Autoforum

/

Foto: Porsche

Fakt, že tohle auto prošlo celým vývojovým procesem a dostalo se do prodeje jako jediná náhrada dosavadního, v řadě ohledů téměř bezchybného Macanu první generace, je ta nejhorší vizitka pro současný automobilový průmysl. A sám fakt, že má elektrický pohon, je nakonec ten nejmenší problém.

Před pár dny mi zavolala kolegyně: „Jsem dnes celý den kousek od tebe.” Zbystřil jsem a vyrazil do koupelny s kartáčkem na zuby, záhy ovšem dodala: „Mám tu nový Macan a nepotřebuji ho, tak pokud ho chceš vyzkoušet, ráda bych znala tvůj názor.” Doufal jsem v trochu jiné nabídky, ale člověk musí s blížícím se důchodem realista, a tak jsem zahodil kartáček a vyrazil pro klíček.

Nejsem zrovna fanda SUV, ale původní Macan jsem vždy choval v úctě jako nejlepší odpověď na otázku: „Existuje SUV, které vás nebude rozčilovat od rána do večera?” A tak jsem byl zvědavý, co Porsche provedlo s jeho druhou, bezvýhradně elektrickou generací. Nesliboval jsem si od ní mnoho, vlastně jsem si od ní nesliboval skoro nic. Co jsem dostal, je ale až zarážející ukázka selhání celého vývojového procesu nového automobilu, během kterého se nikdo - ale nikdo - nebyl schopen na vůz podívat optikou jeho zákazníka a zastavit vývoj dřív, než bude pozdě.

Teď je pozdě. Není to pochopitelně špatné auto, Porsche nedělá špatná auta, ale umí udělat mizerná Porsche. A v tomto případě udělalo nejen to, udělalo hlavně v zásadě neprodejný vůz, který si lze koupit buď jen bez rozmyslu z iracionálních příčin (setrvačnost, preference značky, záliba v designu, cokoli z tohoto ranku), nebo bez předchozí zkušenosti s jakýmkoli dobrým Porsche. Auto trápí zejména následující čtyři problémy obvykle vycházející z jeho prvotní konstrukce, které nemají žádné přímočaré řešení, ani jeden.

Problém č. 1: Nevzhledné tak, jak fotky neprozradí

Když Porsche poprvé představilo nový Macan, řekl jsem si: „Hezké auto, škoda, že je jen elektrické.” Po chvíli koukání na skutečný vůz to musím přehodnotit. Je to fotogenické auto, takže na fotkách se mi pořád líbí, snímky ale v tomto případě zřejmě zastírají část prostorové reality (nebo jak to nazvat), protože v reálu je snad až ošklivé.

Spousta elektrických aut trpí jakousi výchozí disproporcí (úzké, vysoké, na směšně vychrtlých pneumatikách, mdlé bez výrazně tvarovaných detailů), čemuž Macan na fotkách uniká, v reálu ale působí v podstatě znovu tak. Ona kolegyně je majitelkou Macanu první generace, který od prvního pohledu působí v tomto směru sympaticky. Je to takový přikrčený svalnatý pes, jakýsi buldok na kolech, dělá to dobrý dojem. Nový Macan je zdánlivě stejný, v reálu ale takhle nepůsobí. Vytváří dojem nepovedené kopie téhož od někoho, komu se nepovedlo vymyslet, proč vůz, který kopíruje, působí nakonec jinak. Budou to proporce, převisy, poměry různých částí karoserie daných zřejmě technickým řešením, rozložením hmotnosti apod. Kdo ví, nejsem designér, oči ale mám a musím říci, že novému Macanu chybí jakýsi atletický postoj - není to sportovec, je to pivař valící se z hospody.

Situaci ale nezachraňují ani designové detaily. Jakési obrovské nelakované lízadlo (protože lízátko naznačuje cosi drobného) pod předním nárazníkem zřejmě nějak optimalizující aerodynamiku je odporné, působí jako radlice na sněhovém pluhu a podporuje výše zmíněné. Světla, jejichž obdoba vypadá docela dobře na Taycanu, na Macanu nefungují, na větším autě jsou opticky moc malá a vzhled auta spíš karikují. Vůbec nejošklivější jsou ale druhá přední světa o kousek níž, která se snaží dělat dojem vstupu chladícího vzduchu, který Macan Electric nepotřebuje. Na fotkách se jim to daří, v reálu vidíte, že jsou to obrovská kukadla jako zrcadla, která se lesknou a palec dolů za dojem z přídě vás nutí bodat do všeho, co vidíte před sebou.

Po bídném dojmu z přídě prochází záď jen s menšími výhradami, ale hezká stejně není. Dlouhá, široká (a bystrozraká, co?) struktura světel se pokouší hlavně zastřít onen výchozí dojem z vysokého a úzkého auta, což se jí daří, víc ale nesvede. Zádi chybí nápad, ozvláštnění, invence. Místo „Porsche” by uprostřed mohlo být napsané třeba Gorenje a bylo by vám to jedno, tahle záď by pasovala na cokoli.

Dojem z designu je ale subjektivní věc, třeba se vám tento pluh líbí. Jen varuji - nedejte na dojem z fotek, v reálu tohle auto působí jinak a musím říci, že se mi nelíbí, vedle nadčasového Macanu I působí už dnes - asi rok po začátku výroby - hůř. A nepřejte si znát slova, která na adresu vzhledu utrousila kolegyně, která si nakonec první Macan koupila hlavně proto, že se jí líbil.

Ale tak co, na design se nejezdí, jdeme dovnitř, tam uměla Porsche vždy ohromit. A i nový Macan Electric ohromí, vážně.

Nový Macan vypadá na fotkách dobře, i mně se líbí. Dokonce se mi líbí i na mých vlastních fotkách auto, které popisuji. Ale v reálu prostě dobře nevypadá, podle mě jde o oběť vývoje na počítači - je to plakátový krasavec, který v reálu jen zklame. Foto: Porsche

Problém č. 2: Laciné, ošizené a nekvalitní. A hodně

Kolegyně udělala jednu velkou chybu, za kterou by si jí Porsche mělo vyškrtnout ze seznamu zákazníků - půjčila mi i její vlastní Macan. Jsem „tech guy”, takže podobnými slovy šetřím, ale je to uvnitř krásné auto. Ale opravdu krásné, působivé, jedno z nejvypiplanějších aut této cenové třídy, která jsem kdy poznal.

Jistě to chtělo vyšší specifikaci, ale stejně - otevřete dveře a už jejich výplň kombinující kůži s kontrastním obšitím, přinejmenším velmi věrnou napodobeninu karbonu, zřetelně kvalitní plasty a fortelnou vnitřní kliku umí zajmout. Bohatě dimenzovaná, až gaučodiní sedadla s tisíci nastavením a perforovanou kůží též, podobně jako volant znovu s příjemným koženým a obšitím, za nímž se schovávají dvě kovová pádla PDK s tím nejjemnějším, precizně tichým pohybem, jaký snad tento prvek může mít. Přístrojovka spojující vypiplané analogové budíky s displeji je šik, nóbl i funkční, středový tunel s fyzickými tlačítky a fyzickým voličem automatu je dokonale intuitivní. Hodinky Chrono Paketu vypadají skoro jako od Cartiera, palubka je znovu samá kůže a na omak příjemný plast...

Je těžké najít v tomto autě něco, co se vám nebude líbit. Dělá to pekelně útulný dojem a ani po mnoha letech a desítkách tisících najetých kilometrech to nevydá pazvuku. Zarazí jen poněkud neotesané dveřní systémy, které jsou hlučné a musí se na ně rázněji, ale jinak? Nevidím chybu, je to téměř dokonalý interiér, skoro umělecké dílo.

Nový Macan je vedle toho nekonečným vystřízlivěním. Už první dojem zarazí - lepší dveřní systémy než Macan I má i skoro jakýkoli Passat, takže to bylo to nejsnazší, co se dalo zlepšit. Ale u Macanu II je to ještě podstatně horší. Ještě neotesanější a ještě hlučnější systém, se kterým musíte dát při zavírání takovou vesmírnou prdu, že budete kolikrát zavírat nadvakrát nebo natřikrát. Možná je to tím, že auto má bezrámová okna, která se lehce nestahují při otevření dveří, ale důvod je nakonec druhotný. Tohle je auto, od kterého čekáte něco jako „soft close i bez soft close”, reálně ale dostanete něco jako „vezmu za to, rána, bum” a výsledek se stejně nemusí dostavit. Je to tak špatné, že si na to ani nejde rozumně zvyknout.

Ošizené, odfláknuté, laciné, snad je to vidět i z fotek. Nový Macan je uvnitř tragický - jako škodovka by prošel, jako Porsche je zvlášť ve srovnání s vypiplaným předchůdcem až nesnesitelný. Foto: Walter Kraft, Autoforum.cz

Na dveře ale zapomenete, až uvidíte, co je uvnitř. V kontrastu s Macanem I je to jako Nicole Kidman po dietě - záblesky někdejší atraktivity přehlušují rozpaky z toho, co většinou vidíte za šidítko. A na co musíte sahat. Tady je snad všechno špatně - plasty jsou od pohledu laciné, tvrdé, na omak hlučné, už sáhnout zevnitř na výplň či kliku dveří je vám najednou nepříjemné. Sedadla snad mohou být i lepší, ta polokožená s jednoduchým elektrickým nastavením by ale zfleku mohli prodávat v Lidlu - obě části čalounění jsou nepříjemné. Kůže není kůže, to je arabská guma, na látce by se pak daly dobře strouhat brambory. Taky si na ní můžete ostrouhat zadnici, pěkně na ní posedět ani ne.

Volant je plastový odlitek s obšitím jako z Fabie, výdechy ventilace jsou laciné kusy čínského plastu, místo krásné přístrojovky je displej, obložení „piano black” je legendárně mizerné a nepraktické, o ergonomii postavené kolem dotykových ovladačů asi 85 procent věcí ani nechci mluvit. Tlačítko na spouštění (auta) je jako od mikrovlnky, je navíc moc vysoko. A koho napadlo dát volič automatu hned vedle přístrojovky do vertikální polohy? To nepochopím nikdy. Využitelnost středové konzole je totiž stejně mizerná a zabitá jakousi barokní konstrukcí, ve které když chcete něco zapíchnout do 12V zásuvky, musíte říci spolujezdci, protože ani na místě se do toho nedá trefit.

Nový Macan je od pohledu laciný, ve srovnání předchůdcem brutálně ošizený a použité materiály jsou vesměs kvalitativně velmi nepřesvědčivé. A není to trochu, je o to hodně, řeknu odvážnou věc - hezky specifikovaný VW Golf VII na mě dělá uvnitř lepší dojem. Macan měl ve zvyku laskat, mazlit, teď by si mohl říkat Facan. Je to sado maso salon na kolech, proplesknout a vysadit. Samozřejmě za vaše peníze.

Snad je to i ze záměrně nenakašírovaných fotek vidět. Tenhle interiér je jedno velké selhání. Foto: Walter Kraft, Autoforum.cz

Problém č. 3: Chladná jízda

Macan je sice Porsche, realisticky ale uznávám, že většině zákazníků je celkem jedno, co to může znamenat pro jeho jízdní projev - nekupovali ho po statisících kvůli tomu, jak jezdil, ale spíš jako luxusní auto, symbol statutu, který se dal příjemně používat. Pokud ale někdo bral Macan jako vůz, který koupí manželce, a občas ho snadno strpí, když s ním musí jet jako řidič se ženou nebo dětmi, ten nad tím novým zapláče. Tuhle klientelu si Porsche už muselo škrtnout, nevrátí se z ní skoro nikdo.

Nechci opakovat klíšé o elektrických autech. Také chci říci, že nejsem žádný elektrický rasista a je mi celkem jedno, jestli auto jezdí na benzin, naftu, plyn nebo právě elektřinu, všechno může fungovat dobře a špatně. Macan špatně nefunguje, jeho jízdní projev je v zásadě bezproblémový, potíže je ale v tom, že si ho snadno spletete s čímkoli od Kie EV6 po VW ID.7. Je to prašť jako uhoď, není tu téměř nic specifického.

První Macan, jakkoli šlo o SUV, vtahoval do hry. Jako vysoké a těžké auto ho máte tendenci předem nenávidět, ale nikdy vám tak úplně nedovolí, aby ve vás tento pocit opravdu propukl - výšku dává pramálo znát, jeho ovladatelnost je bezvadná a zastiňuje asi 98 procent menších a nižších aut. S přeplňovaným turbem a tradičně peprně naladěným PDK vám dovolí se i bavit. Hlučí a prská, poslouchá, je to takový splněný sen řidiče autobusu - máte autobus, jedete autobusem, řídíte autobus, sedí v něm lidi jako v autobusu, ale vy si docela úspěšně hrajete na řízení Porsche 911. To je v zásadě dojem z Macanu I, alespoň Turbo a GTS tohle umí, na vzduchovém podvozku je to navíc velmi akční i komfortní auto naráz.

Foto: Porsche

Nový Macan akční zůstal, absurdní hmotnost dlouho maskuje, sedí se v něm níž a základní ovladatelnost je v pohodě. Tohle je příjemné, bezprostřední dojem až na občasné projevy obezity (reakce na některé nerovnosti, jakási setrvačnost houpavých projevů, „přetékání” auta poblíž jeho limitů zejména v zatáčkách a při brzdění) je v pohodě a auto se řídí velmi dobře. Ale co dál? Dál nic, žádné další pocity už nepřijdou.

Je to jako když vyndáte pivo z lednice - sáhnete, najdete ho, chopíte se ho a očekáváte něco příjemného -, ale nemáte otvírák. Párkrát s ním tedy majznete o manželčinu keramickou desku v kuchyni, ze které se udrolí pár kusů materiálů, vezmete to do zubů, ze kterých se vám udrolí kus skloviny, pak pivko vrátíte zpátky a jdete spát. Nic nebylo.

Prostě emoce nepřichází, zmáčknete plyn, auto rychle zareaguje a dál už vlastně ani moc nejedete. Je to typický elektromobil - „slíbí” rychlost, čekáte gradaci výkonu, on ale už jen uvadá a uvadá, až uvadne u nějakého omezovače něčeho. V případě tohoto Macanu to byla rychlost 220 km/h, vyloženě přímočaře k ní ale auto putuje jen někdy. Nevím, čím se to řídí, ale pohon má občas slabší chvilky, je to něco jako když vám u spalovacího přeplňovaného motoru chvílemi přestane naplno fungovat turbo - zrychlujete, ale míň než jindy, někdy přerývavě ano-ne-ano-ne.

To je nakonec jediným zdrojem emocí (rozpaky), ke kterým se brzy přidají další, typicky zdroje „naserinu”. Třeba tupý upozorňovač na překročení povolené rychlosti, který zní, jako když předjíždíte záměrně hlučné bílé čár na silnici, ještě tupější projevy přednárazového systému, podle nějž bouráte, i když máte vše pod kontrolou, nebo podobně tupý umělý zvuk při deceleraci a akceleraci v nízkých rychlostech. Nejvíc mě ale dojala reakce auta na použití „děkovaček” (tedy výstražných blinkrů, znáte to) za jízdy. Auto se zeptá: „Chcete nouzově zastavit?” Ježíš nechci, zrovna jsem předjel. Auto se pořád na něco ptá, pořád vás před něčím varuje, pořád „prudí”. Porsche kdysi tyto často povinné systémy mírnilo, jak to jen šlo. I tady se někdy snažilo udělat spíš nutné minimum, ale výsledek jako celek tak už nepůsobí. Je to chladná chůva na kolech, taková, před kterou chcete utéct, ne s blaženým úsměvem usínat v jejím náručí.

Foto: Porsche

K jízdě už jen dvě poznámky. Porsche udělalo dobrou práci, když se v inherentně tichém autě snažilo utlumit jiné otravné zvukové projevy, zejména podvozek je tichý a pneumatiky (aspoň ty letní) slyšíte jen vzdáleně. Ovšem pak všechno zabilo bezrámovými okny. Proboha, k čemu na takovém autě jsou? To vývojáři z Zuffenhaurenu udělali tenhle autobus a pak přišel šéf, zkusil ho a říká, že to musí udělat „mehr Sportlich, ja?” No jo, ale jak? Co takhle okna ze sportovního kupé, to je nápad...

A je: Přínos čemukoli 0, problémy navíc 100. Auto má omezovač na docela nízkých 220 km/h (předchozí Macan nikde) a už v nějakých 180 až 190 km/h se vám před očima promítá obraz Emily Brontë. Ano, to je ta paní, co napsala Na větrné hůrce. Jízda okolo maximální rychlosti je pak už dost nepříjemná, předchozí Macan je takto slyšet možná v 260 km/h, což je docela jiná liga, tak rychle s ním nepojede už skoro nikdo.

Problém č. 4: Nesmysl optikou jakéhokoli využití

Jmenovat se Ralph Nader, už píšu knihu „Nesmyslné při jakémkoli využití: Vrozené nedostatky německého automobilu”. Mnoho z výše zmíněného nevyznívá bůhvíjak pozitivně, dá se to ale ignorovat či vnímat různě. Auto se vám může líbit, nemusíte být soustavně konsternováni jeho hlubokým kvalitativním úpadkem, pokud nevíte, z jakého piedestalu sestoupil, elektrický pohon se vám může zamlouvat a auto jako takové je to dobré, jen podle mého soudu ne Porsche-dobré. Ale co už, někomu stačí slavná značka a pěkný klíč na stůl v restauraci (i ten je ovšem mimochodem mezigeneračně ošizený). Problém je v tom, že koupi tohoto auta není jak - zejména ekonomicky - ospravedlnit.

Sám jsem jezdil s tímto Macanem se spotřebou okolo 40 kWh energie na 100 km - běžná jízda spíš mimo dálnici vezme přes 30, rychlejší po dálnici přes 40 kWh, po městě můžete myslet na 20 až 25 kWh podle místa a stylu. Opravdu rychle jsem s autem soustavně nejel, na to byl moc provoz, ale podle krátkodobých výsledků očekávám, že rychlou jízdu za 50 až 60 kWh na 100 km zvládne. Vrátím-li se k průměru při normálním využití, mohl bych s ním zvládat jezdit jakýmsi kompromisním stylem až okolo 200 km na nabití, které by zabralo asi hodinu u nabíječek. Jiné dojezdy na 95 kWh použitelné kapacity baterie, z níž tak 70 procent můžete využívat relativně komfortně, si spočítáte sami, jen dodám, že výkonnější Macany Electric budou brát určitě víc. Ale 360koňovému základu stačí tohle.

Je to samozřejmě mizérie, ve srovnání se spalovacím Macanem I (až 74 litrů nádrž, doplnění za pár minut) pátá liga, ale nemyslím si, že tohle je „ten problém”. Pokud nejezdíte denně do Říma, není to uživatelsky skoro žádný problém. Pro spoustou využití je to dost, lidé, co si kupují Porsche, mohou mít i jiné auto (otázkou je, jaké by to mělo být, když se za pár let mají prodávat jen taková, ale to jen tak na okraj) a spoustu běžného ježdění elektrický Macan obslouží v pohodě. Jenže smysl stejně nikdy nedává.

Pár spotřeb pro představu, natočil jsem případně i video, které ji dokumentuje průběžně. Pokud jedete v podstatě normálně po dálnici ve snaze průměrnou rychlostí okolo 130 km/h, tj. nejedete 130 na tempomat, ale spíš 140 až 150 tachometrově a sem tam okolo 160 km/h, když někoho předjíždíte, auto vezme okolo 43-43 kWh na 100 km. To nemá daleko k trojnásobku udávané hodnoty. Zbytek si domyslíte. I pomalejší jízda průměrem silně pod 130 ale spotřebu moc nesnižuje, tady má auto problém zejména s aerodynamikou. Foto: Walter Kraft, Autoforum.cz

Nebudu si hrát na zákazníka tohoto auta, nechám mluvit kolegyni. Je to fyzicky žena, ale hlavou moc ne - vystudovala školy, na které by naprostou většinu z vás nevzali, a dělá práci, ve které naprostá většina z vás selhala první den. Je to tedy dominantně racionální bytost, které by sice zabránily v koupě tohoto auta už emoce (vzhled a neútulnost), především by jí v tom ale zabránila hlava. A to má kolegyně jízdní profil pro použití takového vozu par excellence.

Denně totiž jezdí celkem okolo 50 km do práce a zpátky ze satelitu, kde přes noc nalupe do baterie klidně 100 procent kapacity (které denně stejně zdaleka nevyužije). A dál nejezdí skoro nikam, ostatně jí to ani nebaví, není to automobilový člověk, kamkoli dál ji vezme manžel. Pro tohle je elektromobil dokonale bezproblémový, neomezí vás nikdy nijak, dokud nebude týden blackout. Otázka zní jinak: Proč by někdo měl takové auto chtít?

V jakémkoli pro ni relevantním ohledu tohle auto nenabízí víc než Macan, který už má, v jakémkoli. Neexistuje tedy žádný uživatelský důvod, proč ho chtít, existuje tedy jen řada důvodů, proč ho nechtít. Ten hlavní je ale jeden - bude to velmi drahý špás, na který ani řada milionářů kupujících Porsche prostě nemá buď peníze, nebo nervy.

Macan sice není to Porsche, které by nějak zvlášť drželo hodnotu, ale podívejte se, kolik dnes stojí klidně 8 let staré kusy s menšími nájezdy. Kolikrát jsou jen o 1 až 1,2 milionu korun levnější než nové, to máme ztrátu hodnoty 125 až 150 tisíc za rok. Tohle se vám v elektrickém Porsche nikdy nepoštěstí.

Už současné Taycany padnou klidně o 2, 3 i 4 miliony korun za 4 roky podle verze a Macan na tom bude stěží podstatně líp. Slušnou specifikaci koupíte za 2,5 až 3,5 milionu, řekněme, a vsadím se s vámi o ledvinu, že za 3 až 4 roky půjdou koupit za milion. Už dnes ostatně koupíte roční sotva pořádně jeté Macany nebo Macany 4 ve slušných výbavách citelně pod 2 miliony, když se trochu posnažíte. Přidejte dva tři roky a 50 až 100 tisíc km a jste tam. Porsche po vás tedy v zásadě chce, abyste začali platit podstatně víc za v mnoha ohledech horší a téměř v ničem lepší auto. Co je tohle za nabídku?

Tohle je klíč k novému (vlevo) a starému Macanu. Je to laciný plastový výlisek vedle něčeho, co se aspoň snaží vypadat výjimečně. Funkce navíc nula, jedna ubyla. Foto. Foto: Walter Kraft, Autoforum.cz

Problém nade všechny: Komplexně zásadně horší auto než dosavadní vůz

Potíž Macanu Electric tedy nakonec není ani v tom, že je elektrický, byť některé jeho vrozené nedostatky z toho vycházejí. Měl by být podstatně lehčí, ale není, měl by být šířeji použitelný, ale není, slušel by mu emotivnější jízdní projev, ale nemá ho. Ovšem nic z toho není vyloženě „show stopper”, ne nutně. Pro někoho ano, ale pro většinu lidí snad ne.

Největší bolístkou je, že jde o zřetelně méně kvalitní auto nepřinášející „ten prémiový jízdní zážitek”, který drahé automobilky tak rády slibují. Prostě ne, je to dost nespecifické, rozumějte zaměnitelné, leda nákladově optimalizované auto, které působí dojmem, že si na Porsche vlastně jen hraje. Ostatně by si mohlo říkat spíš FIAT, ale ne ve smyslu italské fabriky na auta v Turíně, ale ve smyslu německého Fehler In Allen Teilen. Tohle auto je v podstatě v každém jednotlivém ohledu krom pár nepodstatných elektronických inovací horší než vůz, který nahrazuje. A to je vzhledem k časové propasti, která dělí jejich vývoj (10 let?) naprostá tragédie. Navíc je třeba říci, že srovnávám mnohaletou ojetinu s úplně novým vozem, čas tady hraje mocně ve prospěch novinky. Přesto to nestačí. Pokud do nového Macanu nepřesednete z utahaného vraku toho starého, zmocní se vás rozpaky.

Slovy kolegyně: „Porsche po mě chce, abych mu dala svoje auto, za které mi dá asi 1,4 milionu. A připlatila si další milion navíc za tohle? Navíc s vidinou, že za to dostanou po stejné době možná i míň než za auto, které si můžu nechat, jezdit s ním spokojeněji a s pocitem, že s ním také můžeme jinam než do práce?”

Tohle je dilema, před které automobilka postavila své zákazníky. A není divu, že tento říká: „Nemám důvod měnit.” To je velmi výmluvné i bez složitých analýz a jsem po zkušenosti s Macanem Electric přesvědčen, že to nebude ani zdaleka ojedinělý pohled na věc. Fakt, že Porsche nebylo schopno k tomuto závěru dojít během celého vývojového procesu (anebo před ním zavíralo oči) a až dnes v panice a krizi klientům slibuje nový spalovací vůz stejného ražení, který původně nemělo v plánu, je brutální selhání vývojového procesu a velmi výmluvná vizitka stavu současného automobilového průmyslu.

Nový Macan není špatné auto, nenechte se mýlit, je to „jen” mizerná obchodní nabídka. Pro dosavadní Macan to vlastně ani není substitut. Možná by to byl použitelný komplement, ale kdo si koupí dva Macany? Bohumil Stejskal? Asi ani ten ne, také ten by časem zjistil by, pro ježdění s tím novějším nemá žádný důvod - obslouží všechno, ten nový jen něco.

Projekt Macanu Electric je jedním z těch, které byly od začátku špatně a jako vývojáře z jiného oboru mě fascinuje, že si toho nikdo nevšiml včas. I tak říkám, že než se pokoušet z něj něco ještě vytřískat, by bylo lepší ho zrušit, zahodit a začít znovu. Tak dobré auto, jakým byl Macan I, si zaslouží diametrálně lepšího nástupce než tohle.

Walter Kraft