Autoforum

/

Foto: Elf Team Tyrell, tiskové materiály

Pro většinu lidí bude vysněným autem nějaký supersport typu Ferrari, Bugatti nebo třeba Koenigsegg, Ben Collins je ale trochu jiný druh řidiče. Jeho autem snů je legendární a jediný šestikolový stroj, který se kdy objevil ve Formuli 1. A právě za jeho volant se dostal.

Možná nejznámějšímu motoristickému pořadu světa zvoní hrana, lhal bych ale, kdybych tvrdil, že mi to trhá žíly. Po odchodu Jeremyho Clarksona, Richarda Hammonda a Jamese Maye mně Top Gear víceméně přestal oslovovat, a to přesto, že Chrise Harrise považuji za mnohem lepšího řidiče, než jakým byla celá předchozí trojice dohromady. Jenže nové partě, ať už byla zrovna jakákoli, zkrátka chyběla ona pověstná jiskra.

Pokud tedy momentálně zatoužím po Top Gearu, nezbývá mi nic jiného, než si již poněkolikáté pustit jednu ze starších epizod. Či si případně poskládat dohromady eskapády někdejších protagonistů z jejich nových show. Clarkson, Hammond a May totiž zamířili k Amazonu, kde stvořili The Grand Tour. Jeho původní formát se podobal tomu topgearovskému, ovšem postupně se začal měnit, až nakonec internetový gigant rozhodl, že točit se budou již jen speciály. Ty sice jsou zábavné, ovšem chybí v nich kupříkladu Stig.

Jak je dnes už dobře známo, za bílou helmou se nejčastěji - a určitě nejslavněji - skrýval Ben Collins. Ten má dnes pro změnu vlastní show na Youtube, kde již může odhalit i svou tvář. K dobru ovšem nedává jen historky z natáčení Top Gearu, zároveň soustavně dokazuje, že jej BBC nevybrala do pořadu náhodně. I ve svých osmačtyřiceti letech dokáže řídit jako Bůh i Ďábel dohromady. Z toho důvodu jsou mu často svěřovány klíčky od aut, které by jejich majitelé neukázali na dálku ani své ženě, natož aby zauvažovali o jejich předání.

Nově se Collins usadil do legendárního Tyrrellu P34, což je jediný monopost Formule 1 všech dob, který vyfasoval čtyři přední kola. Stalo se tak v půlce 70. let minulého století, kdy pravidla šampionátu byla poměrně benevolentní. Využít toho hodlal designér Derek Gardner, který šéfovi týmu Kenu Tyrrellovi vysvětlil řadu výhod spojených s neobvyklou koncepcí. Stáj by totiž mohla využít užší přední křídlo, což by vedlo k nárůstu nejvyšší rychlosti dosahované na rovinkách.

Jezdci by se ovšem nemuseli obávat ztráty adheze, neboť čtveřice menších kol nabízela o zhruba 60 procent větší styčnou plochu než dvojice větších užívaných konkurencí. Po teoretické stránce tedy mohl být Tyrrell P34 absolutně dominujícím vozem. Jenže během dvou sezón dosáhl na jediné vítězství, které pro stáj získal Jody Scheckter. Ten tým na konci roku 1976 opustil, a to právě kvůli šestikolce, kterou popsal jako „kus šrotu“. O sezónu později navíc přišla ještě horší verze.

Jak vůz hodnotí bývalý Stig? „Byl to přesně ten druh jízdy, u které si přejete, aby nikdy neskončila. Není to ovšem auto, které by se řídilo samo. Musíte využít všech svých schopností a sil, abyste z něj vydolovali jeho potenciál,“ říká Collins s tím, že Tyrrell P34 patří mezi jeho auta snů. Ovšem teprve přímý kontakt s ním mu odhalil i řadu nedostatků. Tím zásadním byl velmi malý kokpit, který vyústil ve velmi vzpřímenou pozici jezdce a pomalu nemožnost nalézt pedály.

Právě kvůli tomu ostatně Scheckter odešel, přičemž stáj jej musela nahradit Ronniem Petersonem. Kvůli jeho rozměrům ovšem došlo na zvětšení vozu a tudíž i na nárůst hmotnosti z 595 na 620 kilo. I když se zdá, že jde o zanedbatelnou porci, ta měla zásadní vliv na opotřebení malých předních pneumatik. Zatímco tedy v sezoně 1976 se dokonce zdálo, že by stáj mohla šampionát vyhrát, o rok později již bylo jasné, že jde o slepou uličku vývoje.

„To vše mně naplňuje obrovským respektem vůči jezdcům, kteří kolo za kolem a sezónu za sezónou museli pracovat opravdu na limitu a neustále se snažili nalézt správný způsob, jak tento vůz řídit,“ dodává někdejší Stig, který s monopostem vyrazil na okruh v Doningtonu. Ten závod F1 hostil pouze jednou, a to v roce 1993. Tamní tehdejší klání jasně ovládl Ayrton Senna, ale to už je docela jiný příběh.

Zdroj: Ben Collins Drives@YouTube

Petr Prokopec