Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Líbí se vám nový zástupce Mazdy ve střední třídy? Anebo si myslíte, že mohl vypadat ještě lépe, kdyby se ještě detailněji držel původního konceptu Takeri?

Mazda 6 má za sebou moskevskou světovou premiéru, ale beztak ji považujeme za jeden z potenciálně nejobletovanějších automobilů pařížského autosalonu. Už při pohledu na vůz asi není těžké pochopit, proč. Navíc návrháři produkční šestky zvedli svému dílu kredit nejen „koncepčním“ zevnějškem, ale také znamenitým snížením hmotnosti, které nastavuje hodně vysokou laťku všem přímým konkurentům a zaujali rovněž odvahou uchovat atmosférické benzínové motory i v době downsizingového turbo-šílenství. Vraťme se ale k designu.

Už první fotografické upoutávky novinky signalizovaly a následný set obrázků auta ve finální podobě potvrdil, že půjde o jedno z nejvěrohodnějších překlopení vzhledu konceptu do sériové výroby. Při zběžném ohledání a bez přímého srovnání je skutečně těžké objevit a popsat, co je na hotové Mazdě 6 ve srovnání s výstavní studií Takeri jinak a do očí tak padnou asi jen větší, konvenčně tvarovaná zpětná zrcátka a přední nárazník doplněný mlhovkami. Zároveň si ale při delším zkoumání uvědomíte, že vůz ve skutečnosti působí poněkud jinak, jakoby něco, co se jen velmi obtížně definuje, ztratil. Naslepo to objevíte jen stěží, postavte ale obě auta vedle sebe a rozdíly začnou doslovně plavat na povrchu.

Je skutečně pozoruhodné, jak moc dokážou skoro neviditelně pozměněné detaily změnit vnímání auta. Je to skoro jako poprvé pohlédnout do tváře sourozence známého člověka. Vidíte ho tam a přeci vypadá jinak. Svých pět rozdílů mezi Mazdou 6 a Takeri jistě objeví každý, ale dejme si menší rekapitulaci.

Začít bychom mohli od přídě, přesněji rovnou od znaku. Na konceptu je vidět, že se jedná patrně o vyfrézovaný kus kovu se svou hloubkou a charakteristickým odleskem, kdežto ploché logo skutečné šestky je pouze z pochromovaného plastu. Mřížka produkčního auta je vyskládaná z jednoduchých lamel a chybí ji výraznější, opět kovově působící lemování. Na atraktivitě ztratila také světla. Designéři je museli navrhnout větší, méně „přimhouřené“, oblejší a uvnitř s více konvenčním uspořádáním.

Štíhlý, tak trochu „jaguarovitý“ čumák Takeri otupěl přidáním černé mřížky do zvětšeného otvoru ve spodní části předního nárazníku a výměnou bumerangovitých ozdobných prvků za kusy plastu s integrovanými mlhovkami. Boky obou aut vypadají téměř stejně, o radikální změnu se ale postarala nevyhnutelně větší vnější zpětná zrcátka na černých plastových „nohách“ a čistotu boků dost narušily také povinně větší kliky. Mimochodem, všimněte si, jak výrazně dokáží ovlivnit dojem značně větší spáry mezi jednotlivými vnějšími panely karoserie sériového auta, ačkoli je člověk vnímá spíše podvědomě. Přitom ve skutečnosti se nemusí jednat o skutečný rozdíl (a pohled zezadu to by tomu možná i odpovídal), ale o jiný úhel při focení, osvětlení místnosti, ve které se auto nachází nebo kvalitu obrázku případně jeho další úprava.

Vnímání zádi nové Mazdy 6 je velmi podobné. Je a není to stejné auto. Povšimněte si především transformaci štíhlých, tmavých a elegantně lehce vypadajících světel Takeri na něco, co bychom asi nenazvali světla s tuctovým designem, nicméně hodné zapamatování také nejsou. Trochu připomenou už někdejší 626... Největší škody zde ale patrně napáchal výřez pro espézetku sériového auta a výměna vřetenovitých koncovek výfuku za docela obyčejně vypadající pochromované trubky.

Tím vším samozřejmě nechceme říci, že nová Mazda 6 nevypadá přitažlivě. Na poměry tuctových aut střední třídy budí její design respekt a japonské automobilce jistě zaručí spoustu obdivovatelů a zákazníků, kteří si šestku koupí prostě proto, jak vypadá. Přesto tak atraktivní jako v případě konceptu není a v diskuzích se na to objevilo pár narážek. Chtěli jsme vám proto ukázat, jak malé věci umí do důsledků ovlivnit ty velké a jak moc jsou u některých detailů návrháři svazováni předpisy (třeba kliky), případně funkčností (zpětná zrcátka) či prostou „vyrobitelností” v rámci sériové produkce s adekvátními náklady.

Stejné a přeci jiné...

Miro Mihálik