Autoforum

/

Foto: Nissan

Jsou to působivé stroje, o tom žádná. A když zrovna fungují, odvděčí se extrémní dynamikou, na kterou byste jinak potřebovali mnohonásobně dražší vozy. Jenže právě o tom to je - když zrovna fungují.

Každý automobilový nadšenec je do určité míry i fanda tuningu, to k tomu tak nějak patří. Pokud máte auta opravdu rádi a baví vás využívat jejich možností, dříve nebo později začnete ladit. Protože co kdyby oněch možností byly ještě o něco víc? Není na tom nic špatného - zvýšit výkon motoru či vylepšit jeho odezvy, zrychlit řazení automatu, instalovat odolnější spojku, schopnější brzdy, podvozek lépe sedící vašemu využití... To všechno je možné a v principu správné, i tady ale platí, že nic se nesmí přehánět.

Pořád totiž platí, že s jídlem roste chuť a každá povedená úprava svádí k další úpravě. Znáte-li míru a silnějšímu motoru přizpůsobíte brzdy, je to v pořádku, problémy přijdou, když z určitého sériového auta začnete dělat úplně jiný vůz. A byť to zvlášť v případě některých modelů zní lákavě, je třeba se krotit, neboť dříve nebo později skončíte u toho, že do auta investujete obrovské peníze a jiný vůz z něj stejně neuděláte. Nebo alespoň ne takový, který by jako jiný konzistentně fungoval.

Sami jsme si s tím užili své, nějaké auto „přetunil” snad každý nadšenec. Realitu této věci pak velmi názorně připomíná poslední srovnání z dílny Mata Watsona z Carwow, který na letiště dostal do vzájemného klání tři upravené legendy tuningové scény, Nissany GT-R stále poslední generace. To je auto, které proslulo nejen svou sériovou dynamikou, ale i možnostmi jejího relativně snadného posunutí na vyšší úroveň. Techniku má tento vůz velmi odolnou, a tak někteří ladí, ladí až přeladí.

Mat dostal k dispozici tři různé úpravy. První skutečně extrémní na 1 600 koní a 1 630 Nm, kdy na autě bylo změněno v podstatě všechno krom karoserie. Dobře, to je trochu přehnané, původní ale není ani objem motoru (byl převrtán z 3,8 na 4,1 litru), pochopitelně veškeré „periferie” jako turba a chladiče, jeho přenos na kola, je to opravdu do značné míry jiné auto. Majitel ale také do úprav investovat ohromné 3 miliony korun.

Rivalové byli o něco skromnější - jeden upravený na 1 000 koní a 1 150 koní též poměrně rozsáhlými a drahými modifikacemi, ten poslední pak prošel spíše lehkou úpravou spočívající v jiném řízení motoru, sání a výfuku. Už to ovšem stačí na 650 koní a 840 Nm, v „normálním” světě ohromující čísla. Ve světě Nissanů GT-R? Možná dobrá třetí liga.

Karty tedy byly rozdány jasně a pokud všechna auta fungovala perfektně, dopadala jednotlivá klání podle očekávání. 1600koňové GT-R je skutečně brutální náčiní a i tisícikoňovému konkurentovi mizí rozdílem třídy či dvou. Výsledkem je čas na čtvrtmíli s pevným startem 9,2 sekundy, to je hodnota někde na úrovni nejlepších Tesel. 1000koňové auto potřebovalo 10,3 sekundy a 650koňové 11,3 sekundy. Takhle ale auta nefungovala pořád.

To nejsilnější si dalo tři sprinty a po mechanické poruše odstoupilo zcela, další srovnání tedy probíhala bez něj. To 1000koňové mechanicky vydrželo, v některých kláních ale odmítlo poslušnost a jelo hůře než to nejslabší. A pouze nejméně ambiciózní úprava fungovala celou dobu konzistentně a nakonec její časy nejsou zase o tolik horší než zejména u prostředního řešení.

Resumé? Výkon je výkon a zajistí vám dynamiku, kterou samotné číslo naznačuje, otázkou ale je, jak dlouho. Automobilky nejsou hloupé, když vozy pouští do prodeje v určitých specifikacích, které zajišťují nejen určité chování, ale znamenají také jistou odolnost. Zejména u velmi upravených aut máme bohužel tu smutnou zkušenost, že spíše nefungují než fungují, pokud od nich tedy chcete to, co mají v extrému nabídnout. A kvůli tomu je upravujete, ne? Pakliže výkon navíc nevyužíváte, fungují, chlubit se jím ale můžete asi tak jako s legendárním lukem bez šípu - může být z Tuzexu, ale nevystřelí.

Zdroj: Carwow@Youtube

Petr Miler