Autoforum

/

Foto: U.S. Attorney’s Office

Nalezení skoro dvě dekády hledaného, dávno ukradeného auta bývá obvykle dobrá zpráva, to ale musíte vědět, komu ho máte vrátit. A to v tomto případě úřady skutečně netuší.

Za některými automobily stojí opravdu neuvěřitelné příběhy. Jeden takový, se kterým je spojeno exkluzivní, jedno z 349 vyrobených Ferrari F50, nyní začíná rozplétat americká justice. Jeho počátek se ovšem nedatuje k roku 1996, ve kterém bylo vyrobeno, nýbrž k roku 2003. Právě tehdy jej 19. února koupil Paolo Provenzi, který se na vůz za 260 tisíc Eur (cca 6,8 milionu Kč, kde jsou ty časy) složil se svým otcem a bratrem. O pouhý měsíc později, 30. března, však bylo Ferrari ukradeno z hotelové garáže v italské Imole. Od té doby byl supersport k nenalezení a jen čirou náhodou jej předloni zadrželi američtí celníci.

Právě zde se nicméně vše začíná zamotávat. Na vůz totiž uplatňuje vlastnický nárok nejen Provenzi, ale také Mohammed Alsaloussi, který jej koupil v září 2019 za 1 435 000 USD (31,5 mil. Kč) s tím, že nevěděl, že je kradené. Ferrari přitom bylo oněmi celníky zadrženo právě na cestě do jeho garáže, neboť při překračování hranic mezi Kanadou a Spojenými státy muži zákona zjistili, že identifikační číslo vozu je částečně zakryto čímsi, co připomínalo asfalt. Když jej pak odstranili a VIN prohnali počítačem, zjistili, že vůz je nahlášen jako kradený.

Případ měl od té doby na starosti státní zástupce James P. Kennedy, ten však evidentně ani po více než roce nedospěl k definitivnímu závěru. Proto požádal soud, aby v celé věci rozhodl. Provenzi přitom argumentuje tím, že vůz je jeho, neboť jej v roce 2003 poctivě zaplatil. Mimo to ovšem dodává, že mu škoda za odcizené Ferrari nebylo nikdy uhrazena pojišťovnou.

Mezi odcizením vozu a jeho náhodným objevením uplynulo více než šestnáct let, takže policie by případ v mezičase uzavřela, i kdyby její pátrání nikam nevedlo. Na pojistné plnění by tedy Provenzi měl právo, zjevně jej ale nepojistil. To je zvláštní, stejně jako fakt, že Alsaloussi mohl policii již dávno poskytnout informace o prodávajícím, což neudělal. Je tedy otázkou, zda náhodou netušil, že vůz nemá legální historii, ovšem jelikož jej chtěl stůj co stůj, rozhodl se riskovat. Tak jako tak by ale dle našeho názoru měl v tomto sporu tahat spíše za kratší kus provazu.

Bude tedy zajímavé sledovat, jak soud rozhodne. Snad ještě více nás ovšem zajímá, co se s vozem dělo v uplynulých letech, neboť měl procestovat v podstatě celý svět. Pokud pomineme, že byl pořízen v Itálii a nalezen na americko-kanadských hranicích, pak mimo to Provenzi dodává, že Ferrari bylo chvíli i v Japonsku, odkud mu prý kdosi po pár letech telefonoval, aby stáhl hlášení na policii. Není tak ani překvapivé, když naznačuje, že by o celé věci mohl vzniknout film.

Jde o jeden z pouhých 349 vyrobených exemplářů, který má najeto pouze 17 tisíc kilometrů a jehož hodnota byla vyčíslena na 1,9 milionu dolarů (41,7 mil. Kč). Ilustrační foto: Ferrari

Zdroj: Auto Evolution

Petr Prokopec