Autoforum

/

Foto: Archiv Autoforum.cz

Zdá se vám, že hraním her jako GTA vaše ratolest jen ztrácí čas? Nemusí to tak být, systémy autonomního řízení se s jejich pomocí učí řídit.

Sérii Grand Theft Auto jistě nemusíme připomínat. Tyto hry, oficiálně dostupné lidem od 18 let věku, jsou kromě všudypřítomného střílení a honičkami s policií známy také tím, že v nich snad nikdy žádný hráč neřídil auto podle předpisů. Právě proto je nejnovější Grand Theft Auto používáno pro simulaci jízdy autonomních vozidel. Ne však jen proto, že tam je možné vjet do křižovatky na červenou, nabourat a klidně jet dál.

GTA V totiž nabízí 262 typů vozidel, více než 1 000 různých lidí a zvířat s obtížně předvídatelným chováním, 14 různých typů počasí a nesčetně mostů, semaforů, tunelů, křižovatek a dálničních dopravních uzlů. Z tohoto hlediska je tak blízko realitě, jak to jen jde. Pořád to není skutečný asfalt skutečného světa, ale je to „nejbohatší virtuální prostředí, odkud jsme mohli čerpat data,” říká Alain Kornhauser, profesor na Princetonské univerzitě, spolupracující s tamním týmem výzkumu autonomních vozidel.

Také firma Waymo, dceřiná společnost Googlu zabývající se vývojem autonomních vozidel, používá pro vývoj počítačovou simulaci. Představte si situaci, kdy před vámi na silnici o třech nebo čtyřech pruzích v jednom směru mění tři auta zároveň jízdní pruhy, každé jiným směrem, každé přitom jede jinak rychle a jedno nebo dvě z nich nepoužívají blinkr. Anebo, kdy se stane něco zcela nepředvídatelného - třeba z nákladního auta vypadne část převáženého nákladu.

Virtuální realita má pro vývoj autonomního řízení jednu obrovskou výhodu - kdykoliv musí člověk převzít řízení, „můžeme situaci přehrát znovu a odhadovat, co by se stalo, kdyby řízení bylo ponecháno na voze,” uvádí ve zprávě firma Waymo. „Pokud simulátor ukazuje, že lze chování autonomního vozidla vylepšit, inženýři upraví software a pustí vůz do stejné situace znovu a znovu,” pokračuje Waymo.

Lidé za volantem dělají spoustu hloupých chyb, kterých se počítač umí vyvarovat. Co ovšem neumí, je rychle reagovat na nepředvídatelnou situaci, ať už to je pád motorkáře, nepozorný chodec nebo dítě vběhnuvší do silnice za míčem. Ne že by ve hrách série GTA byly nějaké děti, ale pro počítač je tam očividně nepředvídatelných věcí docela dost.

Jedním z dalších důvodů pro přechod ze skutečného do virtuálního světa v testování autonomních vozů je ten, že ve virtuální realitě je možné najíždět miliony testovacích kilometrů snáze a levněji než ve skutečnosti. Waymo údajně je schopné během jediného dne nasimulovat ujetí 3 milionů mil, tj. asi 4,8 milionu kilometrů. To je ve skutečném světě s ohledem na případné náklady prakticky nerealizovatelné.

Otázkou zůstává, jak moc může být simulace provozu považována za jízdu po skutečných silnicích. I když se stanete mistry v Euro Truck Simulatoru, nebo budete mistrně jezdit podle předpisů v GTA, nikdo vám řidičský průkaz bez řádné autoškoly nedá, protože to ještě neznamená, že stejně mistrně ovládnete i skutečný vůz. Jenže pro počítač tak velký rozdíl mezi virtuální a skutečnou realitou neexistuje. Jeho reakce záleží jen na datech, která získá od svých senzorů. A ta může získat jak skenováním reálného světa, tak vstupy ze simulace. Podle Gilla Pratta z Toyoty by proto simulace „měly být přípustným ekvivalentem testování ve skutečném světě”.

Tak či onak je to důvod ke zvážení, zda okřikovat vaše děti, když tráví podle vás příliš mnoho času hraním podobných her. Třeba se učí a z vašich úst teď už nebude znít moc věrohodně, když to označíte jen za ztrátu času. Vaše možná už příští auto - s autopiloty dnes experimentuje třeba i Škoda - se totiž dost možná učí řídit právě tím. A bylo by zvláštní auto nechat a syna ne...

Zdroj: Auto News

Marek Bednář