Autoforum

/

Foto: Picture alliance

Dlouho probírané zpoplatnění dálnic v Německu nakonec plánované na rok 2020 se nekoná. Evropský soud říká, že je to diskriminace, i když dřívější rozhodnutí orgánů EU tvrdila opak.

Německá síť Autobahnů měří na délku zhruba 13 tisíc kilometrů, přičemž na každých tisíc kilometrů čtverečných rozlohy země připadá 36 km dálnic. To jsou nadmíru působivá čísla, která zvládají v absolutním měřítku překonat jen Spojené státy a Čína. Nicméně jejich rozloha je daleko větší, Německo je hustotou dálniční sítě králem celého světa. O to více je třeba ocenit nejen to, že na nich neplatí paušální rychlostní omezení, ale také to, že motoristé dosud nemuseli používat dálniční známky či snášet jinou formu zpoplatnění. Tedy alespoň v případě lidí bydlících mimo zemi - sami Němci si dálnice platit musí cestou silničních daní.

Něco takového se samozřejmě Německu příliš nelíbí, zvláště když se jedná o tranzitní zemi, kterou využívají všechny ostatní evropské státy. Proto se tamní ministerstvo dopravy již léta snaží situaci změnit a zpoplatnění zavést. Situace dokonce zašla již tak daleko, že ministr Andreas Scheuer napevno počítal s plánem, na jehož základě měly být zavedeny poplatky od října 2020. Zahraniční motoristé by si přitom mohli koupit desetidenní, dvouměsíční nebo roční známku, přičemž její cena by se vypočítala dle typu motoru a emisí. Maximálně by však na rok činila 130 Eur (3 330 Kč).

Podstatné je přitom v předchozím odstavci spojení „zahraniční motoristé“. Dle plánu by si totiž známky sice kupovali i Němci, ovšem ti by následně získali kompenzaci v podobě snížení silniční daně přesně o tu částku, kterou zaplatili na dálničních poplatcích. To se ovšem nelíbilo Rakousku, které německé záměry za pomoci Nizozemí napadlo u Evropského soudu. A ten dal těmto zemím zapravdu, jakkoliv dřívější rozhodnutí orgánů hovořila o tom, že takové řešení zpoplatnění hranici legality není. To se ale dnes nepotvrdilo.

„Nyní proto očekávám, že dané plány poputují do koše nebo budou razantně přepracovány,“ uvedl k výsledku rakouský ministr dopravy Andreas Reichhardt. Ten zároveň Berlínu vzkázal, že pokud bude potřebovat v dané oblasti poradit, může se na Rakousko kdykoliv obrátit. Nejsme si ale jisti, zda se něco takového stane. Spíše očekáváme, že dojde ke zhoršení diplomatických vztahů, a to i v případě Nizozemska. Je totiž třeba si uvědomit, že Němci pomalu jako jediní umožňují jízdu po dálnici bez poplatku. V Rakousku ale známky existují, Nizozemsko pak má pouze mýto pro auta nad 12 tun.

Jakkoliv ovšem Němci v Rakousku musí platit, zatímco Rakušané se v Německu mohou pohybovat na dálnicích zdarma, Reichhardt mluví o „férovém přístupu napříč Evropou“. Realita je však spíše taková, že v EU jsou si někteří rovni a jiní rovnější. Ostatně stačí jen zavzpomínat na chvíli, kdy se rozhodovalo zákazu dvojí kvality potravin. To již férový přístup evidentně nebyl potřeba, pročež u nás pijeme horší nápoje a jíme horší jídlo než třeba Němci. Odměnou nám za to může být skutečnost, že zaplatíme v mnoha případech více než naši západní sousedé.

To jsme ale poněkud odbočili, proto rychle zpět ke zpoplatnění německých dálnic. Na tento krok nejspíše beztak dojde, je ale otázkou, kdy a jak. Zvolený způsob je evidentně neprůchozí a Němci tak budou muset skutečně své plány změnit. Jestli zvládnou nové, pro EU přijatelné řešení zavést do října 2020, ukáže teprve čas, teď je Německo opět na začátku cesty.

Zdroj: Reuters

Petr Prokopec