Autoforum

/

Foto: Ferrari

Pro lásku boží hrajte překvapené aspoň na tři sekundy, to bude tak maximum, čemu aspoň neznalí uvěří. Jinak se děje přesně to, co se dalo čekat - o žádný hybridní pohon zákazníci Ferrari nestáli, a tak se svými vozy zachází tak, jako by ani žádný neměli.

Nabídka Ferrari může v nepříliš orientovaných úspěšně vytvářet dojem, že hybridní pohon je přesně to, po čem srdce klientů maranellské automobilové ikony touží. Vybírat dnes mohou z celkem deseti různých plug-in hybridních typů, třebaže takovéto rozdělení je poněkud italsky zavádějící. Ve skutečnosti jde o spíš o dva vozy, ze kterých byly vytvořeny čtyři modely s řadou dalších derivátů - SF90 (Stradale, Spider), SF90 XX (Stradale, Spider), 296 (GTB, GTS, Speciale, Speciale A) a Ferrari 849 (Testarossa a Spider). A prodávají se dobře, ne že ne.

Takže přece láska? No ne, vážně ne.

Ferrari se navzdory svému prestižnímu statutu vydalo v podstatě stejnou cestou jako většina ostatních automobilek a svou nabídku postupně elektrifikuje, aniž by se klientely ptala, zda o to stojí. Nebo to mělo nějaký technický smysl. Je to elektrifikace pro elektrifikaci, je to jen plnění úkolů nějaké evropské pětiletky, v rámci níž se i taková automobilka zavázala ke snížení papírových emisí CO2. Zákazníky totiž hybridizace absolutně nezajímá a auta značky kupují tomuto technickému řešení navzdory, nikoli kvůli němu. A pak se svými vozy podle toho zacházejí.

Automobilka kolegům z Car Expertu bez okolků přiznala, že zákazníci své plug-in hybridy nabíjejí jen velmi zřídka. Přesnější data chybí, zase tak sdílní Italové nebyli, upřesnili ale, že k tomuto závěru dospěli analyzováním údajů o používání hybridních modelů za posledních pět let. Tušíme, že něco jako „skoro nikdo, nikdy a nikde” bude blízké realitě.

A to není vše. Ani elektrický režim pohonu téměř nepoužívají, typické je prý řízení těchto modelů v režimu Performance, kdy vůz nikdy nevypne spalovací motor a spoléhá soustavně na něj. V režimu Hybrid se totiž vypíná při nízkých nárocích na výkon, o tiché ježdění elektrickým Ferrari ale zjevně klienti nemají zájem. A nejde jen o to, během i na konci jízdy v takovém režimu zůstane auto dostatečně nabité, takže je vždy schopno nabídnout (byť samozřejmě i také dočasně) veškerý kombinovaný výkon. A také jej pak není třeba nabíjet na místě, čímž se kruh uzavírá.

Přidání hybridního pohonu se tak ukazuje být ryzím nesmyslem, který modelům Ferrari přidal jen na hmotnosti, složitosti i ceně a nedal jim prakticky nic - výkon navíc by šlo vydolovat i ze samotné spalovací jednotky. Absurditu současného automobilového světa to ukazuje v plné nahotě, ale tušíme, že to i tentokrát budou chápat jen ti, kteří to chápat chtějí.

Ferrari z nastalého stavu není dvakrát šťastné, poučení si z něj ale téměř určitě nevezme. Ve věcné rovině k tomu dodává, že intenzivnější používání elektrické části pohonu může být pro majitele výhodné - víc využívá baterii, což může pomoci její životnosti, a tedy ušetřit peníze za novou. A obsloužení kratších cest po městě jen s použitím elektromotoru prodlouží životnost osmiválce, který jej jinak musí doprovázet. Něco nám ale říká, že ani tato slova realitu nezmění...

Zdroj: Car Expert

Petr Miler