Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

První karbonová kola Koenigseggu byla ryze funkční, jejich druhá generace přidává i design. Jsou jedinečná, stejně jako jejich cena.

Švédská automobilka Koenigsegg byla vůbec první na světě, kdo s názvem Aircore pro své vozy začal vyrábět dutá karbonová kola se silniční homologací. Vyvinula je sama a výsledky byly obdivuhodné - karbonové kolo bylo lehčí a pevnější než klasické kolo z hliníkové slitiny. Jejich nevýhodou bylo, že nebyla zrovna pohledná, že vypadala, jako by při jejich vývoji designéři nepřišli ke slovu.

To mělo dobrý důvod - design opravdu do jejich výroby nepromlouval, všechno bylo podřízeno funkci. Podle Christiana von Koenigsegga bylo potřeba napřed kolo zvládnout perfektně technicky a až poté bylo možno přemýšlet nad jeho vzhledovými aspekty. Ta chvíle přišla s vývojem kol pro model Regera, která jsou také karbonová a dutá, ovšem dbá se u nich i na vzhled. Regera má také na přední nápravě větší část hmotnosti než Agera kvůli bateriím, takže její přední kola i pneumatiky jsou o palec širší než u předchůdce.

Tvar, který trochu připomíná tři spojené kruhy, by podle šéfa automobilky nebylo možné udělat z hliníku. Některé části by byly buď příliš těžké, pokud by byly plné, anebo příliš slabé, kdyby byly duté. S karbonem ale takovéhoto tvaru docílit lze. „S dutým karbonem můžete přemýšlet úplně jinak,” říká na adresu rozdílů mezi hliníkem a karbonem při vývoji kol Christian von Koenigsegg.

Podle jeho dalších slov jsou nová kola, třebaže je u nich kladen velký důraz na design, stejně špičková jako ta starší, mají stejné vlastnosti. Jsou prostě „jen” atraktivnější, a to díky vzhledu, který nelze efektivně opakovat u kol z tradičnějších materiálů.

Jsou zkrátka výjimečná, což ale tak nějak očekáváte, když se bavíme o nejdražších kolech pro sériově vyráběné osobní auto vůbec. Pochopitelně, s Regerou je dostanete v ceně, pokud ale z jakéhokoli důvodu budete potřebovat novou sadu, připravte si v přepočtu asi 1,25 milionu Kč. To aby si člověk už dával pozor na obrubníky...

Marek Bednář