Autoforum

/

Prestižní značky se v posledních letech s vidinou nafouknutí prodejů předhánějí v tom, kam až lze klesnout. Jak funguje výsledek této snahy u Jaguaru?

Motor je alespoň tichý. A umí být i úsporný

Zatím jsem se věnoval výkonu a charakteru. Výkon je omezený, ale nikoli ostudný, charakter odpovídá tomu, jak s tímto modelem bude většina majitelů jezdit. Ale zatím jsem se vyhnul tomu dost možná nejpodstatnějšímu - zvuku.

Myslím, že jen a pouze zde si XF mohl utrhnout nějakou ostudu. Že čtyřválcový diesel nepojede a nebude mít charakter dvanáctiválce Ferrari je asi každému předem jasné. Pokud by se ale projevoval vyloženě nepříjemně, těžko by to ospravedlnila sebemenší spotřeba.

Jenže tento motor se rozhodně nepříjemně neprojevuje. S benzinovým agregátem by si ho spletl jen idiot (schválně, kdo to z novinářů napsal nebo ještě napíše...), jeho dieselové pobrukování je ale snad krom pár chvil po studených startech velmi jemné. Spolu s vibracemi připomenou chvíle za volantem spíše hru Vyděržaj, pijaněr! než momenty u kormidla Zetoru - všechno je jemné, decentní, vzdálené. Diesely zrovna nemiluji, ale tenhle mi vážně nevadil.

Motor se příjemně projevuje přibližně v těch sférách, kde se také nejlépe chová - mezi 2,5 a 3,4 tisíci otáček. A to se vlastně hodí, v nejnižších otáčkách lehce rachtá, ve vysokých pak duní. Obojí je ale přesto v mezích snesitelnosti.

Ze snahy o rychlejší jízdu s tímto autem vás vcelku rychle vyléčí právě projev motoru. Pokud se začnete snažit a držet se s otáčkami někde mezi hranicemi 3 000 a 4 300, není to úplně příjemné a navíc spotřeba míří rychle vzhůru - opravdu rychlé ježdění znamená apetit okolo 15 litrů nafty na 100 km a to je předváděné dynamice zcela neadekvátní. Rozumnější svižné ježdění znamená cca 12 litrů, ale to je na tento model pořád moc rychle. Většina majitelů se tak bude pohybovat kolem víceméně předpisové kombinace v podobě osmi litrů na sto km a šetřílci si mohou vhodnou jízdou (chce to alespoň tak 100-110 km/h, aby osmička pracovala efektivně) sáhnout až k poměru 5,5 litru nafty na 100 km k 85 km/h. A to je velmi pěkné číslo.

Mrštný, jemný, tupý

I když jsem doposud zdůrazňoval hlavně komfortní charakter auta, neznamená to, že by tahle šelma byla nějaká bačkora z cirkusu. Výkon a dynamiku si sice musíte domyslet, zbytek ale při náročnější jízdě funguje až neobyčejně dobře. Tedy minimálně vzhledem k tomu, jak komfortně se jinak XF projevuje.

Pravda, podvozek je měkčí, když ale s autem začnete brousit asfalt, krom jistých náklonů vůbec neodříká. Do zatáček se pokládá velmi ochotně a dokáže se briskně překlápět i mezi několika následujícími šikanami. A co je možná nejdůležitější, vůbec přitom nedává najevo dvou velikost a hmotnost.

O žádné těžkopádnosti zkrátka nemůže být řeč, ostatně motor 2,2D je na poměry XF vlastně malá a lehká jednotka. Že Jaguar považuje své zákazníky za svéprávné dokládá i plně vypínatelné ESP a i když se může zdát, že zrovna tohle si v ani ne dvousetkoňovém autě vyšší střední třídy moc neužijete, nezapomeňte, že ještě před nedávnem byly silnice pokryté sněhem. A na nich bylo možné i dieselové XF „vodit” bokem skoro až do zbláznění.

Toto auto je zkrátka mrštné a v souladu se svým pohodlným laděním i jemné. Je to trochu zvláštní spojení, ale je to jeden z těch kompromisů, které mám docela rád - vůz je dosti komfortní a když od něj chcete něco jiného, dokáže si poradit i s tím. Zkrátka priority míří jinam, ale při vývoji nikdo nezapomínal na to, že komfortní auto je pořád auto a to musí bez ohledu na primární ladění také zvládnout se ctí nejostřejší myslitelný režim, ve kterém se svým výkonem dokáže jet.

Problém v podobném režimu jízdy není ani již zmíněný automat, tedy alespoň v „manuálním” módu. Tehdy rychle reaguje na povely páčkami pod volantem a kdyby sám neřadil na vyšší stupeň, i když si to nepřejete, nekomplikoval by ani ono blbnutí na sněhu.

Jediné, co je na tomto autě ryze komfortní, je řízení. Je docela přesné a tudíž si zvyknete s ním pracovat, jak je třeba, zpětná vazba od kol je pro něj ale naprosto neexistující pojem. Občas je práce s mlčenlivým volantem připodobňována k míchání těsta vařečkou, spojení mezi těstem a rukou se mi ale zdá být docela přímé. Pokud pro popis řízení XF 2,2D existuje nějaká podobná analogie, pak leda ta, že když nějaké těsto zamícháte, za pár hodin nakyne. Žádná přímější vazba mezi tím, co se děje s koly a co pak cítíte ve volantu, tu zkrátka není.

Ale vzhledem k tomu, že jsem měl možnost poznat celou škálu provedení modelu XF i lidi od Jaguaru, kteří se starají o jejich naladění, nepochybuji o tom, že nejde o nějakou chybu nebo omyl. Takto to prostě u Jaguaru chtěli a tak to je. Sám bych preferoval jiné naladění, ale chápu, že u modelu zaměřeného hlavně na pohodlné přesuny je jakási odstíněnost řidiče od toho, co se děje s autem, žádoucí.