Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Uplynuly roky, než se nové Mondeo dostalo až k nám. Mezi etalony své třídy by ale nepatřilo, ani kdyby dorazilo dříve. Jaká esa tedy skrývá?

Chce být komfortní, je ale jen nejisté

Po jízdní stránce totiž zánovní Mondeo nepředvádí totiž ani v nejmenším to, co jsem od něho očekával, ani náznakem to není model, na který v dobrém vzpomínám. Vůz jakoby se už od parkoviště nesl jako na polštáři, který se snaží do maximální míry vyžehlit veškeré nástrahy testovací trasy, jenomže zrovna zdatně si nepočíná. Zprvu se nesete s grácií, kterou by mohl závidět Aladinův koberec, jenomže jakmile přijde první výraznější příčná nerovnost, měkčí tlumiče o ní zakopnou a dají vám o tom do kabiny zprávu ne zrovna vybíravým způsobem. I kdybychom se vyhnuli teritoriu českých tankodromů, nebylo by možné neříci, že při tom Mondeo značně znejistí. Pokud se dobře pamatuji, bývalo jízdním etalonem, bylo se schopné prosmýknout zatáčkou, pobavit řidiče, to nové bohužel svádí na stejných kolbištích jen marný boj.

Nerad bych tvrdil, že se hned tím prvním neduhem zcela diskreditovalo, musím ale říci, že po jízdní stránce přeladilo na absolutně jinou vlnu, která mu v mých očích a zejména v očích rychle žijících Evropanů tak úplně slušet nebude. Ford evidentně (stejně jako u Focusu) vyhodnotil jako vrchol pyramidy požadavků pohodlí posádky a vše se už pak řídilo jen tím. To nezní jako nesmyslná strategie, přesto úplně nejsem s to pochopit, co s podvozkem konstruktéři vyváděli.

Nejsem zastáncem myšlenky, že by vozy měly být z podstaty podvozkově tužší, což se často vyčítá třeba produktům VW, stojím si však za tím, že pokud usilujete o navození pohodlí, dá se ho docílit i s měkčím podvozkem bez ústupků na jistotě. Mondeo je ale schopné čas od času zaskočit i rozvážné řidiče tím, jak dokáže uskočit, rychlým změnám směrů neholduje. Touží být pohodlnější, ale ve výsledku nedosahuje kvality jízdy, která by si zasloužila poklonu a přesto tomuto cíli obětovalo až příliš ze zbytku svých schopností.

Nebudu tvrdit, že se zvolené stopy nakonec neudrží, jen je ale takové „korábově“ rozevláté, dost se naklání a chvílemi jakoby dokonce ztrácelo kontakt se silnicí - tak na řidiče působí. Pokud vám to hlava dovolí, brzy zjistíte, že nedotáčivosti vzdoruje velmi zdatně, problémem je, že ale potřebuje paradoxně dobrou silnici a ani na té vás už vůbec nezapojí do děje. Působí tak odtažitě, jakoby bylo konstruované jen na výlety po nekonečných amerických silnicích spojující velká města. Roli dobrého a solidně odhlučněného prostředníka pro posádku plní jistě na výbornou, jen mu ale nesmíte vnucovat, že spěcháte, protože to mu k pleti nejde.

Ani řízení, které u Mondea patřilo k těm nejlepším i s elektrickým posilovačem, není to pravé ořechové. Nejenže nezprostředkuje žádnou zpětnou vazbu, ono mění svůj účinek a to dost nepřirozeně, rozumnou strmostí už ale navařené neduhy nepřekryje. Dobré by bylo vědět, že brzdy fungují na jedničku. Pojďme se teď ještě letmo podívat, jak tomu všemu rozčarování asistovaly nové pohonné jednotky.

Diesel budiž, 1,5 EcoBoost ani omylem

První svezení jsem absolvoval s dvoulitrovým turbodieselem v nejsilnějším naladění, tedy s výkonem 180 koní a točivým momentem 400 Nm, které bylo osazeno manuální převodovkou. A musím předem říci, že to byla ta lepší verze. Těžší příď držela na asfaltu lépe než s benzinovým čtyřválcem, naftový motor byl tišší, ačkoliv ani s ním se v měření decibelů vůz na špičku segmentu nevyhoupne. Čtyřválec má hodnoty, za které už by se nemusel stydět, od nízkých otáček se zvedá ochotně a zásadní turbodírou netrpí. Jenomže ani přesto nějakou zázračnou dynamikou nevládne - projev 180koňového auta střední třídy si představuji jinak.

Pružná jednotka vám servíruje výkon poměrně kultivovaně, rázně, zároveň nijak splašeně a dá se předpokládat, že na delší cesty bude právě ona s ohledem na celkový charakter vozu tou nejlepší kolegyní. Klidně si nechá líbit převalování pod dvěma tisíci otáček, až při větším podtáčení dá najevo svůj nesouhlas klepáním. Je také nutno počítat s tím, že k bůh ví jak charakterním motorům nepatří, protože už za hranicí 3 500 otáček začíná zátah razantně uvadat, že tedy z Mondea navzdory relativně nízké hmotnosti (pod 1,5 tuny) nástroj na semaforové bitky nevyčaruje. Nízké provozní náklady mu však věřit můžete, přestože papírové údaje bude nutné brát s rezervou.

Mnohem zajímavější je manuální převodovka pohybující se po relativně krátkých a přesně vymezených drahách, navíc s adekvátně tuhou spojkou. I po krátké zkušenosti je zřejmé, že se Ford nebezpečně těžkému zpřevodování vyhnul obloukem a na rychloběžky pasoval až pětku a šestku. To s tříválcem už konstruktéři mířili od pomyslného terče mnohem dál. Nikoli převodovkou, která je s ním snad ještě o chlup lepší, ale tím, jak 1,5 EcoBoost obecně funguje v Mondeu. Vůz jakoby s ním ztratil poslední náznaky jistoty v zatáčkách, až příliš velkou dynamiku na rovině a také klid v kabině.

Do nějakých čtyř tisíc otáček se tomuto Mondeu ani v nejmenším nabírat na rychlosti nechtělo, a něco, co se dá považovat za zrychlování, se dostavovalo až nad hranicí 4 500 ot./min. Do té doby jednotka nepůsobila ani „přeplňovaně”, spíše se tvářila jako letargická atmosféra, která čeká až přijde její chvíle. Ano, ta přijde, jenomže do omezovače v 6 500 už nezbývá mnoho chvil k radosti. Tento kus navíc na palubním počítači ukazoval spotřebu přes deset litrů na několika tisících kilometrů, ale ani mi nepřišlo, že by v útrobách sbíral do akce všech avizovaných 160 koní. Nemyslím si přitom, že na tom měla zásadní podíl karoserie kombi, poněvadž 19 kilogramů ve srovnání s liftbackem (resp. sedanem) není podstatný rozdíl. Kdo by však čekal zajímavější dynamiku, ten asi do základního pilíře nabídky neskočí.

Motor 1,5 EcoBoost, jehož objem je mimochodem výsledkem downsizingu jedna-šestky beroucím ohled na čínský daňový systém, do Mondea zkrátka nemohu doporučit. A to považte, že jde stále o relativně silný čtyřválcový motor. Jak se bude chovat v zatím neprodávané, ale již avizované verzi s litrovým tříválcem, si ani nechci představovat. Třeba si to s ní Ford ješté rozmyslí, třebaže první zkušenosti s novým Mondeem naznačují, že soudnost není to, čím by jeho tvůrci překypovali.