Autoforum

/

Foto: Škoda Auto

Také tato data ukazují, jak se z celého odvětví vytrácí ekonomická efektivita a kdekdo ve snaze zachránit, co se ještě dá, prodává nová auta za skoro jakoukoli cenu. Dění v Nizozemsku ve výsledku ukazuje, kam v drobném závěsu míří celá EU.

Jeden můj známý pobírá měsíčně bezmála šesticiferný plat. Opravdu tedy nežije od výplaty k výplatě, na straně druhé se však za boháče považovat nemůže. Co vydělá, to mu stačí k tomu, aby si mohl dovolit větší byt v Praze a chalupu na venkově. Zbytek pak utrácí za dovolené. Auta pak sice má rád, ovšem ani jeho příjem mu neumožňuje provozovat více než dvoučlenný vozový park. Navíc ani jeden z těchto dopravních prostředků nevznikl v posledních letech, byť o žádné rozpadající se ojetiny pochopitelně nejde.

Co tím chci říci? V podstatě to, co automobilky pořád nedokážou pochopit, alespoň soudě dle vyjádření šéfa Fiatu Oliviera Fracoise. Ten uvedl, že italská automobilka musela zastavit výrobu elektrické pětistovky, protože „se lidé otočily zády k udržitelnosti“. Něco tak hloupého jsem snad ještě neslyšel. Nikdo se zde totiž neotáčí zády k životnímu prostředí, jen k drahému nesmyslu - k dražšímu a ještě ke všemu hůře použitelnému řešení něčeho, co lze jinou cestou (pochopitelně cestou spalovacího vozu) obstarat levněji a uživatelsky lépe.

Právě tlak na obrovské investice do nerentabilní elektromobility je jedním ze stěžejních důvodů, proč jde automobilový průmysl pomalu k zemi. Politici jsou odtrženi od reality ještě víc než kdokoli jiný a nejspíš mají pocit, že statisíce měsíčně bere každý. Proto začali rozkazovat, že nic, co nemá bateriový pohon, nesmí projet, jenže taková auta si může dovolit jen hrstka lidí a chce je jen zlomek z nich. Proč se pak diví, že je téměř nikdo nekupuje?

Problémy samozřejmě nezačínají a nekončí u zákazníků, přináší problémy pro všechny subjekty na trhu. Výrobci ani přes všemožné dotace na mnoha úrovních nemohou dovolit elektromobily prodávat za jejich plné ceny, v takové chvíli by je nekoupili ani lidé se sedmicifernými odměnami. Proto byla značnou částí nákladů zatížena i bedra spalovacích modelů. Drahým se také proto stalo každé nové auto bez ohledu na pohon, ostatně ani Dacia již nenabízí nic pod 300 tisíc korun.

Když pak dorazíte ke Škodě, nebude vám stačit už ani oněch 300 000 Kč, základní Fabia začíná o čtvrtinu této sumy výš. A to má pod kapotou atmosférickou verzi litrového tříválce. Tedy jednotku, která nenadchne nikoho. Kdokoli tedy vlastní jakoukoli předchozí generaci mladoboleslavského hatchbacku, tak již o náhradě ani nesní. Místo toho si začíná připravovat místo pro náhradní díly, s nimiž by vůz udržel v provozu klidně ještě pár desítek let. A to pochopitelně zasahuje také další účastníky celé hry na trh, mimo jiné dealery.

Právě o těch bude dnes řeč především, a to optikou dat z Nizozemska, kde se s poklesem zájmu o nová auta potýkají ještě víc než v Česku. V zemi tulipánů jsou totiž s umělým zdražováním spalovacích aut ještě dál než ve většině ostatních zemí EU, a tak si tam lidé mohou vybírat jen z drahých spalovacích nebo ještě dražších elektrických vozů.

Průměrná cena nového auta v zemi se tedy vyšplhala na 35 285 Eur, což je nějakých 888 tisíc korun. To je opravdu šílená suma, se kterou má problém i klientela z jedné z nejbohatších zemí Evropy. Nakonec i proto, že oproti loňsku došlo k nárůstu o 6,2 procenta neboli o 2 063 Eur (asi 52 tisíc Kč). Za takovou částku dnes přitom seženete i pojízdnou ojetinu, i když ne špičkovou.

Někteří mohou mít pocit, že si dealeři mastí kapsy, ale není tomu tak, z koláče snědeného neefektivitou evropských i lokálních nařízení zbývají pro všechny jen drobky. A jsou stále menší. Podle asociace Bovag zisky tamních dealerů aut letos meziročně klesly o 34,1 procenta. Počet nových aut, která ročně prodají, se snížil o nějakých 15 kusů na dealera, i v Nizozemsku navíc rostou náklady na všechno od zaměstnanců po energie. Zisky dealerů se tak aktuálně smrskly na pouhých 1,15 procenta obratu, to už není skoro nic. A prodej nových aut na ziskových maržích obvykle nemá téměř žádný podíl, peníze si musí prodejci vydělat jinde.

Jak? Jejich klíčové zdroje příjmů jsou nyní dva a zas jednou bolestivě připomínají slova o druhé Kubě. V prvé řadě jsou to servisní práce, které sice dealery pomáhal živit odjakživa, ale nikdy na nich nebyli tak závislí jako dnes. A v druhé o ojetá auta, která oficiální dealeři svého času vůbec neprodávali. Teď jsou spásou a letos jich v průměru prodali o 27 kusů na zastoupení víc. Nikde jinde už peníze nejsou - nákupy starých aut a jejich udržování při životě, to je těžiště. Vážně Kuba 2.0 jako vyšitá, byť zatím jen v zárodku.

Jsou to velmi hmatatelné projevy toho, kam celá nedomyšlená zelená politika EU - v tomto případě podpořená stejně vadnou politikou Nizozemců - vede. A jak málo stačí k tomu, abychom zabránili nejhoršímu. Něco nám ale zas jednou říká, že dokud nebudeme všichni na dně, nic se nezmění.

Zdroj: Bovag

Petr Prokopec