Autoforum

/

Foto: Auto-Zentrum Kavalci, publikováno se souhlasem

Chcete auto, které ztratilo klidně 95 procent své původní hodnoty, i když majitel využil možná 10 procent jeho potenciálu? Pak jste narazili na to pravé ořechové. Jen se musíte smířit s tím, že budete mít nehezké, neoblíbené a znovu skoro neprodejné auto.

Dnes může být těžké tomu věřit, v 90. letech bylo ale docela normální, když mainstreamové automobilky nabízely reprezentativní auta vyšší třídy. Peugeot měl svou šestistovkovou řadu, Opel nabízel Omegu, Citroën prodával své XM a Renault zase Safrane. Pokud tuto dobu nepamatujete, pomyslíte si cosi o nevyhnutelných propadácích, realita byla ale jiná. Vlastně úplně jiná.

Tahle auta se totiž prodávala velmi slušně, některá šla označit dokonce za velký úspěch. Taková Omega svého času překonávala hranici 100 tisíc prodaných aut v Evropě za jediný rok. To je skutečně skoro neuvěřitelné, když vezmeme v potaz, že tatáž značka loni prodala na celém kontinentu pouze 415 tisíc aut všech modelů a jen prťavá Corsa se dnes Omeze může rovnat. To je fascinující.

Na přelomu milénia ale jako by výrobci těchto modelů ztratili sebevědomí. Osobně si pamatuji, že řada těchto vozů tehdy měla své zákazníky, automobilky jim ale přestaly nabízet to, co očekávali. Buď místo úspěšných typů nepřišly s ničím, popř. se pokusily rozšířit záběr nově koncipovanými auty. A totálně pohořely.

Právě touto cestou se rozhodl kráčet právě Opel, který v roce 2003 vyřadil přestárlou Omegu z nabídky. A místo ní začal prodávat něco, čemu nikdo soudný nemohl věštit úspěch - hatchback vyšší třídy s názvem Signum. Už koncepce auta byla bizarní, navíc ji doprovázel design, pro nějž bylo slovo „nezajímavý” pochvalou.

Nutno říci, že nešlo o špatný vůz. Signum bylo velmi dobře vybavené, pod přední kapotu se montovaly benzínové i dieselové šestiválce, po faceliftu dokonce i přeplňovaná „dva-osma” o 250 koních. Zavazadelník byl hodně velký a zejména na zadních místech byla spousta prostoru, ještě více než prostorem proslulé Omeze. Zadní pasažéři si také mohli sami ovládat rádio, stačilo připojit sluchátka a mohli si na vlastním ovládacím panelu vybrat mezi rádiem a CD a upravit hlasitost.

Po podvozkové stránce bylo Signum pohodlné a velmi dobře odhlučněné. Byl to ale hatchback a o taková auta ve vyšší střední třídě stojí leda excentrici. Jasně, i takoví lidé existují, bývá jich ale příliš málo na to, aby uživili prodeje drahého auta. Přehlédnout pak nešlo ani to, že vůz se po všech stránkách odklonil od technické koncepce Omegy. Signum byl k mání jen s pohonem předních kol, zatímco Omega bylo takové levnější BMW řady 5 - měla motor vpředu a pohon zadních kol. Dieselový šestiválec (s obchodním označením 2,5 TD) pak dokonce od BMW přímo pocházel a prodejci Opelu byli tehdy hrdí na to, že ho mají pod palcem jako argument.

Něco takového o modelu Signum říct nešlo, a tak staří zákaznici zůstali neosloveni. A jakýchkoli jiných do showroomů mnoho nedorazilo. Auto byl takový prodejní propadák, za celou svou éru oslovilo přibližně tolik lidí, co kdysi Omega za jediný rok a Opel se jeho trápení rozhodl v roce 2008 - po pouhých pěti letech na trhu a jednom docela velkém faceliftu - ukončit.

Tou dobou někteří tvrdili, že cosi jako velký hatchback bude oceněno časem a relativně vzácné Signum se jednoho dne bude prodávat dráže, než by jeho dobový obchodní „úspěch” naznačoval. Teď už si můžeme říci, že i to byla iluze. Celých 17 let poté, kdy byl život tohoto modelu násilně ukončen, se v bazarech marně prodává spousta kusů i za ceny nižší než 15 tisíc Kč. A není to žádná rarita, už do 20 tisíc korun si můžete vybírat, třebaže opravdu hezky vyhlížející kousky vyjdou dráž.

Právě takový poslal do prodeje jeden z jeho německých majitelů a marnost existence tohoto Opelu jen stvrzuje. Jeho vůz je opravdu hezký, tedy stavem, neboť vizuálně je to zvlášť v hůř vyhlížejícím provedení před faceliftem neforemné a neatraktivní auto. A dobová zlatá barva také ničemu nepomáhá. První majitel sáhl po základním benzinovém motoru 1,8 se 122 koňmi a manuální převodovkou, což je na tak velké auto nepřesvědčivé, ale i takové Signum tehdy vážilo kolem 1,4 tuny. A výbava Elegance nabízí aspoň nějaký komfort. Zajímavé je na tomto autě něco úplně jiného - po celou svou existenci od roku 2004 moc nejezdilo a většinu času strávilo v garáži.

Vypadá tedy velmi zachovale, rozhodně dalece nevyužitě. Za víc jak dvě dekády své existence totiž najelo jen 80 420 kilometrů, to je skutečně skoro nic na auto takového kalibru. Takhle málo jeté Signum už se moc nevidí, přesto se ho nikdo ani nepokouší prodat za jakkoli vyšší sumu.

Signum bylo původně auto za milion a víc, přesto dnes tento konkrétní extra kousek můžete mít za pouhých 2 999 euro, tedy asi 74 tisíc Kč. To jsou jednotky procent ceny nového vozu, na tak moc nejeté auto této třídy skoro směšná suma. Vážně, co víc říct pro potvrzení dojmu, že Opel s tímto luxusním modelem netrefil terč jako léta nikdo jiný?

Zdroj: Auto-Zentrum Kavalci@Mobile.de

Petr Miler