Autoforum

/

Foto: RM Sothebys, tiskové materiály

Na celém světě se stěží najde člověk s takovou vášní pro výjimečná auta, který by současně měl možnost kupovat je v prakticky neomezeném množství. A některé kousky, které odpadnou od stolu jeho veličenstva, vážně stojí za to. Tento McLaren F1 se navíc po návratu do Evropy stal ještě mimořádnějším.

Sláva revolučního McLarenu F1 dalece překonává množství kusů, ve kterých byl vyroben. Celkově vzniknul pouze ve 106 exemplářích, a to jen pokud mezi vyrobené kusy započítáme úplně všechny verze, stejně jako vývojové prototypy a závodní speciály. Tento vůz nepřekvapivě fascinuje odbornou i laickou veřejnost již od svého příchodu v roce 1992, načež se může zdát, že jeho historie byla popsána do posledního detailu. Přesto je pořád co objevovat.

My si dnes posvítíme na šasí č. 014, které bylo vyrobeno dva roky po premiéře. Z britského Wokingu zamířilo na Borneo, kde se stalo jedním ze středobodů mýty opředené sbírky sultána z Bruneje. Hassanal Bolkiah si nicméně pořídil víc než sedm tisíc aut, a tak nepřekvapí, že i silniční stíhačka kalibru McLarenu F1 byla v jeho kolekci zastoupena mnohokrát. Šasí č. 014, které bylo v té době nalakováno žlutou barvou Titanium Yellow, se tedy po relativně krátké době mohl zbavil, neboť mu pořád zbývalo několik dalších. Někdejší nejrychlejší vůz světa se následně navrátil do Velké Británie, kde jej nový majitel zakrátko dále prodal Davidu Clarkovi, bývalému řediteli společnosti McLaren Cars. Ani u něj ovšem ikonické kupé dlouho nezůstalo.

S novým majitelem se vůz přesunul do Spojených států, kde po tři roky trůnil v New Yorku, než chladnější podnebí vyměnil za slunnou Kalifornii. V roce 2006 znovu došlo na jeho prodej, a protože nový vlastník nebyl spokojen s jeho vzhledem, odeslal jej do Wokingu na rozsáhlé přepracování. Základní provedení se tedy dočkalo sady High Downforce kit, který mimo jiné počítá s rozměrným zadním křídlem a předním nárazníkem inspirovaným verzí F1 GTR.

Součástí úpravy byla také instalace odlehčených kol OZ Racing, stejně jako lepšího výfukového systému. Zvenčí pak došlo na přelakování karoserie bílou Ibis White, zatímco dovnitř se nastěhoval interiér ve stylu závodní specifikace LM. Veškeré modifikace vyšly majitele na přibližně 11 milionů korun, tedy na stejnou sumu, jakou dnes dáte za vrcholná Ferrari nebo Lamborghini. Třešinkou na dortu se pak stal podpis Lewise Hamiltona, který jej zanechal na vnitřních prazích dveří.

Ani pobyt v Americe ovšem pro tento McLaren nebyl definitivním. Po zhruba dekádě tak došlo na jeho přesun zpátky do Evropy, a to do Dánska, kde zůstává dodnes. Připraven je ovšem na další střídání stráží v kolonce majitelů, neboť společnost RM Sotheby's chystá 5. prosince letošního roku dražbu tohoto kousku v Abú Zabí. Aukční firma přitom předpokládá, že nový vlastník za něj zaplatí více než 21 milionů dolarů, tedy přes 435 milionů korun. Cena tedy může překonat i půl miliardy korun a čeká se nový aukční rekord.

Šasí č. 014 má přitom na svém kontě jen 13 711 mil neboli 22 065 km. I když tedy mělo víc majitelů než většina Škod Octavia, žádný si jej až tak moc neužil. Ostatně v průměru tento kousek zvládnul jen něco přes tisícovku kilometrů ročně. Nejvíce si jej užívali američtí vlastníci, i proto ostatně v roce 2018 ještě ve Filadelfii došlo na razantní údržbu a opravy, během nichž došlo třeba na výměnu palivové nádrže.

Zdroj: 1994 McLaren F1@RM Sotheby's

Petr Prokopec