Autoforum

/

Foto: Ulrich S., publikováno se souhlasem

Příběh pýchy a pádu jediného modelu auta pomalu nemůže mít extrémnější polohy. Byl to prodejní megahit a vůz, který jste mohli vidět na každém rohu, dnes v podstatě neexistuje. Této Vectře se ale koroze a nespolehlivost vyhnuly už díky tomu, že prakticky nikdy pořádně nejezdila.

Chápeme, že později narození tomu budou mít problém uvěřit, králem evropských prodejů aut byl ale v 90. letech nejčastěji Opel. Svého německého rivala z Wolfsburgu porážel velmi přesvědčivě až do chvíle, kdy z Volkswagenu udělal trochu jinou firmu Ferdinand Piëch. A podobně jako VW se opíral o několik málo klíčových modelů, zejména pak Corsu, Astru a Vectru.

Corsa a Astra v nabídce značky figurují dodnes, Vectra už dávno ne. I tento model byl ale prodejně mimořádně úspěšný, když si například v roce 1997 našel jen v Evropě 384 855 kupců. To není vtip, tak moc exemplářů prodal Opel jediného modelu střední třídy na jediném kontinentu za jediný rok. Loni byl rád, že toto číslo překonal se všemi modely, které v Evropě nabízí. Ani to bohužel není vtip.

Je to fascinující vzpomínka, co ovšem z někdejší německé královny střední třídy zbývá dnes? To není řečnická otázka, odpověď se nabízí sama: Nic. Z většiny Opelů Vectra z konce 90. let a přelomu milénia (tedy druhé generace značené písmenem B) skutečně nezbylo nic, neboť šlo o auta dost náchylná ke korozi. A když se ani zbylá technika neukázala být příliš trvanlivou, skončila většina těchto vozů nevyhnutelně na vrakovištích či rovnou ve šrotu dávno předtím, než Evropu zachvátilo zelené šílenství.

Hledat dnes v prodeji zachovalou Vectru B tak vůbec není jednoduché, taková auta skoro neexistují - v celé německé inzerci dnes vidíme necelých 250 stále pojízdných aut. Vůz na fotkách níže je ale sympatickou výjimkou, kterou v roce 1998 uvedl do provozu přímo Opel jako prezentační vůz a od té doby měl pouhého jednoho soukromého majitele, který jej vlastní dodnes. Využití vozu bylo tak malé, že do dnešních dnů najel pouhých 17 757 km, jezdil tedy jen asi 680 kilometrů ročně. Dost lidí toho najede více za týden, taxikáři snadno i za den. A protože po zbylý čas auto stálo v garáži a nikdy prý nejelo ani v dešti - natož pak v zimě -, vypadá stále svěže a rzi se mu prý jen zdají noční můry.

Možná to není úplně muzejní kus, stroj času to ale jistě je, jde o skoro dokonale zachovalou Vectru B. Specifikace je navíc podobně výjimečná jako stav auta, je tu tedy nejlepší motor 2,5 V6 o 170 koních spojený s ručně řazenou převodovkou. Tohle bylo takové BMW řady 3 pro chudší, které navíc vyšperkoval lehký polotovární tuning od Irmscheru. Nevypadá nemístně a korunu autu přidává už relativně luxusní výbava CD - podívejte se třeba na ten středový panel s dřevěným obložením a ovládáním automatické klimatizace. Aj aj, z toho stříkají 90. léta, až to bolí.

U podobných reliktů si ale tak jako tak nelze vybírat, klíčový je tu stav, kterému lze vyčíst snad leda pocuchaný povrch „plyšového” interiéru, tak typického čalounění 90. let (s neméně typickým vzorem). To ale srovnáte pár dobře mířenými tahy dlaní, vše ostatní vypadá skoro perfektně, jen pravý přední roh vozu někdo lehce odřel při parkování. To nebude těžké opravit, pokud tedy vůbec budete cítit nutkání to opravovat, šrámy téměř nejsou vidět.

Pokud patříte mezi fanoušky Opelu, tohle auto snad musíte mít. Není to úplně levný špás, majitel žádá 11 900 Eur, tedy asi 300 tisíc Kč. Za to se dají koupit i poněkud respektovanější auta té doby. Na druhou stranu, žádné z nich nebude dnešní optikou tak výjimečné. Jak praví sám majitel, na druhý takový kousek už v prodeji zřejmě nikdy nenarazíte. Berte, nebo nechte být, chce se říci. V prvním případě se připravte na cestu do německého Sankt Wendelu, což je z Česka trochu z ruky. O to dobrodružnější ale bude cesta zpátky...

Zdroj: Opel Vectra 2.5 V6 CD@Mobile.de

Petr Miler