Autoforum

/

Foto: Lanzante

Jakékoli silniční auto s motorem z ef-jedničky je velká pikantérie, tady je ale situace ještě peprnější. Majitel auta má pod kapotou agregát, který jako pilot Formule 1 sám dovezl k sedmému místu v Grand Prix.

V roce 1995 došlo v Le Mans na historický triumf McLarenu F1 GTR. Paradoxně ovšem nešlo o tovární kousek, místo toho britská automobilka pouze zapůjčila vývojový prototyp týmu Kokusai Kaihatsu Racing. Za tím stála společnost Lanzante, jenž se v branži pohybovala již od 70. let minulého století. Až vítězství na okruhu Le Sarthe, navíc s podceňovaným vozem, z ní ovšem udělalo globální ikonu. Jakkoli dnes se dá říci, že nebýt finského pilota JJ Lehta, který byl na mokru o 30 sekund na kolo rychlejší než zbytek pole, automobilový David by hned několik Goliášů nikdy neporazil.

Spíše než na Le Mans se ale dnes hodláme zaměřit na samotnou společnost Lanzante, která o sobě dala znovu pořádně vědět v roce 2015. Tehdy totiž přepracovala ryze okruhový McLaren P1 GTR na silniční vůz. Na ještě odvážnější konverzi došlo léta později, když Britové spojili Porsche 911 Turbo generace 930 se závodním motorem. A to opravdu výjimečným - šlo o 1,5litrový přeplňovaný agregát TAG, který Porsche a McLaren v 80. letech vyvinuli pro monoposty Formule 1.

Vůbec poprvé byl agregát použit v letech 1981 až 1983, kdy produkoval 700 koní. O rok později nicméně jednotka v kvalifikacích disponovala výkonem až 973 koní, jenž byl pro závody kvůli výdrži snížen na 862 koní. S tímto motorem pak McLaren vyhrál dva poháry konstruktérů a jeho jezdci tři mistrovské tituly - rok 1984 patřil Niki Laudovi, sezóny 1985 a 1986 pak Alainu Prostovi. Ten stáji zůstal věrný i v roce následujícím, kdy jej doplnil švédský závodník Stefan Johannson.

FIA pro tuto sezónu zrevidovala technické regule, zejména pak snížila plnící tlak turbodmychadel na maximálně čtyři bary. V důsledku toho 1,5litrový motor produkoval „pouze“ 862 koní v kvalifikacích a 802 koní při závodech. Prost pak sice získal tři vítězství, ovšem na Johanssona připadlo jen několik pódií. Tento jezdec se pak následně přesunul k Ligieru, u kterého zůstal do roku 1991. Za jedenáct let ve vrcholní disciplíně ovšem nezískal jediné vítězství.

Přesto všechno byly na Johanssona letos na Festivalu rychlosti v Goodwoodu upřeny zraky prakticky všech návštěvníků. Švédský závodník se totiž stal jedním z 11 majitelů výše zmiňovaného Porsche 911 upraveného firmou Lanzante, který si nechal postavit přímo se „svým” motorem z někdejší ef-jedničky. Jde o jednotku, kterou Johansson používal při Velké ceně Rakouska, ve které sice nejprve při tréninku kolidoval s jelenem a později mu během zastávky v boxech upadlo kolo, přesto nakonec skončil sedmý.

Johansson tak dnes řídí auto s agregátem, který před 36 léty sám používal. Jak dnes vzpomíná, právě 1,5litrový motor byl na celém monopostu v roce 1987 tím nejlepším. „Pamatuji si, že v rámci řiditelnosti byl fantastický,“ uvádí. Jak se jeví dnes, nevíme, firma Lanzante pro silniční využití výkon motoru snížila na 510 koní. Jejich přenos na zadní kola pak dostal šestistupňový manuál. Johansson si pak svůj vůz i vlastnoručně ozdobil, a to s pomocí barevných skvrn a pruhů. Zelená přitom odkazuje na design jeho závodní helmy přezdívku Little Leaf neboli Malý lístek, kterou dostal v mládí, zatímco modrá a žlutá jsou barvami Švédska a červená a bílá odkazují na sponzorské Marlboro.

„Nemůžu se dočkat, až budu v autě a znovu uslyším zvuk motoru,“ uvedl Johansson ještě před Goodwoodem. To znamená, že projekt, který Britové ohlásili již v roce 2018, byl dokončen až nyní, když ani Johansson auto dříve neosedlal. Kromě motoru z F1 jeho Porsche 930 dostalo také karbon-keramické brzdy či moderní tlumiče Öhlins. „Je to jeden z nejúžasnějších projektů zahrnujících 911, neboť došlo na spárování dvou výjimečných kusů techniky,“ říká dnes. S tím lze snadno souhlasit.

Zdroj: Lanzante

Petr Prokopec