Autoforum

/

Vyrábí se na úpatí Orlických hor a není tajemstvím, že je předobrazem Škody Karoq. Ateca je ale zajímavá nejen tím, že jde o crossover české výroby.

Tichý průměr

Zkoušet říkat spoustě z vás něco nového o dvoulitrovém TDI s výkonem 150 koní z konstrukční řady EA288, dost možná bych si rychle naběhl na vidle. Tento motor je už roky zavedený známý z hromady jiných koncernových aut o podobné velikosti i hmotnosti, takže jediné, co lze tady pitvat podrobněji, je to, jak funguje v tomto konkrétním voze.

A kdybych měl být velmi stručný a test byl omezen na pár řádků, poznamenal bych jen, že s ohledem na zbytek technických parametrů auta asi nijak překvapivě. Co se mi předně líbí, je to, jak umí být tato pohonná jednotka relativně tichá nejen na volnoběhu, ale také při běžné jízdě a citelně neobtěžuje ani ve chvílích, kdy musíte podřadit o dva stupně a z výfuku vyhnat i posledního pavouka.

Neduní, přebytkem chrochtání vás neubíjí, vibrace se projeví akorát při startu, a i když by takové či ještě lepší charakteristiky asi měly být samozřejmostí u všech naftových aut, pořád mám pocit, že ani zdaleka nejsou, a proto stojí za zmínku.

Pokud jde o výkony a dynamiku z pohledu tabulek, Atecu lze směle srovnávat se stejně motorizovaným Leonem, v praxi to ale tak snadné není. Sto padesát koní musí tady hnát vpřed přes jeden a půl tuny a přetlačovat se ve vysokých rychlostech se značnou čelní plochou, takže zázraky nečekejte při rozjezdu, ani při nutnosti akcelerovat ve vyšším tempu, i když záleží opět na tom, jak dopadne konfrontace očekávání s realitou.

Při prvních metrech působí auto docela živě díky bleskově zabírajícímu pohonu všech kol a schopnosti motoru nechat se snadno vytočit na jedničce ke čtyřem a půl tisícím otáček, následující delší převody a váha ale Atecu v rozletu zpomalí a na stovce nakonec není dříve než za devět sekund. Na SUV to vůbec není špatný čas, jen to zkrátka není žádný horký favorit sprintů na semaforech.

Seat umí vcelku svižně pokračovat od stovky dál až někam ke sto padesáti až sto šedesáti, pak už zrychlení probíhá kvůli stoupajícím odporům jen pozvolně, přesto se Ateca umí rozjet na dost dlouhé rovince podle tachometru na něco málo přes 200 kilometrů v hodině bez ztráty květinky, pokud jde o stabilitu v podélném směru, ale k tomu se ještě dostaneme.

Příležitostí vyzkoušet španělský crossover s českým pasem a německým původem v různých jízdních režimech bylo hodně, a přestože spotřeba je do značné míry závislá od faktoru mezi sedačkou a pedály, závěry o nárocích pohonné jednotky se vyvodit tímto dají a nevyznívají špatně.

Že bude Ateca v průměru brát z nádrže na každých sto kilometrů jen pět litrů nafty, jak tvrdí Seat, raději nedoufejte, takhle umí jezdit jen mimo město podle pravidel economy-rallye, každopádně čísla v podmínkách bližších realitě nezklamou.

Ve městě se dá i bez zvláštní snahy o citlivé našlapování na plyn dostat na něco málo přes osm litrů, na okreskách v úsporném módu na pět a půl. Tomu odpovídá také týdenní průměr, který se ustálil na hodnotě 7,2 litru na 100 kilometrů, a to včetně několika pokusů dostat z dvoulitru i poslední kilowatt, kdy mi dílčí průměr poskočil na deset až čtrnáct litrů.

Lehkou salsu tančit umí

Seat svou crossoverovou prvotinu jako nějak zvlášť dynamicky povedený model neprezentuje, v reklamách je uváděný spíše jako univerzální švýcarský nástroj než sprinter v outdoorové výstroji a pohorkách a musím říct, že je to jen dobře. Tohle je přesně ten typ vozu, kterému by velkohubé připodobňování jízdních vlastností k běžnému hatchbacku pouze ublížilo, naopak skromnost v tomto směru jeho skutečný talent jen podtrhuje.

Tím nechci naznačit, že je Ateca syrový diamant mezi SUV se sportovními sklony a může se směle poměřovat třeba s Porsche Macan. Naopak tím chci říct, že je trochu jako normální chlápek od vedle, který se postaví na start lokálního závodu a najednou ukáže, že je v něm o hodně více, než jste si mysleli a nechá za sebou frajírky okresního i krajského přeboru.

Nadprůměrné schopnosti tohoto auta na řidičsky náročnějších silnicích jsou lehce vykoupeny tužším odpružením a velkými koly se širokými pneumatikami oplývajícími přebytkem mechanické přilnavosti, které si někdy neumí poradit s vyššími ostrými nerovnosti, a tudíž jsou občasné rány od podvozku výraznější, než aby se daly přeslechnout. Přesto bych o Atece neřekl, že je nepohodlná.

Většinu času zavěšení nevnímáte, stejně jako každou fungující věc. Mohutnější asfaltové vlny, drobné kazy či hrubý povrch spolkne bohorovně a posádka povětšinou žádný diskomfort nezaregistruje. Široké příčné spáry anebo propadlé kanály nicméně ignorovat nelze, i když jim svůj jízdní styl podřizovat nemusíte. Obvykle začnu s autem se špatně odladěným odpružením mezi nerovnostmi kličkovat anebo zpomalovat, když už se jim nedá vyhnout, takové trápení mi dobře nedělá. Tady vás ale něco podobného ani nenapadne.

Karoserie se navzdory své značné výšce naklání v zatáčkách jen minimálně, tlumiče drží přesuny hmotnosti mezi nápravami i ze strany na stranu pod kontrolou, a přestože lehčí a přesné řízení mnoho informací o silnici do volantu nepustí, Ateca se projevuje jako lehkonohé a velmi obratné auto. Samozřejmě berte tato slova pouze v kontextu třídy, kam patří. Rozhodně si její projevy nepředstavujete, jako že jde o Leon X-Perience s výše ukotvenými sedadly. Spíše než agilita zde vystupuje do popředí stabilní chování, což je asi maximum očekávané od vozidla tohoto typu a zaměření.

Nejinak je tomu i u pohonu všech kol. V dlouhých táhlých zatáčkách táhne auto vpřed především přední náprava a čtyřkolku prakticky necítíte. Ta se projeví pouze v utaženějších obloucích, kdy se můžete mírně opřít o vnějších zadní pneumatiku a pomáhat si na výjezdech, jinak je ale Ateca za běžných podmínek neutrální až mírně nedotáčivá a nelze ji to vyčítat.