Autoforum

/

Foto: Fisker Automotive

Přirovnat tohle auto k ohňostroji marnosti je vlastně ještě malováním reality narůžovo. Magazín sice pár pozitiv našel, ovšem negativ je i po úpravě softwaru víc, než se najde na řadě konkurenčních aut dohromady.

Dánský designér Henrik Fisker svého času patřil mezi špičku ve svém oboru. Jenže nejspíš nikdy neslyšel rčení: „Ševče, drž se svého kopyta!“ To je přisuzováno Apellovi, dvornímu malíři Alexandra Velikého. Známo je tedy již téměř dva a půl tisíce let, přičemž odkazuje na ševce, který malíři vytkl chybu při vyobrazení sandálu. Tu Apellés rychle opravil, švec ovšem následně začal poukazovat i na další údajné nedostatky. Právě na to ovšem malíř zareagoval tím, že se nemá plést do věcí, kterým nerozumí.

Fisker se jej ovšem nedrží, a to opakovaně. Kvůli tomu ale možná pohřbí už druhou automobilku, kterou založil. Ještě před dvěma dny byla hrozba bankrotu stávající firmy značná, nyní je ale ještě větší, neboť na světě je recenze respektovaného magazínu Consumer Reports. Ten si koupil elektrické SUV Ocean již s modernizovaným softwarem. Dorazit tedy mělo mnohem lepší hodnocení, než s jakým se před časem vytasil Marques Brownlee, dle kterého šlo o nejhorší vůz, jaký kdy testoval.

Realita je ale ve skutečnosti ještě horší. I když CR chválí design, prostornou druhou řadu sedadel či dojezd, auto i přes softwarovou modernizaci dál označuje za bizarní, nepřitažlivé a nedodělané. A to i po oné softwarové stránce. Třeba monitoring slepých úhlů a jízdních pruhů v den převzetí SUV fungoval, ten další ale již nikoli. Poté se sice znovu aktivoval, na aktivaci monitoringu řidiče ale dosud nedošlo, technologie Bluetooth byla značně nespolehlivá a adaptivní tempomat stále chybí.

„Je neomluvitelné, že bezpečnostní a další prvky, které jsou přislíbeny nálepkou na okně Oceanu, občas fungují a občas ne, přičemž jejich absence je pouze občas doprovázena varovnými nápisy,“ uvádí CR ve své recenzi. A dodává, že regenerativní brzdění je tak špatně nakalibrováno, že jednomu z testerů způsobilo mořskou nemoc. Jednopedálové řízení pak zcela chybí, navíc na palubce jeden den svítila ikonka selhání brzd, která ovšem ten následující zmizela.

To stále není konec výtek, další směřují k podvozku. Ten je totiž popisován jako houpavý a otřásající se, přičemž si bere „to nejhorší z obou světů“. Za dodání vozu, který sám o sobě stál 63 891 USD (cca 1 473 000 Kč), přitom zákazníci musí platit dalších 2 438 dolarů (přes 56 tisíc Kč). Tedy nejvyšší poplatek svého druhu. I přesto ale magazín převzal svůj exemplář se škrábanci, promáčklinami a chybějícími koberci. Ty dosud nedorazily, přičemž známo není ani datum opravy oněch nedostatků.

Ani teď ovšem nekončíme, Ocean vlastněný magazínem totiž má problémy s řazením, plynovým pedálem i naladěním trakce. CR také zaznamenal nepříjemné rachtání v interiéru. Při dané ceně pak hodnotí čalounění jako velmi levné a třeba kliky vozu jako nekomfortní. Mimo to byli testeři po celou dobu zásobováni chybnými hláškami na palubní desce. Tohle tak vlastně již ani není ohňostroj marnosti, místo toho se dostáváme na novou úroveň selhání.

V důsledku toho by vlastně nikdo ani neměl reagovat na nabídky, na jaké narazili kolegové z Jalopniku. Ti zmiňují lehce jetý loňský exemplář Ocean One, který je aktuálně k mání za méně než 50 tisíc dolarů (1,15 mil. Kč). Tedy o více než 20 000 USD (asi 461 tisíc Kč) levněji, než na kolik vyšel před pouhými 2 109 mílemi (3 394 km). To je sice lákavé, ovšem nikdo vám nezaručí, že zítra bude vše fungovat, tak jak má. Což platí jak o voze, tak o samotné automobilce.

Zdroje: Consumer Reports, Jalopnik

Petr Prokopec