Autoforum

/

Foto: Conveyor Dynamics, tiskové materiály

Je to dobrý nápad, špatný nápad? Těžko říci, každopádně to není úplně nerealistický nápad, neboť obří pásové dopravníky překonávající mnohakilometrové štreky už existují. A když těch kilometrů může být 5, proč ne 500?

Pokud potřebujete přepravit zboží z jednoho místa na druhé, máte v rámci mezikontinentální dopravy pouze dva způsoby, ze kterých volit, a sice letecký či lodní transfer. V případě pevniny se ovšem již vaše možnosti rozšiřují, a to o železnici či silniční kamionovou dopravu. Obě nicméně mají svá pozitiva i negativa. Vlak totiž s výjimkou přírodního neštěstí v podstatě nic nezastaví, navíc je možné naráz přepravit opravdu velké množství nákladu. Jenže koleje nejsou položeny všude, o dodání na posledním úseku se stejně musí postarat náklaďáky.

O jejich stinných a naopak silných stránkách se asi nemusíme zmiňovat, jsou koneckonců podobné jako u osobních aut. Platí to jak v rámci tlaku na tzv. udržitelnost a případnou elektrifikaci, tak i v tom případě, že lidé usedají za volant se stále menší ochotou. Naopak narůstá tábor těch, kteří řízení berou jako nutné zlo. Pokud jim ovšem vadí, že se mají přesunout o pár kilometrů dále třeba kvůli gratulaci příbuznému, pak rozhodně nelze očekávat, že by se hnali do kabin kamionů, s nimiž by po většinu měsíce byli na cestách.

S nedostatkem profesionálních řidičů se po USA a Číně nově potýká také Japonsko. To má řada lidí zafixované jako malou zemi, i proto, že se rozkládá na čtyřech hlavních ostrovech. Jenže jeho celková rozloha činí 378 tisíc kilometrů čtverečných, ve srovnání s Českem tak jde o takřka pětkrát větší území. A fakt, že mezi Honšú, Kjúšú, Hokkaidem a Šikoku je třeba překonávat vodní hladinu, věci příliš nepomáhá. Správně vyřešit potřebnou logistiku je tedy v Japonsku klíčem k úspěchu.

Země vycházejícího slunce se nicméně aktuálně potýká s nízkou porodností. K tomu je navíc třeba přihodit fakt, že rovněž tamní politici rádi regulují cokoli a ideálně hned několikrát. Proto kupříkladu omezili dobu, kterou kamioňáci mohou naráz strávit za volantem. A jakkoli jde jistě o prospěšný bezpečnostní prvek, přepravní kapacitu to nepřekvapivě snížilo. Takový posun vede ke snížení odměn za práci a ve výsledku i snížení atraktivity tohoto džobu jako takového. Z odhadů tak vyplývá, že v roce 2030 by Japonsko mohlo mít jen 480 tisíc řidičů náklaďáků, tedy o 37 procent méně než nyní.

Japonské ministerstvo pro místní rozvoj, infrastrukturu, transport a turismus proto přišlo se zajímavým plánem, jak informují Japan Times. Mezi Tokiem a Osakou by měl vzniknout pásový dopravník dlouhý víc než 500 kilometrů, který se bude o převoz zboží starat místo aut. Vše bude plně automatické, kontejnery tak budou moci napříč zemí cestovat po 24 hodin denně sedm dní v týdnu. Systém má teoreticky přepravit denně stejné množství zboží jako 25 tisíc řidičů kamionů.

Je tu nicméně jeden problém. Celá megastruktura má vyjít na 3,7 bilionu yenů (cca 540 miliard korun). Dokončena pak navíc bude až v roce 2034. Tedy v době, kdy svět bude vypadat zase trochu jinak a onen pásový dopravník může být spíš zdrojem problémů než užitku. To vše ale ukáže až čas.

Zdroj: Japan Times, South China Morning Post

Petr Prokopec