Autoforum

/

Foto: Bentley

Někteří to s gustem a bez jakéhokoli dalšího ověřování označují za falešnou zprávu očerňující Ukrajinu, takoví ale sami šíří nepravdivé informace. Je to bohapustý fakt zveřejněný tou nejpovolanější osobou v rámci struktur Bentley. Přeberte si jej sami.

O některých věcech se dnes v lepším případě nemluví, v tom horším se jejich realita obrací naruby. A to i když jde vlastně o banální zprávy, stačí, že se nehodí do krámu, že nezapadají do pečlivě budovaného obrazu toho či onoho. Že to tak dělají obyčejní lidé v obavách z reakcí okolí, je jedna věc, už pěkných pár let to ale dělají také novináři, z čeho jsem obzvlášť zklamaný.

Přece smyslem novinářské práce by mělo být zprostředkovávat informace, ať už v surové nebo komentované podobě. A novináři by to měli dělat tím spíš, čím zajímavější téma to je, protože novinář bez publika je jako klaun bez upřímné dětské pozornosti. Přesto se to neděje a zprávy médiích připomínají někdejší satirické scénky z České sody. „Děti, prezidenta republiky dnes na hradě navštívila skupina urbanistů!” Vzpomínáte? Dělali jsme si z takto banálních zpráv legraci, nedávno mi ale jako hlavní zpráva dne ČTK dorazilo: „Na zřícenině hradu Zvířetice přivítaly prezidenta Pavla nové lavice.” To není vtip, v odkazu na patřičný článek to pořád je a v textu též, jen titulek v mezičase někdo soudný - možná pamětník České sody - raději změnil.

Banální zprávy jsou ale vlastně ještě... banální. I to je sice ukázka toho, že se někteří bojí vytáhnout cokoli výraznějšího, aby s tím nenarazili, a tak raději píší o prkotinách, ale pořád je to lepší než výběrová intepretace. Kdyby se ten den stalo, že že prezident republiky ve Žvířeticích holýma rukama zkrotil mladé lvice, to by byla panečku zpráva. Kdyby se ale náhodou dopustil nějakého faux pas, budou o tom všichni mlčet, i když si můžeme jasně říci, co by sklidilo větší pozornost.

Dlouho jsem to nechápal, novináři se už roky cíleně vyhýbají atraktivním tématům, které by jejich médiím přitáhly pozornost, rezonují často s naladěním většiny společnosti a potvrzují nezřídka obecně dobře známé, ale jinak uměle upozaďované. Kdysi by to bylo téma číslo jedna, skoro se chce říci aféra, dnes to není nic. A pochopil jsem to, až když jsem si prostudoval teorii „spirály mlčení” popsanou Elisabeth Noelle-Neumannovou.

Ta v zásadě říká, že lidé - v tomto případě novináři - raději zamlčují „nehodící se” informace zpochybňující obecně přijímaný názor na cokoli, protože se bojí vytěsnění ze sociální skupiny, kde se cítí být, popř. chtějí být doma. Ono to nakonec platí i v naší branži - pokud chcete být automobilový novinář z kategorie „správňáckých automobilových novinářů”, nemůžete říkat, že elektromobily nejsou skvělé, i kdybyste si reálně mysleli cokoli. Protože pak budete rychle „vytěsněni”. Tak se o některých věcech prostě nepíše, protože se potenciální autor bojí dopadů na svůj vlastní život. A když to náhodou někdo přesto udělá, dopady pro něj jsou o to viditelnější, aby si to ostatní pro příště rozmysleli. O „spirále mlčení” si určitě přečtěte, o dnešní, nejen mediálním světě říká mnohé.

To je zřejmě také důvod, proč se málokde dočtete o to, co je předmětem tohoto článku. Automobilka Bentley vyhlásila na tradiční akci své nejúspěšnější dealery a Richard Leopold, šéf značky pro region EMEA (Evropa, Střední východ a Afrika), ve svém stále dostupném postu na Linkedinu, zdůraznil mezi 12 jinak nezveřejněnými KPI (Key Performance Indicators, tedy klíčové ukazatele výkonnosti) tři největší dealerství značky v „jeho” regionu. A jsou to, bubny:

Bentley Kyjev
Bentley Rotterdam
Bentley Padova

v pořadí od trojky do jedničky. Jinými slovy, zastoupení Bentley v hlavním městě Ukrajiny se stalo třetím největším prodejcem luxusních aut značky v tak obrovském regionu, kde bude operovat jistě přes 100 dealerství (jen v Evropě je jich dnes 81). A není to omyl, není to žádná diverze, není to ani nedopatření, pan Leopold to uvedl s poznámkou „what resilience!”, tedy „jaká odolnost!”. Mohl si tedy uvědomit, že sám takto zveřejňuje něco docela citlivého, ale přesto to udělal. Nevyčítáme mu to, kdyby si to ale rozmyslel, jeho příspěvek je screenem zdokumentován úplně dole.

Komentovat to je dnes zahráváním si s ohněm, sarkastické poznámky jsou vzhledem k situaci země nevhodné. Dodám tedy jen nutně se nabízející otázku, jak moc to jde dohromady s obrazem trpící země, kam je třeba soustavně posílat miliardy euro, aby měla aspoň na základní potřeby. Anebo úplně jednoduše: Půjdete si uprostřed války koupit nové Bentley?

Je to jistě zvláštní a hodné zamyšlení, víc nic. I kdyby nic jiného, tak nad chováním těch, kteří si tato auta kupují, i kdyby jakkoli nakrásně legálně mohli. I kdybych sám měl v takové situaci peníze na to si takové auto koupit, asi mi soudnost nedovolí pro něj vyrazit a prohánět se s ním uprostřed země, jejíž obraz je u nás malován tak, jak je malován. Je to něco jako zlatá toaleta... Ale jistě se najdou tací, kteří to budou omlouvat věcmi jako že si lidé v těžkých časech udělal radost. Proč ne, názor nechť si každý udělá sám, jakkoli v tomto případě se znovu nabízí otázka, jak moc jsou ty časy těžké, jak moc jsou ty posílané miliardy nezbytné nebo jak je s nimi nakládáno.

Je to zkrátka věc k velmi relevantní diskuzi, kterou ale dnes „řízeně nevedeme” a tušíme, že i na tento článek z cenzury dopředné (dnes prakticky irelevantní), autocenzury (nevyšlo) a následné cenzury dopadne ta poslední, kdy šíření tohoto článku bude uměle potíráno, aby náhodou nepokládal nevhodné otázky. My v tomhle vážně jet nechceme, a tak ho napíšeme aspoň pro ty, kteří se k němu tak jako tak dostanou.

Ale jinak samozřejmě sláva Ukrajině a gratulace Bentley k obchodním úspěchům v oblasti, jen to má celé podivnou příchuť.

Až někdo bude říkat, že to nezaznělo oficiálně... Zaznělo. Grafika: Autoforum.cz, repro Richard Leopold@LinkedIn

Zdroj: Richard Leopold@LinkedIn

Petr Miler