Autoforum

/

Foto: Lotus Cars

Ve vzácném momentu upřímnosti šéf evropského vývoje Hyundai přiznal, že do boje na nože nelze jít s pěstmi a doufat ve výhru. Současně ale říká, že automobilový průmysl potřebuje ještě „minutu”, aby náskok srovnal. No, máme pocit, že potřebuje spíš dvě. Anebo pár milionů.

Roky panující představa, že elektromobily ovládnou automobilový trh prakticky na počkání, ve výsledku ukazuje jen omezenost těch, kteří takovou iluzi razí. Buď jsou hloupí, nevzdělaní, nebo záměrně lžou, jinou skutečnost si lze jen stěží představit.

Takový záměr pramení už z elementární obchodní logiky, že pokud chcete nahradit dobře etablovaný produkt podstatně jiným, musí nabídnout alespoň v naprosté většině klíčových ohledů zásadně víc. A současně víc nestát. Jinak lidé prostě nemají důvod měnit. Právě to ale elektromobily nezvládají, neboť přichází jen s velmi dílčími a pro většinu lidí zcela nepodstatnými výhodami výměnou za hromadu nedostatků a navíc za vyšší cenu. Ta pořizovací může být jakákoli, za současných regulací může být nakonec i výhledově nižší než u spalovacích aut. Ale dokud jejich hodnota bude klesat v čase tak rychle zejména kvůli omezené životnosti baterií, bude to vždy drahý špás.

Něco se zkrátka musí změnit, a to hlavní jsou právě baterie a mj. možnosti jejich dobíjení. Ty se samozřejmě mohou a nejspíš i budou posouvat dál, pokroky jsou ale velmi malé a ztráta na spalovací vozy dramatická. Kdo doufá, že se tyhle nůžky sevřou během pár let, je opravdu naivní, neinformovaný nebo manipulativní, neboť se to zcela jednoznačně nestane. Potřebujeme diametrálně odlišné baterie, diametrálně odlišnou elektrickou síť a diametrálně odlišné zdroje energie. Kdyby se tohle všechno najednou změnilo v dostatečné míře za 15 nebo 20 let, bude to zázrak. Doufat v jednotky roků je nesmysl.

Automobilky přesto obvykle popírají existenci jakéhokoli problému - jejich elektromobily jsou samozřejmě skvělé stejně jako polomrtvý kůň, na kterého jste v závodě klusáků vsadili celou výplatu. Však aby ne, copak ze sebe budete dělat vola, že jste takové peníze dali na něco, co skoro jistě prohraje? V tomto ohledu je tedy třeba ocenit vyjádření Tyrona Johnsona, šéfa evropského vývojového centra Hyundai, který dostal před kolegy z Auto Expressu menší záchvat upřímnosti.

Nebylo to bůhvíco, přesto byl skutečně dost upřímný, když uznal, že současné „rychlé” nabíjení elektrických aut vůbec rychlé není. A mají-li tyto vozy být konkurenceschopné, musí být schopny nabídnout zákazníkům nejméně ekvivalent toho, co dnes umí auta na benzin a naftu. „Zákazníci očekávají, že doplnění energie bude trvat tři minuty stejně jako u spalovacího vozu,” řekl Johnson a velmi trefně dodal, že je jedno, jak moc jsou taková očekávání „oprávněná” - prostě existují a automobilky jim musejí dostát, pokud chtějí uspět. „Možná je to spíš vnímání než realita, ale lidé se obávají o dojezd a o to, zda budou muset najednou ujet přes 300 km. Cílem je tak dosáhnout stejné rychlosti jako u spalovacích vozů,” uvedl jasně místo toho, aby se zákazníky znovu (a jistě znovu marně) pokoušel přesvědčit, že málo je vlastně dost a problém je v nich.

Přesto si zachovává dost optimismu: „Elektromobily jsou obrovská výzva a očekává se, že to dodáme okamžitě. Dejte nám minutu - bude to fungovat, ale jako odvětví nám to bude minutu trvat,” řekl dále Johnson. Jeho „minutu” lze v tomto případě přeložit spíš jako „chvilku”, ale jaká „chvilka” to bude? Náš odhad znáte a současná realita nic jiného nenaznačuje.

Prakticky současně s Johnsonovým vyjádřením se totiž Lotus pochlubil novým rekordem produkčních elektrických aut právě v oblasti nabíjení. V Kuvajtu ve spolupráci s lokálním partnerem dokázal dobít model Emeya za 13 minut a 36 sekund! Počkat, to nejsou tři minuty... To ale nakonec není ten hlavní problém, klíčové je, čeho se vlastně Emeya za tuto dobu dočkala.

Ačkoli automobilka mluví o „dobití” a maximálním výkonu dobíjení 450 kW, detailní pohled na čísla ukazuje o dost smutnější realitu. Při pokusu „našťouchat” 98,9kWh baterii došlo k jejímu nabití pouze z 10 na 80 procent, tedy ze sedmi desetin - dodáno bylo 69,23 kWh energie. To za 13:35 minuty znamená dobíjení průměrným výkonem jen 305,8 kW, to už tak dobře nezní. I když tedy Lotus třetinu baterie nechal právě kvůli zrychlení procesu ladem, špičkový výkon mohl stejně používal jen chvíli, průměr je o hodně nižší. A hlavně - pořád doplnil jen ekvivalent asi 18 litrů nafty.

Tohle za víc jak 13,5 minuty? To je tristní. Představte si, že tankujete své současné auto skoro jen jedním litrem paliva za minutu, trefilo by vás z toho, tankováním obyčejné 60litrové nádrže byste zabili skoro hodinu. A v případě elektromobilu těchto možností některé trefí též, přitom jde o světový rekord. Tankování je zkrátka úplně jinde, věnovali jsme se tomu mnohokrát. Aktuálně doplňujete (navíc po jejím přepočtu na část použitelnou pro pohon, nikoli v syrové formě!) energii ekvivalentem asi 9 MW výkonu, to je asi 30krát rychleji. A je to dáno jen limitem průtoku paliva daného normami, jinak to může být ještě víc. Nemluvě o tom, že takto „rychlá benzinka” stojí na každém rohu, kolik je v Česku stanic s výkonem 450 kW? Ani jedna?

Tohle jsou dva úplně jiné světy a jeden druhému se nemají šanci podobat v jakkoli dohledné době. A přesně po tu zůstanou elektrická auta pro většinu lidí sekundární volbou, takhle prosté to je.

Zdroje: Auto Express, Lotus Cars

Petr Miler