Autoforum

/

Foto: Gooding and Company, tiskové materiály

Že auto není dobrá investice? Tady se bavíme o 1050násobném zhodnocení, a to prosím se zohledněním inflace. Bez něj se jedná dokonce o cenu, která je vyšší 7518krát, tomu se říká majstrštyk.

Cenu čehokoli na fungujícím trhu určuje jediné - vztah mezi nabídkou a poptávkou. Proto chléb nestojí 200 Kč, i když by bez něj bylo těžké žít. Ne snad, že by mnozí nebyli ochotni i takovou sumu zaplatit, pořád by se ale našlo dost firem, které by jej nabídly za zlomek této částky. Oproti tomu Ferrari může ceny šponovat stále výš skoro bez obav. Ač se výrobní strop každým rokem zvyšuje, stále je zde více zájemců než nabízených exemplářů. A byť konkurence nabízí zajímavé alternativy, Ferrari je pořád jen jedno.

Totéž neplatí jen u nových věcí, ale také u těch starších, kde do hry vstupuje jeden podstatný faktor - neustále jich ubývá a žádné nové nemohou vzniknout. Zájemců o skoro cokoli staršího ale zůstává stále dost, a proto ceny oněch starých věcí šplhají stále směrem vzhůru. U aut jsme toho svědky pravidelně a dnes se podíváme na jeden docela extrémní případ.

Aukční společnost Gooding and Company se totiž chlubí tím, že se jí podařilo prodal jeden 61 let starý vůz. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby ale tuto zprávu neprovázela informace o ceně 18,045 milionu dolarů, tedy asi 405 milionů korun. To je na auto extrémní suma, která už nemá zase tak daleko k absolutním aukčním rekordům pohybujícím se okolo 2 miliard Kč. To podstatné ale není suma samotná, jde spíše o příběh, který tento vůz provází. A způsob, jakým k němu dosavadní majitelé přišli, kolik za něj zaplatili.

Pes je v prvé řadě zakopaný v tom, že se jedná o Ferrari 250 GT SWB California Spider z roku 1962. Každé Ferrari z 60. let s číslem 250 v názvu je totiž výjimečné. A byť verze SWB California Spider není tak mimořádná jako třeba GTO, pořád je to velká vzácnost. Tento konkrétní vůz byl původně vyroben pro americký trh nejprve s dlouhým rozvorem na podvozku modelu 250 GT Tour de France, samo Ferrari jej pak upravilo na verzi s krátkým rozvorem.

Californie Spider vzniklo jen 106 kusů, krátký rozvor jich dostalo 56. Jen 37 vozů dostalo zakryté čelní světlomety a jediný barvu Azzurro Metallizzato. Je to tedy unikát svého druhu, který si navíc užil i svých 5 minut slávy na autosalonu v New Yorku. Poté byl provozován kde jinde než v Hollywoodu, než byl v roce 1970 poškozen nárazem do obrubníku. Výsledkem byl poničený podvozek, brzdy a výfuk. To nezní jako nic dramatického, přesto auto nikdo neopravil a v roce 1972 jej takto poškozené koupili Charles Betz a Fred Peters za 2 400 dolarů.

Je to fascinující věc, v roce 1972 se ale prostě na nabourané Ferrari z roku 1962 hledělo jako na skoro bezcenný vrak. I se zohledněním inflace představuje jimi zaplacená suma 17 177 současných dolarů, tedy asi 385 tisíc korun. Betz a Peters auto opravili, schovali jej a drželi ho jako investici až do letošního roku. Po roce 2000 mu „pouze” dopřáli kompletní renovaci, což z něj udělalo hvězdu několika přehlídek elegance a jen zvýšilo jeho cenu.

Jasně, renovace mohla stát klidně miliony, tehdy už ale věděli, že sedí na zlatém vejci a takový výdaj budou drobné ve srovnání s tím, za kolik mohou auto v dokonalém stavu prodat. Nyní se auto prodalo za 1050násobek původní ceny se zohledněním inflace a 7518násobek, budeme-li brát v potaz jen absolutní cifry. I kdyby do něj nacpali 100 milionů, což je samozřejmě nemožné, vydělali by majlant. A pak někomu s vážnou tváří říkejte, že auta jsou špatná investice...

Zdroj: Gooding and Company

Petr Miler