Autoforum

/

Foto: Citroën

V podstatě stejné pocity máme, když někoho slyšíme obouvat se do aut v České republice, přijde nám to jako naprosté odtržení od reality. Ano, v Praze se některé věci jeví jinak, ale zkuste si zajet do odlehlejších částí ČR, v mnohých z nich se bez auta nedá rozumně žít.

Z aut se začíná stávat veřejný nepřítel číslo jedna. Prozatím tedy alespoň ve Francii, kde tažení proti nim již dávno odstartovala pařížská starostka Anne Hidalgo. Další chystaný krok se nicméně již týká celé země - od března bude pokutována jakákoliv reklama na auta, pokud nebude současně zahrnovat některá z těchto sdělení sdělení: „Pro krátké cesty zvolte kolo nebo chůzi,“ „Zamyslete se nad sdílením aut,“ či: „Pro dojíždění zvolte veřejnou dopravu.“ Francouzi tak vlastně hodlají čtyřkolové dopravní prostředky postavit na úroveň cigaret.

Nejde přitom o poslední plánovaný krok v tomto duchu, od roku 2028 již nebude možné vůbec propagovat auta produkující více než 123 gramů CO2 na kilometr. A konečným cílem je pochopitelně zákaz automobilové reklamy jako takové. To je krok, u kterého člověk neví, zda se smát či naopak plakat, neboť Francouzi si tak hodlají naříznout větev, na níž sedí. Automobilový průmysl se totiž nemalou měrou podílí na tamním HDP, stejně jako zaměstnává stovky tisíc lidí.

Pokud se politici rozhodli tento obor pomalu zlikvidovat, mají již plán, jak zalátat díry v rozpočtu? A jak tomu bude s nezaměstnaností? To jsou otázky, které se v souvislosti s danou politikou přímo vybízejí. Stejně tak se musíme ptát, proč dříve proti tomuto kroku nevystoupili samotní výrobci. Zrovna ti by politikům mohli snadno připomenout, že hlavním národním sportem je stávkování a blokováním silnic či ministerských paláců by možná dosáhli svého.

O takových krocích si ovšem můžeme nechat jen zdát, jakkoliv není vyloučené, že ještě přijdou. Aspoň teď se ale automobilky proti tomuto záměru postavily, a to v čele s Fordem. Ředitel tamního zastoupení značky Louis-Carl Vignon nechápe, jak je vůbec možné, že se tak anti-automobilovou zemí stalo místo, které je domovem třech významných automobilek. A bez okolků hovoří o společenském odtržení politických špiček a lidí, kteří žijí mimo Paříž.

„V Paříži existují alternativní způsoby dopravy, ale co uděláte, když žijete v Creuse?“ ptá se řečnicky Vignon s odkazem na řídce osídlený venkovský departement ve střední Francii. Neznamená to jistě, že by autobusy jezdily pouze v Paříži. Ovšem do mnoha vesnic zavítají pouze ráno, kdy odváží lidi do práce a do škol, a poté odpoledne, kdy je zase sváží. A v mezičase neexistuje žádný jiný způsob, jak se dostat třeba z malé vísky do alespoň „střediskové obce“ k lékaři, na úřad či za čímkoli jiným.

Takových míst je i v Česku nespočet, ostatně část kolegů v takových žije. Říkat těmto lidem, ať jdou pěšky nebo na kole - klidně 10 kilometrů v mrazu - je knížecí rada non plus ultra. Politici ve svém rozhodování skutečně působí zcela odtržení od reality - buď zcela, nebo aspoň od míst, kterým také vládnou. A ono to neplatí jen na úrovních jednotlivých zemí - snaha nařizovat z Bruselu elektromobily od určitého data třeba u nás, kde je o ně téměř nulový zájem a ve stejných jako výše skloňovaných oblastech jsou skoro nepoužitelné, zní stejně „pošahaně”.

Zdroj: FT

Petr Prokopec