Autoforum

/

Foto: Provan Motors, publikováno se souhlasem

Postavení české značky na českém trhu je takové, že dokáže u lidí vyvolat touhu po kdejaké pitomosti, která nese její logo. Po kdejaké možná, po téhle ale ne. A to vlastně ani nejde o pitomost, jen se rozchází s představami většiny Čechů. Možná je čas dát ji šanci a těžit z jejích výhod.

Pokud v nějaké zemi působí domácí značka aut, obvykle patří mezi oblíbené, i když její vozy nejsou zase takové terno. Anebo nejsou ani pořádně domácí. O prvním zmíněném případu by mohli vyprávět Italové, jejichž zájem dokázal udržet nad vodou celou Lancii, i když právě jen u nich byl k mání jediný její model. A o druhém třeba Britové, který při životě už dekády drží jinak mrtvý Vauxhall, jenž nenabízí nic jiného než odlišným logem označené Opely.

Nechme nyní stranou, jak moc je Škoda česká či dobrá, populární je u nás velmi. Její podíl na trhu nových aut sice už není tak vysoký jako kdysi, letos ale pořád dosahuje skoro 35 %. To je docela obdivuhodné a není to jen tím, že by se pár manažerů velkých firem nechalo zkorumpovat, o škodovky je dlouhodobě enormní zájem i v bazarech mezi obyčejnými lidmi. Je celkem jedno, o co jde, Škoda na place automaticky znamená vyšší zájem, a tedy i vyšší cenu. Až na jednu výjimku.

Dobře, ne každá ojetá škodovka je automatický prodejní superhit, mezi nežádané zboží ale její vozy obvykle nepatří, i když jsou elektrické. Onou výjimkou je auto na fotkách níže, které za nechtěné a raději nevykupované svého času označil také největší český autobazar. Že o něm lidé nesmýšlí pozitivně, víme i z vlastní zkušenosti, třebaže jde obecně o žádaný model - Superb druhé generace. Za vše může jeho motor.

U nás se tato verze jako nová úplně přestala prodávat a škodovka jistě dobře věděla, proč se tak rozhodla. V jiných zemích byla ale vlajková loď české značky po celou svou éru k dispozici i s poněkud nepatřičným motorem 1,6 TDI. Češi tohle neberou, do velkého auta chtějí výkonný motor, v zahraničí si ale nejen firemní klientela lebedila nad nižším zdaněním pramenícím z nižší papírové spotřeby resp. emisí CO2. A nebo se lidé nechali zlákat (i reálně) ultra-nízkou spotřebou této verze (4,4 l nafty na 100 km), která v případě varianty GreenLine klesala až k 4,1 l nafty na 100 km.

Některé Superby II 1,6 TDI se k nám pak dostaly ze zahraničí jako ojetiny, stejně nežádané jako nové ale byly i ojeté. Na jednu stranu je to pochopitelné, Superb a 1,6 TDI nejdou na papíře moc dohromady, v praxi ale nejde o horší auto než někdejší Superby 1,9 TDI se 100 koňmi (1,6 TDI jich má 105). Jde navíc o velmi tichý a reálně velmi úsporný motor, který „jen” moc nejede (stovka za 12 s).

Nezájem o něj ale byl, je a nejspíš i bude, třebaže při současných cenách paliv mohou podobné vozy lákat víc než dřív. Pokud mezi takto uvažující patříte a netrápí vás podprůměrná dynamika, můžete si v zahraničí tohle auto, které na cestách nafty jen usrkává, pořád koupit ve stavu, který má daleko ke zdevastovanému.

Najít vyloženě zánovní Superby 1,6 TDI je dnes skoro nemožné, protože většina z nich jezdila až do aleluja, ten na fotkách níže je aspoň trochu výjimkou. Za 14 let v provozu najel téměř zanedbatelných 72 534 km, to je na Superb II opravdu skoro nic. A protože se o něj majitel dobře staral, vypadá až na pár drobností velmi zachovale.

Je to slušně vybavený kousek (navigace, vyhřívaná sedadla, automatická klimatizace...) v nevtíravé barvě, navíc kombík. U nás by to navzdory jindy silné kombinaci TDI+kombi byla popelka bazarů, ale na západě tuhle pořád neignorují, a tak u německé prodejce vyjde na ne úplně malých 9 990 Eur, což je dnes asi 242 tisíc Kč. To je zejména z českého pohledu hodně peněz za vyhlášený ležák bazarů, ale třeba někomu přijde vhod. Velké rodinné auto schopné ujet ještě statisíce kilometrů ve velmi slušném komfortu se spotřebou snadno pod 5 litrů to přes všechny předsudky pořád je.

Zdroj: Provan Motors@Mobile.de

Petr Miler