Autoforum

/

Foto: Achates Power

Kdekdo by si mohl myslet, že s tlakem na rozmach výlučně elektrických aut tento nápad zapadl, ve skutečnosti ale může udělat trhlinu právě v elektrických plánech politiků. Nová verze jednotky je ještě účinnější, produkuje méně emisí a je levnější na výrobu i údržbu.

Čeká nás v roce 2035 skutečně konec spalovacích motorů? To je otázka, na kterou dá jednoznačnou odpověď jen čas. Pro politiky a aktivisty je něco takového misí, o které ani nehodlají diskutovat, jenže tato změna se týká jen malé části světa, přičemž ani v něm si většina lidí nebude moci dovolit ji financovat. Znovu je navíc třeba připomenout, že třeba evropská automobilová doprava se na globálních emisích podílí naprosto zanedbatelně. I kdyby se tedy zítra všichni Evropané přesunuli ze spalovacích aut do těch elektrických, nezmění se prakticky nic.

Právě skutečnost, že se elektromobilitou nic vyřešit ani nemůže, zato škod může živelný tlak na přesun k ní nadělat nespočet, vede řadu firem nadále k investicím do vývoje spalovacích jednotek. Společnost Ricardo North America, tedy americká odnož stoletého britského gigantu, tak již v roce 2020 uzavřela partnerství s firmou Achates Power. Středobodem jejich spolupráce jsou jednotky s protiběžnými písty. Do jisté míry zde tak máme podobné agregáty, jakými své zákazníky zásobují Subaru či Porsche. Jen v podstatě obrácené naruby.

Motory typu boxer totiž užívají centrální hřídel, která pohybuje jednotlivými písty do stran směrem k hlavám. Společnost Achates Power však přišla s principem, kdy hřídele jsou na každé straně a v každém válci jsou dva písty, které se pohybují proti sobě. Směs vzduchu a paliva je vstřikována do komory ve chvíli, kdy se téměř potkávají, přičemž právě výbuch je rozdělí. Agregát je v principu dvoutaktní a nepoužívá klasických svíček, místo toho stejně jako diesely využívá tepla při kompresi pro vznícení směsi, která je ovšem benzinová.

Společnost Achates Power tak do jisté míry využila technologie, kterou hlavně Němci používali během druhé světové války u tanků. Firma se navíc nespojila pouze se společností Ricardo, ale také s výrobcem dieselových motorů Cummins. Je tak dost možné, že za pár let bude mít k dispozici spalovací motor pro každého, a to bez ohledu na preferované palivo. To navíc může být syntetické, firma však pracuje také na vodíkové verzi. V tomto případě by nicméně již musela být k výbuchu v komorách použita svíčka.

Společnost Ricardo přitom dodává, že ve srovnání s první generací agregátů s protiběžnými písty se u té druhé povedlo snížit hmotnost motorů o neskutečných 60 procent. Zároveň se také o 20 procent snížila spotřeba. Termální účinnost by pak měla být vysoko nad klasickými spalovacími jednotkami hlavně proto, že většina mechanické energie neuniká ve formě tepla. Absence hlav válců a celkově menší počet komponentů pak motory dělá levnějšími na výrobu i na údržbu.

Skutečně lze tedy mluvit o řadě pozitiv. Ricardo přitom uvádí, že prioritou jsou pro firmu velké pick-upy nabízené na americkém trhu, které by s tímto typem motoru byly mnohem úspornější, a tedy i emisně mnohem efektivnější. U vývojového tříválce, který je v podstatě ekvivalentem šestiválce, pak firma počítá s 270 koňmi a točivým momentem na úrovni dieselů. To jsou velmi přesvědčivé parametry a pokud bychom si my na něco z dlouhodobého hlediska vsadili, pak to bude věda, technika a zdravý rozum. Bohužel, většina automobilek v tuto chvíli sází na politický diktát. Nevěříme, že se jim to může vyplatit jinak než pouze krátkodobě.

Zdroj: Autocar

Petr Prokopec