Autoforum

/

Foto: Stellantis

Američané tomu hezky říkají „dát všechna vajíčka do jednoho košíku”, u nás se mluví o sázce na jednu kartu. Manažeři automobilek po letech pochopili, že to je i v případě budoucích pohonů aut potenciální cesta do záhuby, a tak rozšiřují paletu alternativ.

Svým dětem neustále vysvětluji, že peníze, které utratím, již nemohu utratit znovu. Pokud si tedy zvolí, že část výplaty určená na jejich zábavu bude jeden víkend utracena za trampolíny, druhý za motokáry a třetí za pobyt na horách, pak i jim už začíná docházet, že v případě nové hračky zkrátka mají smůlu. Manažeři automobilek, kteří v posledních letech rozhodovali o dalším směřování branže, ale jakoby tento fakt nechápali. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit jejich riskantní sázku na jednu kartu.

Řeč je pochopitelně o elektromobilitě, které se poslední dobou - a věřte, že nás to netěší - věnujeme téměř neustále. Důvodem je snaha politiků nařídit ji všem, čemuž se výrobci s větší či menší ochotou přizpůsobili. A byť se tomu na jednu stranu nelze divit, neboť pokud máte jasně nalinkováno, kam se průmysl bude ubírat, pak nemusíte investovat do mnoha řešení, na tu druhou nelze pominout, že jeden takto drahý a nepraktický způsob pohonu aut prostě nevyhoví všem. Z logiky věci pak najednou podstatnou část potenciálních kupců nebudete mít čím oslovit.

Na něco takového poukazujeme dlouho, až dosud však bez výsledku. Jak jsme ale již párkrát naznačili, rok 2023 bude jednou vnímán jako období, kdy se začal lámat chleba. Výrobci totiž konečně zjistili, že první vlna zákazníků již byla uspokojena a získat každého dalšího kupce bude složité. A co hůře, v důsledku umořování obrovských investic do nerentabilní elektromobility a zatěžování cen spalovacích aut rozličnými obdobami emisních povolenek začaly klesat i jejich prodeje, neboť se stala příliš drahými. A jakmile neprodáváte dost, jste jako firma s obrovskými fixními náklady v průšvihu.

Nejen Toyota, Hyundai či BMW, ale i další automobilky tak náhle začínají mluvit o mnohem větší členitosti svých portfolií. Prioritou sice i nadále zůstává elektromobilita, sázka jen na ni se ale nezdá být uskutečnitelnou. Na evoluci baterií a navyšování dojezdu totiž dochází jen lehce, dříve často proklamovaný razantní pád cen je ale slibem, který soustavně není naplňován. A to znamená, že opravdu nelze vyhlížet druhou, třetí či třeba desátou vlnu zákazníků.

Koncern Stellantis proto začíná stejně jako výše zmíněná trojice sázet na „bezemisní” spalovací motory. I ty takové mohou být, stačí jim vyměnit palivo. Je to samozřejmě stejně nesmyslná „bezemisnost” jako u elektromobilů, neboť jako elektřina musí i jejich paliva nějak vzniknout a s nulovými emisemi se to nestane nikdy. Ale máme-li jako na čisté řešení takto pohlížet jednou, musíme i podruhé. A automobilky najednou nemají problém tuto dvojí hru hrát.

To jen potvrdil jeho šéf Carlos Tavares, který se zúčastnil otevření nové továrny Symbio, která je společným projektem koncernu, výrobce pneumatik Michelin a automobilového dodavatele Forvia. Zaměřena je právě na vodíkovou technologii, v tomto případě nicméně nejlehčí plyn světa budou využívat palivové články. Jen u těch ovšem Stellantis nehodlá zůstat.

„Vstřikování vodíku (do spalovacích motorů jako paliva - pozn. red.) je jednou ze čtyř technologií, na kterých pracujeme,“ uvedl Tavares. Zároveň potvrdil, že snaha zákonodárců nahnat masy lidí k elektromobilům je šílenstvím, jenž nemá oporu ve skutečném světě. „Dogmatické smýšlení bylo konečně dohnáno realitou, neboť pokud nenabízíte dostupná auta, lidé za ně nemohou zaplatit,“ dodal. Tedy jinými slovy, když vám z výplaty po zaplacení životních výdajů zůstane méně, než je splátka na elektromobil, nekoupíte ho stejně jako ony hračky dětem za peníze, které jste utratili za jiné kratochvíle.

„Skutečný boj startuje mezi palivovými články, elektromobily, motory spalujícími vodík a dokonce syntetickým palivem. V příštích pár letech uvidíme, což bude nejlepším řešením pro lidi,“ uvedl Tavares. Přičemž v podstatě jen zopakoval, o čem mluvíme opravdu dlouho. Tedy že by zákonodárci měli definovat pouze cíl, ke kterému je třeba dojít, nikoliv cestu, po které je třeba kráčet.

Dle šéfa Stellantisu je nutné zákonodárce přesvědčit o tom, aby s vodíkem spojili stejnou podporu, jaká byla dosud spojována s bateriovým pohonem. Nejde jen o infrastrukturu a zajištění, že vodík bude skutečně vznikat prakticky bezemisně, ale dle jeho názoru také o značné dotace na pořízení takových aut, a to v horizontu „tří až pěti let“. Něco takového ale již znovu zavání problémy, ve kterých jsme dnes.

Kupříkladu Toyota totiž oznámila, že od roku 2026 začne na trh posílat novou generaci vodíkových aut, u nichž došlo „na výraznou redukci nákladů“. Vše šlo přitom bez pomoci politiků, mimo jiné i proto, že Japonci jako jedni z mála pochopili, že elektromobil opravdu není pro každého. Stellantis na něco takového dlouho sázel, teď už pochopil, že to není moudré,

Zdroj: Autocar, Stellantis

Petr Prokopec