Autoforum

/

Foto: Dacia

Že vyšší hmotnost autu neprospívá, ví v obecné rovině snad každý, v poslední době ale jako bychom na to zapomněli. Tento test to názorně ukazuje a připomíná, že elektrická revoluce postavená okolo půltunových baterek nemůže být ekologická už proto.

Hmotnost je jednou ze základních fyzikálních veličin a v případě automobilového světa je zřejmě tou nejzásadnější. Své o tom věděl Colin Chapman a připomenout se to nyní rozhodl jiný Brit, Mat Watson z Carwow, který si na pomoc vzal Dacii Jogger. Tedy vůz, který u nás v redakci zmiňujeme stále častěji a se stále větší oblibou. Rumunská automobilka totiž i u tohoto modelu drží ceny velmi nízko při zemi. Za necelého půl milionu korun si tak snadno můžete pořídit křížence mezi kombíkem, MPV a SUV, jenž zvládá pobrat až sedm cestujících. Přitom mu stále ještě zbývá trocha prostoru pro jejich zavazadla.

Právě tři řady sedadel a zavazadelník se při Matově testu staly stěžejními. Nejprve do vozu usedl sám, aby postupně prošel fázemi akcelerace, decelerace i ovladatelnosti. Jogger přitom v té chvíli na vahách vykazoval 1 280 kilogramů, což v dnešním světě můžeme považovat za nízkou hmotnost. Díky tomu Dacia nemusela pod přední kapotu pěchovat ohromnou pohonnou jednotku, místo ní jí stačil litrový tříválec, jemuž turbodmychadlo dopomáhá ke 100 či 110 koním. Spalovat pak zvládá jak klasický benzin, tak i LPG.

Mat měl k dispozici výkonnější sedmimístné provedení, které by dle Dacie mělo zvládnout zrychlit na stovku za 11,2 sekundy. Tohoto času se v praxi téměř povedlo dosáhnout (šlo o 11,34 s), na pokoření čtvrtmíle pak Jogger potřeboval 18,51 sekundy. To nakonec nejsou až tak špatné hodnoty, ovšem jak jsme zmínili, dosaženo jich bylo pouze s jedním člověkem na palubě. Jakmile ovšem do vozu nastoupili tři další Matovi kolegové a hmotnost vzrostla na 1 515 kg, došlo již ke zhoršení jízdní dynamiky o 1,78 a 1,08 sekundy.

Šlo nicméně pouze o předzvěst skutečně horších časů. Jakmile byla obsazena všechna sedadla, potřeboval již Jogger na sprint na stovku 14,96 sekundy. Se sedmi lidmi na palubě a navrch přidanými 200 kilogramy v zavazadelníku se pak akcelerace natáhla dokonce na 16,43 sekundy. Takřka dvě tuny vážící Dacia byla tedy o 5,09 sekundy pomalejší než 1 280kilová.

Na potlesk nedošlo ani při slalomu, sjezdu z kopce či opětovném výjezdu. A jinak tomu nebylo ani při měření spotřeby, kdy vůz vážící 1 280 kg dosáhl při jízdě ustálenými 70 mílemi v hodině (112,6 km/h) hodnoty 5,6 l/100 km. Jakmile se ovšem kromě Mata do něj nasoukalo dalších šest osob a došlo i na zatížení zavazadelníku, pročež hmotnost vzrostla na 1 967 kg, vzrostl průměr na 6,1 l. Tedy o podstatných 8 procent výše.

Proč jsou tyto poznatky důležité? Jednak proto, že auta jsou po kratší éře stagnace či dokonce poklesu jejich hmotnosti opět výrazně těžší, především ale kvůli tomu, že zakrátko mají zůstat v prodeji už jen ta elektrická. Právě s nimi je ale spojena často ještě o několik metráků vyšší hmotnost, která pro ně znamená úplně ten samý problém jako pro Jogger - zhoršuje dynamiku, ovladatelnost, všechno. V jejich případě ale pochopitelně zvyšuje i spotřebu energie, což je u aut, která by v tomto směru měla přinést úlevu, obtížně akceptovatelné. Však jak lze považovat za ekologické vozy, které kvůli mnoha stovkám kil (u elektromobilu srovnatelného s Joggerem půjde spíše o tunu) navíc potřebují ke svému pohonu výrazně více energie? Něco takového politici ale jednoduše nehodlají uznat, i když na to stačí fyzika základní školy.

Zdroj: Carwow@Youtube

Petr Prokopec