Autoforum

/

Foto: Aly Song, Reuters

Jako by automobilky nebyly z hlediska výhledů do budoucnosti v už tak komplikované pozici, do úzkých je dostávají jejich vlastní zaměstnanci. Skrze odbory požadují tak absurdní zlepšení podmínek, že by to skutečně mohlo přivést jejich zaměstnavatele ke krachu.

Dosud jsme se tomu nevěnovali, ale předpokládáme, že s trochou orientace v oboru vám neuniklo, že americké odnože koncernů Ford, General Motors a Stellantis zasáhla bezprecedentní souběžná stávka tamní UAW. Jde o Union Auto Workers, odbory sdružující část zaměstnanců pracujících v automobilovém průmyslu, které požadují zlepšení podmínek pro jednotlivé pracovníky.

Obecně vzato na tom není nic špatného, dosažení nějakého přijatelného kompromisu pro obě strany je pro pokračující spolupráci nezbytné a stávka je jedním z vyjednávacích prostředků, třebaže poněkud násilným. Problém je v tom, že požadavky odborů jsou tak absurdní a nestoudné, že je automobilky nemohou přijmout, i kdyby nakrásně chtěly. Je to v principu totéž jako stávkovat za to, že nebudete vůbec pracovat a peníze vám budou chodit na účet dál. Něco takového firma nikdy nepřijme, ale požadovat to pochopitelně lze.

Jistě, tohle UAW nechce, ale považte sami, jak rozumné je požadovat - mezi dalšími asi 30 drobnějšími záležitostmi týkajícími se různých vedlejších benefitů - najednou 40% zvýšení platu a zkrácení týdenní pracovní doby ze 40 na 32 hodin. Čtyřicet procent je obrovský skokový posun a spolu s 20% zkrácením pracovní doby ve výsledku znamená 75% zvýšení hodinové odměny. Přidejte si hodnotu dalších požadovaných výhod a jste snadno na 100% nárůstu. Kdo kdy dostal přidáno 100 % platu za tu samou práci? Je to nesmysl, ať se na věc podíváme jakkoli.

Jistě, půjde o projev taktiky „střílejte až na Měsíc a vezměte to, co přistane na stole”, prostě začněte vysoko, ať neskončíte moc nízko. Jenže odbory tady začaly vysoko až příliš a není to tak, že by vzaly, co se nakonec reálně nabízí - automobilky Ford a GM už nabídly 20% zvýšení mezd během 4 let, což není úplně malicherné, ale ze strany UAW to bylo odmítnuto a stávkuje se dál. Automobilky ale odmítají na cokoli lepšího přistoupit.

Do debaty se nyní zapojil Elon Musk, který na svém (dříve oblíbeném, teď už jen svém) Twitteru poznamenal: „Chtějí 40% zvýšení platu *a* 32hodinový pracovní týden. To je zaručený způsob, jak GM, Ford a Chrysler rychle přivést k bankrotu.” A byť máme daleko k jeho fanouškům, obáváme se, že tady má pravdu - tak obrovské skokové zvýšení odměn by automobilky nemohly ve stínu dalších současných výzev ustát.

Není to ale jediný potenciální problém, který přestřelené požadavky UAW mohou způsobit. Automobilky si nenechají kálet na hlavu a i když na nějaký kompromis nakonec budou muset přistoupit, vsadíme se, že už teď přemýšlí, kam výrobu z USA přestěhují. Mexiko se vyloženě nabízí - už teď tam spoustu aut vyrábí a za existence NAFTA (dohody o volném obchodu mezi Mexikem, USA a Kanadou) to neznamená žádná velká rizika. Stačí se podívat, co zbylo po podobných požadavcích z australského automobilového průmyslu - nic, v podstatě všichni raději odešli a vyrábí jinde. Pro koho to byl úspěch? Pro odbory jistě ne.

Fakt, že za tohoto stavu věcí přijel protestující otevřeně podpořit americký prezident, jen podtrhuje absurditu celé věci. Že by se zapojil do vyjednávání jako prostředník? Proč ne, to je konstruktivní. Aby ale aby nekriticky podpořil požadavky jedné strany, které ve výsledku mohou značně poškodit americkou ekonomiku? To je s ohledem na charakter požadavků UAQ ryzí destrukce. Žijeme ve skutečně zvláštní éře.

They want a 40% pay raise *and* a 32 hour workweek. Sure way to drive GM, Ford and Chrysler bankrupt in the fast lane.

— Elon Musk (@elonmusk) September 26, 2023

Zdroje: Elon Musk@Twitter, Reuters

Petr Miler