Autoforum

/

Foto: Autogesellschaft Hamburg, publikováno se souhlasem

Dobře zainvestované auto? Nebo věčná „kasička”? Je na vás, abyste rozhodli, na každý pád jde o nevídanou nabídku. Svou povahou, historií, finanční bilancí a nakonec i stavem samotného auta, který až na jednu výjimku nedává najevo, co si skutečně prožilo.

Intenzivní ježdění s autem nikdy nebylo levné, to vám jako člověk, který celý život jezdí a jezdí a jezdí „za své”, mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Pokud si koupíte zajímavé auto, na které víc láskyplně koukáte, než byste s ním nemilosrdně jezdili, může to být (zvlášť v dnešní době) optikou dlouhodobého vlastnictví docela levný špás, popř. i výdělečná investice. Ale jezdíte-li desítky tisíc a víc kilometrů za rok?

No way Jose, řekli by v Americe. Prostě ani omylem, na to už si musíte oním ježděním vydělat.

Jakmile s nějakým autem najedete byť jen 100 tisíc km, okamžitě vypadává z hledáčku podstatné části trhu s ojetinami a vy musíte snášet významnou ztrátu hodnoty. Jakmile jdete do statisíců kilometrů, nemůžete počítat s tím, že si vůz vystačí jen s podstatnými díly namontovanými ve fabrice, budete muset akceptovat i větší investice. A všechno ostatní je „byznys jako obvykle”. O palivu nemá smysl mluvit, stejně tak bude třeba hromada servisních prohlídek s výměnou všemožných náplní a olejů, budete potřebovat záplavu pneumatik, brzd, časem i žárovek či jiných světelných zdrojů, odejdou různé silentbloky, tlumiče, někdy i prasknou pružiny, věčná nebude ani převodovka a části motoru... Je to nekonečný soupis.

Teď jsem vás jistě začal nudit jako filmový pan Lorenc, však každý soudný motorista tohle ví, Jenže naprostá většina lidí to pozná jen v náznacích, neboť buď zase tolik kilometrů nenajedou, nebo to neudělají s jedním autem. Kam až to může zajít v extrému, ukazuje dokonale auto na fotkách okolo. To si totiž jeho první majitel koupil v roce 2005 a miloval ho tak moc, že z něj 20 let skoro nevylezl. Ale vážně.

Jistě se tedy za tu dobu dalo najet i víc kilometrů, dotyčný s ním ale jezdil přes 32 tisíc km každý rok v průměru, až to s nájezdem dotáhl na 645 327 kilometrů celkem. Modrá automobilová láska skoro na celý život si říká Audi A4 Avant generace B7, auto vyhlášené svou trvanlivostí a odolností, které zvlášť ve verzi 2,0 TDI (a právě s tou tu máme čest) prostě jezdí a jezdí. Činí tak relativně efektivně, neznamená to ale, že by tak činilo zadarmo.

Pokud si tedy tento vůz pořídíte u jeho hamburského prodejce, dostanete k němu faktury mapující celou servisní historii auta v hodnotě 58 000 Eur, tedy víc jak 1,4 milionu Kč! Připočtěte si téměř kompletní ztrátu hodnoty a cisterny paliva (cirka za dalšího 1,4 milionu) a máte před sebou auto, které majiteli spolykalo snadno k 5 milionům korun. Za 20 let to samozřejmě nezní tak strašně, ani tak ale není okolo 20 tisíc vydaných co měsíc po takovou dobu ničím. Prodejní cena jen 3 993 Eur, tedy asi 96 tisíc korun, skoro nic je.

Na autě se opravdu nešetřilo, majitel musel svůj kombík v barvě Liquid Blue Metallic milovat jako máloco jiného. Auto se tak v mezičase dočkalo mimo jiné nové hlavy válců v 306 511 km (za 3 854,26 euro), nového turba v 521 000 km (za 2 148,69 euro), rozvodového řemene v 586 383 km (za 1 139,18 euro) a do poslední chvíle dostávalo prvotřídní značkový servis - výměna zadních brzd a tlumičů v 624 139 km (za 2 197,80 euro) to dosvědčuje. Zanedbaný servis tu bude veškerý žádný.

Takže zajímavá koupě? Možná a možná ne, zvlášť neobvyklý automat Multitronic (CVT) zní trochu jako časovaná bomba, ale kdo ví, zatím drží i ten. Vůz, který přežil skoro 650 tisíc km a vypadá takto (krom rozedrané bočnice sedadla řidiče mu toho je vizuálně velmi málo), možná přežije už úplně všechno. Tak kdo si dá říct?

Zdroj: Autogesellschaft Hamburg@Autoscout24

Petr Miler