestižního modelu. Proto toto řešení dodnes vídáme třeba v BMW nebo Porsche a nedovedeme si ani představit, že by právě tyto dvě značky volily jinak.

O více než co jiného jde dnes ale o tradici. V době čistě elektronických plynů pro výrobce neexistuje zásadní technická motivace k instalaci toho či onoho řešení a i ergonomie nahrává jednomu nebo druhému jen části. Můžete mít v oblibě to i ono, více než samotným způsobem uchycení pedálu ale bude vše preference dána konkrétním ztvárněním jednoho z řešení. Například ona BMW a Porsche mají pedály blízko a snadno se u nich ovládají všechny tři najednou (třeba při řazení s meziplyny při brzdění s manuální převodovkou), stejně dobrého pocitu lze ale docílit i u opačného uložení.

Zásadní důvod k preferenci způsobu uložení akcelerátoru tedy neexistuje, jsou tu ale některé drobné přednosti každého z nich, které mohou převážit misky vah na tu či onu stranu. Motoristé, kteří mají v oblibě zavěšené pedály tvrdí, že je to lepší z hlediska udržování pořádku. A mají pravdu - kdo měl kdy BMW, ví, kolik malých kamínků se kolem uložení akcelerátoru dokáže nahromadit a jak složitě se z těchto míst odstraňují.

Zastánci ovladače umístěného na podlaze argumentují přirozenější polohou celé nohy a také mají pravdu. Zejména lidé s menším chodidlem se mohou lépe cítit, protože pedál mají vždy stoprocentně na dosah - u horního uložení je někdy pedál dost vysoko a vyžaduje více energie jej ovládat.

A co na to říkají výrobci? Ti preferující „vrchní pedál” říkají, že zavěšení bylo optimální při použití mechanického plynu z hlediska vedení řídicího lanka do motorového prostoru v přední části vozu skrz přepážkový štít, v době elektronického ovládání ale tato výhoda padá. Problémovým se spodní umístění ukazuje kvůli kobercům, kdy nečistoty mohou pronikat i do podlahy a způsobit třeba i korozi.

Ti preferující „spodní pedál” pak vyzdvihují hlavně jemnější a přesnější dávkování celou plochou nohy. Větší pedál z podlahy anatomicky zaměstnává jen jeden sval, což je pohodlnější ve srovnání se dvěma u shora přidělaného plynu. Připomínají kdysi lepší vedení mechanických lanek k vzadu umístěným motorům a s nečistotami si nelámou hlavu. Minimálně u Porsche to lze pochopit, tam jsou preference nastavené trochu jinak. U BMW nebo Mazdy (používá obě řešení) už by to bylo na složitější diskuzi...

Mirek Mazal