Britové vybrali nejlepší a nejhorší palubní systémy aut, Škoda je třetí od konce

Home > Rubriky a sekce > Zajímavosti > Článek

Britové vybrali nejlepší a nejhorší palubní systémy aut, Škoda je třetí od konce

17.4.2020 | Petr Prokopec

Foto: Archiv Autoforum.cz

Kvalita palubního systému je dnes jedním z podstatných aspektů, které ovlivňují rozhodování zákazníků při koupi nového auta. Které automobilky v tomto směru bodují a které ne?

Vzpomínáte na dobu, kdy telefony byly osazené klasickými tlačítky? Tehdy jste je mnohem snadněji mohli používat i za volantem, jakkoliv ani tenkrát to nebylo povoleno. Nicméně stačilo, abyste si rozvržení klávesnice vryli do paměti, a rázem nebylo problémem pouhé vyťukání kódu či telefonního čísla, ale dokonce i zaslání textové zprávy. A zatímco váš pravý palec cvakal jako o závod, oči zůstávaly přišpendlené na silnici. Ač tedy pozornost řidiče klesala, stále byla na vyšší úrovni, než je tomu dnes u dotykových displejů.

Nyní ovšem již nemluvíme pouze o telefonech, ale rovněž o multimediálních systémech. Výrobci se v dotykové technologii zhlédli, neboť již umožňuje dosáhnout v kabinách mnohem vyšší čistoty designu - spousta tlačítek rázem není třeba. Ovšem problémem je, že co jste dříve mohli vyřešit stiskem jediného „knoflíku”, jehož polohu jste měli jasně zafixovanou, dnes musíte často i kvůli naprosté titěrnosti do nepřehledného palubního menu. A přestože moderní systémy již mají i haptickou odezvu, ta se zkrátka fyzickému stlačení tlačítka nikdy nemůže rovnat.

Moderní auta se tedy nyní začínají rovnat pomalu i chirurgickým sálům, do jejich bezpečnosti však mají daleko. Více než co jiného to dokazuje nová studie britského magazínu What Car?, v jejímž středobodu stáli dva testeři, kteří se postupně usadili za volant dvaceti různých vozů. Ovládat tedy museli různé systémy, a to navíc za jízdy. A přestože měli dostatek času, aby se s různými multimédii seznámili, než s nimi vyrazili na testovací okruh, výsledky jsou opravdu tristní.

Než ale vyrazíme za konkrétním žebříčkem, nejprve zmíníme, že testeři museli splnit šest různých úkolů. Tím prvním bylo zvednutí teploty klimatizace o dva stupně Celsia, druhým pak zvýšení rychlosti větráku o dvě úrovně. Dále si řidiči měli na obrazovce přiblížit přednastavenou mapu, ke které se napřed museli dostat, stejně jako bylo jejich úkolem zrušení trasy. Kromě toho měli přejít z jedné radiové stanice na druhou, přičemž opět vycházeli z domovské stránky systému.

Finální test spočíval v obsluze hlasového ovládání, skrze které měla být nalezena nejbližší čerpací stanice. To se nicméně u některých aut ukázalo být nemožným, neboť daný systém u nich jednoduše nebyl k dispozici. Ve výsledku to ale vlastně nevadilo, spíše naopak. Jak se následně ukázalo, řidiči byli schopni sundat oči z vozovky na déle než 10 sekund, pokud systém nereagoval, neboť se rozhodli, že vše napraví takříkajíc manuálně. Tedy že zašátrají v palubním menu.

To je opravdu tristní zjištění, zvláště pokud si člověk uvědomí, že při rychlosti pouhých 50 km/h ujede vůz během jedné sekundy 13,9 metru. V případě onoho desetisekundového sundání očí z vozovky tak snadno ujedete 139 metrů, což je delší vzdálenost, než jakou naměříme na délku fotbalovému hřišti. Řada lidí přitom ani nedohlédne z jednoho konce na druhý, jen stěží tak vlastně může reagovat třeba na chodce, který ovšem již dávno v jejich zorném poli byl.

Dobře nicméně ve srovnání s oněmi tlačítky nevychází ani samotná dotyková obrazovka. Nastavení rychlosti ventilátorů totiž skrze ní zabere dvakrát delší dobu, v případě přiblížení mapy pak již testeři dosáhli čtyřikrát delšího času a na přeladění radiostanic potřebovali dokonce osmkrát delší dobu. Zas a znovu se tak ukazuje, že co mělo řidičům pomoci, jim vlastně škodí. Není tedy překvapivé, že se tak hodně mluví o nutnosti příchodu autonomního řízení.

Tím se dostáváme k onomu žebříčku, který vlastně jen deklaruje, se kterým systémem uděláte nejmenší chybu. Neznamená to nicméně, že by vítězná multimédia byla zcela bez chyby. Jakkoliv v jejich případě jsou pokyny poměrně jednoduché a vlastně i logické, stále je třeba sejmout oči z vozovky, abyste se o splnění svých příkazů přesvědčili nebo abyste jednoduše našli příslušné ikonky na obrazovce.

Zmínit musíme, že kromě názvu modelu a samotného multimediálního systému je součástí žebříčku i hodnocení na stupnici od jedné do třiceti, kdy vyšší dosažené skóre odkazuje na lepší výsledek. Jak vysoko na stupnici by pak byly tlačítkové systémy, není známo, i proto, že je dnes již vlastně nikdo neužívá. Ovšem třeba taková Mazda začíná klasiku vracet do hry, Japonci tak již pochopili, kudy cesta nevede. A to přesto, že v rámci mainstreamu jsou na tom nejlépe.

Předmětem testování se staly i dvě škodovky, Kamiq a Citigo, přičemž ta menší a starší dopadla skutečně bídně - mezi 20 kandidáty je až 18. Kamiq si vedl o poznání lépe, ale to už sami nejlépe zjistíte z následujícího přehledu.