Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Stále nevěříme, že se to stalo, navíc si můžeme jen hlavu ukroutit nad způsobem, jakým se to stalo. Je to věta vpašovaná odnikud do naprosto nesouvisejícího, vlastně jinak úplně protichůdného vyjádření. Musíme vlažně zatleskat.

Tiskové zprávy českého SAP, což není místní pobočka „Systemanalyse und Programmentwicklung”, ale Sdružení automobilového průmyslu České republiky, sice z profesionální povinnosti sledujeme, ale marně přemýšlím nad tím, kdy naposledy jsme z některé z nich dali dohromady nějaký článek.

Běžně připomínájí jakýsi budovatelský zpravodaj, který realitu namaluje narůžovo, i kdyby růžová náhodou nebyla. Skoro bychom autorům doporučili vše publikovat v oběžníku s akčním jménem: „Tak vidíš!” neboť typicky se ve zveřejněných textech dočtete, že výroba aut v Česku je taková nebo onaká, což bez ohledu na stav dokazuje, na jak výbornou trajektorii automobilový průmysl v zemi najel a ke světlým zítřkům se vydává s heslem kupředu levá, zpátky ni krok.

I tentokrát zpráva AutoSAPu začíná v duchu: „Tak vidíš, děláme to dobře.” Už nadpis „Nižší výrobní intenzita pokračuje i v únoru” sahá do dnes populárního soudku matoucích frází křečovitě se snažících vyhnout prosté reflexi nepříjemné reality. Normální člověk doma poté, co je nekolikátý měsíc v řadě registrován na Úřadu práce, neříká: „Drahá, má nižší příjmová intenzita pokračuje i v únoru,” řekne, že bere míň peněz, protože nemá práci. Ale to se do „Tak vidíš!” nehodí, takže se tam nic podobného nedočtete.

I první řádky zprávy citující Zdeňka Petzla, výkonného ředitele sdružení, nepřináší nic nového. Jsme už vyloženě alergičtí na komentáře typu „vyrobili/prodali/dodali jsme podstatně míň aut, ale prodeje elektrických vozů vzrostly, takže”... Tohle tu bylo tisíckrát a je to pokaždé stejně hloupé. V nastavených podmínkách existuje v zásadě nepřímá úměra mezi množstvím prodaných elektromobilů a množstvím prodaných aut celkem, tedy čím víc bude prodáno jedněch, tím méně bude druhých. Takže radovat se z toho, že prodeje sice klesly, ale elektromobily šly nahoru, když právě to posílá celkové prodeje (a zde zprostředkovaně výrobu dolů) je absurdní argumentace v nikam nevedoucím kruhu.

Ale nechme hovořit pana ředitele, který komentuje poměrně drastický meziroční propad automobilové výroby o 11 %: „Pomalejší tempo výroby nových osobních automobilů, korelující s poklesem registrací na hlavních evropských trzích Německa, Francie, Itálie nebo Velké Británie, se propisuje i do únorových dat tuzemské produkce,” uvádí a neopomíná to „napravit” zmíněným: „Na druhé straně pozorujeme výrazný meziroční nárůst ve výrobě elektrických vozidel, jejichž podíl se na domácí produkci prvních dvou měsíců roku meziročně zvýšil z loňských 7 % na letošních 16,9 %. Tento nárůst je výsledkem zejména dvou faktorů - náběhu sériové výroby nového modelu Škoda Elroq, jehož produkce v začátku roku téměř dorovnala svého staršího a úspěšného předchůdce model Enyaq, a také více než pětinového podílu elektromobilů na výrobě nošovického Hyundaie.” Tak... „Tak vidíš!” a vše je napraveno.

Tady obvykle přestáváme číst, ale tentokrát jsem to neudělali a dočkali se nevídaného. V tom samém textu, v té samé přímé řeči najednou z čistého nebe následuje věta: „Pokud máme zachovat konkurenceschopnost a zároveň přispět k udržitelnější mobilitě, musíme nabízet taková auta, která zákazníci v danou chvíli chtějí, potřebují a jsou ochotni si je koupit. Regulace by proto měla stanovovat reálné cíle, ne cesty, jak se k nim dostat,“ říká dále pan Petzl.

Na to může následovat jen v duchu položená otázka: „Cože?” Taková slova přichází odnikud, nemají žádnou vazbu na dříve řečené, v podstatě předchozímu textu odporují. Citace nejprve reflektuje reálný stav, pak se raduje z jeho příčiny, najednou ale bez varování přepíná na zjevné kritizování toho, že jsou zákazníkům vnucována auta která nechtějí, nepotřebují a nemohou si je koupit. Pokud pana Petzla za tohle vyhodí, tak ho rádi přijmeme do redakce, neboť už spojení „nechtějí, nepotřebují a nemohou si je koupit” je nesmírně precizním vyjádřením toho, k čemu v podstatě politické řízení průmyslu skrze nepřímé centrální plánování vede.

Je to blesk z čistého nebe a nejdříve jsem si říkal, že to je něco jako v Rain Manovi: „Raymond udělal vtip.” Tedy že se někdo najednou vydal do sfér, kde jej normálně nečekáte. Záhy mi ale vytanula ještě jiná reminiscence.

Vpálit takovou k „režimu” jemně kritickou větu do jen nepřímo souvisejícího textu připomíná vystoupení Michaela Kocába na jakémsi (nevzpomenu si a nenajdu) předávání hudebních cen v létě roku 1989, které tehdejší Československá televize z nějakého důvodu vysílala živě. Asi nikdo nečekal, že se z toho stane projev revolty, ostatně bylo zvláštní, že vůbec bylo dovoleno Kocábovi vystoupit, neboť byl vzhledem ke své tvorbě a původu většinu své kariéry „zakázaným” umělcem.

Ale stalo se to. Bohužel se mi nepodařilo najít dobové video to dokumentující, ale dobře si pamatuji, že zřetelně nervózní Kocáb v rámci děkovačky najednou zničehonic pronesl slova ve stylu (není to přesná citace, ale vyznění je reálné): „Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Myslím si, že bychom se měli prací a ne filozofováním zasadit o ekonomickou, kulturní a duchovní obnovu země a hlavně o navrácení občanských práv a svobod.” Nikdo nevěděl a nikdo nečekal, že se to stane, byla to dokonale diverzní, záškodnická akce.

O Michaelu K. si můžete myslet, co chcete, ale bylo to tehdy nesmírně odvážné - komunismus sice ztrácel sílu, za podobnou věc vám ale komunisté pořád mohli zničit život. A nikdo tehdy nemohl vědět, že o pár měsíců později bude po všem. Jiní takovou odvahu neměli a přidali se až v momentě, kdy bylo vymalováno. Nakonec v tu chvíli Kocábovi z ruky marně rval mikrofon Jan Pokorný, později známý z různých vedoucích pozic zpravodajství Českého rozhlasu.

Doba je dnes samozřejmě jiná, ale kus odvahy ve zveřejnění výše uvedeného je též. Za nepohodlné názory se dnes možná nezavírá, ale kariéry se za ně ničí též, jen trochu jinými cestami a snadno i bez účasti státní moci - dost lidí ve vysokých pozicích i mlčky chápe, „co je správné”, a jedná podle toho. Takže i když poslední tisková zpráva AutoSAPu má také jistý potenciál pobavit, ve výsledku je aspoň v té jedné větě neobyčejně upřímná a realistická, ořežme ji na: „Pokud máme zachovat konkurenceschopnost českého automobilového průmyslu, musíme nabízet taková auta, která zákazníci v danou chvíli chtějí, potřebují a jsou ochotni si je koupit.” Prosté, současné realitě ale na hony vzdálené.

Nechal bych si tato slova klidně vytesat na hrob. Takže oceňujeme, že to v takovém materiálu zaznělo, byť tak svérázným způsobem. Třeba to též znamená začátek posunu k trochu lepším pořádkům, skoro se chce říci k „ekonomické, kulturní a duchovní obnově země”. Zas jednou by přišla vhod...

Zdroje: AutoSAP, Autoforum.cz

Petr Miler