Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Alfa se podle všeho rozhodla ukončit vleklé trápení modelu 159. Nástupce v podobě modelu Giulia se přitom dočkáme až za dva roky.

Před pár měsíci se provalilo, že šéf Fiatu Sergio Marchionne nařídil přepracovat novou Alfu Romeo Giulia a tak odsunul její uvedení až na rok 2013. Svým rozhodnutím zároveň prodloužil aktivní službu 159. Vzhledem k tomu, v jakém stavu jsou její dlouhodobé prodeje, by se dalo říci, že tím jen prodloužil vleklou agonii.

Jak přesně dlouhou, se zatím neví, ale server Italiaspeed spekuluje, že výroba byla zastavena již v červenci. Je to možné? Rozhodně ano. Například Británie již na začátku července oznámila pozastavení objednávek a na důležitém německém nebo švýcarském trhu jsou dnes k mání už jen tři motory (u nás dokonce pouze dva). A to nevěští nic jiného, než konec jedné éry.

Jak zdárné, si můžete udělat názor třeba srovnáním prodejních čísel s předchozí Alfou 156, která je považována za jeden z nejúspěšnějších modelů této značky. Vyrobilo se jich něco kolem 680 tisíc, kdežto vozů typové řady 159 jezdí... Ehm, a to je ten problém. Najít počty vyrobených kusů 159 se zdá být docela svízelný úkol (možná se to povede vám), ale můžeme si pomoci jinak. V letech 2005 až 2010 Alfa vyrobila něco přes 750 tisíc vozů. I kdyby byl podíl 159 dvoutřetinový, což s ohledem na docela úspěšnou, souběžně produkovanou 147 být nemůže, pořád je to o více jak sto tisíc jednotek méně. A to už 159 zcela určitě nedožene.

Alfa Romeo 159 přitom měla být úspěšným symbolem nové doby, kdy značka konečně po dlouhé době opět prorazí díky GM na severoamerický trh s produktem vyvíjeným pro tamní zákazníky. Stála na nové platformě Premium, chlubila se karoserií s perfektní torzní tuhostí a designem od Giugiara, který byl opěvován i takovým cynikem jako je Jeremy Clarkson. Jenže jak se záhy ukázalo, byla tu i vysoká hmotnost, nepřesvědčivé jízdní vlastnosti a docela vysoká spotřeba zážehových motorů. A nezlepšil to ani příchod šestiválcové verze. Už to totiž nebyl sonorní agregát konstruktéra Giuseppeho Bussa, který zemřel v roce 2006 (symbolicky pouhé tři dny po zastavení výroby svého dítka), ale V6 General Motors, který Italové „zachraňovali“ vlastními hlavami válců. Přesto tento motor leštěné trubky sání - typický detail Alfy, nad který dodnes všichni stojí s otevřenými ústy - nedostal.

Alfa se později snažila napravit kde co. Odlehčila nápravy pomocí rozsáhlejšího použití hliníkových komponentů, snížila celkovou hmotnost a uvedla velmi solidní motor 1750 TBi. Jenže bylo pozdě, reputace byla v tahu a už se ji nepodařilo zachránit. A podle mě za to mohl nejen nešťastný produkt, ale stejnou měrou i způsob propagace.

Tvrdit, že slogan „La Belleza Non Basta“ (Krása nestačí) je oproti původnímu „Cuore Sportivo“ (Sportovní srdce) podaný na Italy příliš rozumově a vykalkulovaně, by bylo značně subjektivní. Jenže nesporným faktem je, že Alfa Romeo oficiálně nikdy nenasadila 159 do závodů, což byl do té doby jeden z nejdůležitějších způsobů prezentace značky. Muselo to za ní udělat pár nadšenců v soukromých týmech. Třeba ti, kteří jasně dominovali třídě dieselových aut se 159 2,4 JTD ve dvanáctihodinovce Bathurst v Austrálii v roce 2009.

Největší ironií a neúspěchem 159 je ale to, že vlastně nikdy nemohla splatit dluh vytvořený jejím vývojem, protože ačkoli byla konstruována pro Spojené státy, rozvodem Fiatu a GM se tam nakonec vůbec nedostala a to Alfa musela pocítit. Jak vidno, rozvodem svých rodičů nemusí trpět pouze děti...

Ale i přes to všechno, 159, čest tvé památce.

Miro Mihálik