Autoforum

/

Foto: RM Sothebys, tiskové materiály

Představa, že bující ekonomické problémy ty nejbohatší minou, je zas jednou lichá. Ano, pořád se prodávají „nesmyslná” auta za „nesmyslné” ceny. V Monterey se ale prodalo jen 68 procent nabízených vozů a ceny řady z nich byly relativně nízké. Výjimky se přesto našly.

Leckdo si může myslet, že současné ekonomické patálie zasahují jen tu část populace, která musí měsíčně vyjít s průměrnou českou mzdou nebo ještě nižší částkou. Není tomu tak, situace zasahuje všechny, bohaté lidi nevyjímaje. Asi to není tak, že by najednou neměli na jídlo nebo slušné auto, i oni ale mají peněz méně. Vidět to bylo i při letošních aukcích vzácných aut v Monterey, kde se děly věci, které nikdo nečekal. V aukcích pěti společností totiž byla prodána auta „jen“ za něco málo přes 400 milionů dolarů.

Suma pohybující se okolo devíti miliard korun sama o sobě pochopitelně není malá, rozpočteno na onu průměrnou českou mzdu byste na ni museli vydělávat 218 103 měsíců neboli 18 175 let a ještě pár měsíců k tomu. Pokud bychom tedy v případě lidského stáří počítali řekněme s 80 lety, pak tu máme hned 227 životů. Nezasvěcený tak může nad uvozovkami na konci předchozího odstavce jen nechápavě kroutit hlavou. A proto rovnou dodáme, že důvodem takového pohledu je výrazný pokles celkových tržeb oproti roku 2022, kdy se na aukcích zaplatilo za nabízené vozy 473 mil. USD (10,5 mld. Kč), tedy skoro o pětinu víc.

Tento posun experty překvapil, původně se totiž letos počítalo s ještě vyššími tržbami. Důvodem byl nejen větší počet nabízených aut, ale také velké množství Ferrari, která obvykle na ceně jen rostou. Nic z toho však nepomohlo, aukce jsou tak hodnoceny jako neúspěšné. Z dražených 1 225 kousků se totiž prodalo jen 68 procent, zatímco loni u 1 023 vozů došlo na uzavření transakce ze 78 procent, i to je výrazný rozdíl

Dolů šla rovněž také průměrná cena, z loňských 591 768 dolarů (13,19 mil. Kč) je letošních 477 981 USD (10,65 mil. Kč). Za tím stojí i menší než očekávaný zájem o největší hvězdy Monterey. Ferrari 412 P z roku 1967 se totiž prodalo pouze za 30,2 milionu dolarů (673,19 mil. Kč), i když i ty střízlivější odhady mluvily o 40 mil. USD (891,64 mil. Kč). Za model 250 LM z roku 1964 pak bylo nabídnuto maximálně 17 milionů dolarů (378,95 mil. Kč), tím však nebylo dosaženo minimální požadované sumy, a vůz tak zůstal u stávajícího majitele.

Ne všichni vzpínající se koníci zklamali, příjemně překvapila hlavně sbírka dvaceti exemplářů nalezených ve stodole poškozené hurikánem. I když totiž stav mnoha z nich byl doslova žalostný, takové Ferrari 500 Mondial Spider Series I by Pinin Farina se prodalo za téměř 1,9 milionu dolarů (42,35 mil. Kč). Tedy v podstatě za tutéž cenu, za jakou se loni prodal kousek v daleko lepší kondici.

I když se ovšem třeba rezavé Ferrari 250 GT Coupe Speciale by Pinin Farina z roku 1956 prodalo za 1,6 milionu dolarů (35,67 mil. Kč) a rozbité 250 GT/L Berlinetta Lusso by Scaglietti za 907 000 USD (20,22 mil. Kč), ve srovnání s výše zmíněným modelem 412 P jde v podstatě o drobné. A jakkoli Ferrari tvořila polovinu všech nejdražších aut, jenž změnila majitele, zájem hlavně o klasiky vyrobené po druhé světové válce obecně klesá. Naproti tomu předválečná auta jsou na vzestupu.

Suma sumárum tak týden v Monterey prokázal nejen úbytek klientely, ale hlavně její omezenou ochotu platit za nabízená auta požadované částky. Co to bude znamenat do budoucna, je otázkou, experti ale růst hodnoty v příštích letech očekávají jen v případě opravdu výjimečných starších vozů. Těch je na trhu vždy málo.

Zdroj: Bloomberg

Petr Prokopec